Udělat další krok
Česko–Slovensko. Fotbalová bitva v Lize národů očima útočníka Michala Ďuriše
Narodil se v Uherském Hradišti: „Protože táta dostal po vojně práci v Bojkovicích. Na jižní Moravě se narodil můj starší brácha i já. Byl mi rok, když jsme se vraceli na Slovensko.“
Nejkrásnější fotbalovou éru prožil v Plzni: „Protože si všechno sedlo.“
A dnes večer se pokusí zachránit Slovensko ve druhé nejvyšší úrovni Ligy národů: „Protože v Česku se vyhrát dá. Jen ze sebe musíme shodit blok. Z posledních pěti zápasů jsme s vámi čtyřikrát padli. Je čas tu sérii zastavit.“
Neříkejte, že si nevzpomínáte na útočníka Michala Ďuriše (32). S Plzní má tři české tituly, hrával Ligu mistrů. Minulý týden se zase připomněl: v prodloužení trefil pro Slovensko postup na mistrovství Evropy.
Schválně, jaký gól byl sladší? Před devíti lety proti AC Milán, kterým jste trefil slávu v Lize mistrů, nebo ten v Severním Irsku?
Nedělám v nich rozdíly. Jakmile si je vybavím, mám zimomriavky. I teď. Fakt mi znovu naskočila husí kůže.
Vždycky jste byl citlivka?
To by přece zasáhlo každého. Po gólu v Belfastu jsem měl slzy na krajíčku. Zeptejte se jiných sportovců, co cítili, když se jim povedlo něco výjimečného. Obětujete se, celý život makáte. Sport je jako bruslení na tenkém ledě. Jedete, jedete, ale nikdy nevíte, kdy se pod vámi může led prolomit. Naštěstí jsou i opačné polohy, pro které žijete.
Mířil jste?
Ne, jen jsem chtěl naplno trefit balon tak, aby letěl na bránu. Chvála bohu to vyšlo. Stejně jako proti AC Milán. Je to zadostiučinění. A odměna pro lidi, kteří vám přejí. I když třeba v současné době nesmějí na stadion.
Existuje ještě důležitější gól, který byste mohl dát?
Co třeba ve finále mistrovství Evropy?
Proč ne? Na jednu stranu samozřejmě přeháním, ale zároveň vnímám, jaká stopa za mnou zůstává. Copak jsem si v sedmnácti myslel na to, že někdy obleču reprezentační dres? Ani ve snu! A vidíte, mám padesát startů a snad si zahraju na druhém Euru po sobě. Šel jsem krok za krokem a ještě si ani pořádně neuvědomuju, kolik těch kroků bylo úspěšných. ale věřím, že tam, kde teď je, je mu dobře a dává pozor na své nejbližší.
Nikdy jste nezalitoval, že jste Plzeň v lednu 2017 opustil? S Orenburgem jste hned sestoupil z ruské ligy.
Všechno se děje z nějakého důvodu. V Plzni jsem cítil, že už si vzájemně nemůžeme dát víc, tak proč natahovat nit, když se může přetrhnout? Chtěl jsem se loučit v dobrém. Navíc bych si vyčítal, kdybych si zahraniční angažmá nezkusil.
Nakonec jste ráj našel na Kypru. Nejprve Anorthosis Famagusta, teď Omonia.
Když říkáte ráj, tak bych zkusil oponovat, protože jsem v létě okusil něco jiného. Přestoupil jsem mezi konkurenty. To bylo haló! Ani moje paní neví, co všechno se na Kypru dělo. Byla s dětmi na Slovensku a netušila, že kolem našeho baráku v Larnace v pravidelných intervalech jezdí policejní hlídky.
Fanoušci Anorthosisu mi to v prvních týdnech dali sežrat se vším všudy. Do města jsem radši nechodil. I na výhrůžky došlo. Nejen anonymní. Víte, poslední sezona na Kypru byla anulovaná kvůli covidu a zrovna Anorthosis s Omonií se přetahovaly o titul. Měly stejně bodů, když se liga stopla. Tím hůř pro mě, protože fanoušci Anorthosisu vnímali přestup jako zradu.
Co derby v polovině září?
Na stadionu Anorthosisu mohlo být naštěstí jen třicet procent kapacity. Zprvu mě mile překvapilo, že mi část fanoušků zatleskala jako poděkování, ale na konci jsem to schytal. Nelíbila se remíza 1:1 ani moje bojovnost. Vypískali mě, nadávali mi. Však znáte kyperské fanoušky.
Ale ano, jako rodina jsme naprosto spokojení. Kypr je krásná destinace, která se po fotbalové stránce nespravedlivě přehlíží. Tam člověk nepřestupuje, aby trávil dny na pláži, první šestka má vysokou kvalitu. Ne náhodou s Omonií hrajeme Evropskou ligu.
Práce pod norským trenérem Henningem Bergem vám vyhovuje?
Absolutně. Výborný člověk, profík. Bylo mi jedenáct, když s Manchesterem United vyhrál Ligu mistrů. K mužům, kteří dokázali něco velkého, prostě vzhlížíte.
Ale on v bláznivém finále s Bayernem nehrál. A taky to byl sveřepý obránce. Čím může poradit útočníkovi?
Zrovna tím, co obránci nesnášejí a na co hůř reagují. Berg krotil nejlepší útočníky světa, čtyři roky kopal taky v Blackburnu. Přesně ví, co mu idnes.cz/sport.
Kypr se po fotbalové stránce přehlíží. Tam ale člověk nepřestupuje, aby trávil dny na pláži.
nejméně vyhovovalo. Tak mi říká: odkud nabíhat, jak si vybírat místo, kdy pošetřit síly.
Tušíte, proč se do české nominace nedostali vaši spoluhráči Michael Lüftner a Jan Lecjaks?
Ne, a dost se divím. Jen Mišo byl mezi náhradníky. Přitom oba hrají plné zápasy a v klubu si jejich služby cení. Jánko má fazonu, na levé straně obrany by to jistě odmakal. Ale není to moje věc, soustředím se na sebe. Rád bych v Omonii vydržel další dva roky, po které mám smlouvu, a pak se uvidí.
Co nejdéle zůstat v cizině, protože kariéra je krátká. Až budu cítit, že to drhne, odkroutil bych si na rozloučenou rok v Banské Bystrici. Abych jí poděkoval, že mě dostala do velkého fotbalu.