Biden – přítel, či nepřítel Číny?

Jako Obamův viceprezident byl Joe Biden k Číně vstřícný. Už půl roku před svým nedávným zvolením prezidentem však otočil a vyzval k tvrdému postoji ke konkurenční velmoci. Jak se změní americký vztah k říši středu za Bidena?

Základní pohled, jakým se Číňané dívají na každého cizince, je založen na jeho vztahu k Číně. I jejich vztah k cizinci se tak velmi podstatně odvíjí právě od odpovědi na otázku: „Je to přítel Číny, nebo je proti Číně?“Může to vypadat sebestředně, neobjektivně i nacionalisticky, ale je to nakonec dost běžné i jinde, zvláště ve velkých zemích.

Vyostřené soupeření USA s Čínou se jeví už jako americká politika, a proto si řada novinářů, analytiků i lídrů logicky klade otázku: Má vítěz amerických voleb Joe Biden k Číně pozitivní vztah? Nebo naopak? Odpověď může ukázat, kam se budou ubírat vztahy obou velmocí a ve výsledku i celý globální svět v následujících čtyřech letech.

V týdnech vrcholícího prezidentského souboje musel Biden reagovat na četné Trumpovy výpady a opatrně vyjasnit své zahraničněpolitické postoje. Velkou pozornost vzbudilo jeho zářijové vystoupení na CNN. Na otázky redaktora k možnému vměšování Ruska do amerických voleb (po varování šéfa FBI) a ke srovnání s prezidentem Trumpem, tvrdícím, že Biden je vůči Číně příliš tolerantní, reagoval Biden výrokem: „Nejsem Trump. Trump nás přivedl k nejhoršímu obchodnímu deficitu, jaký jsme s Čínou kdy měli. Proto Čínu vidím jako konkurenta, vážného konkurenta.“

V minulosti přitom Biden, ještě jako Obamův viceprezident, zanechal v Číně dobrý dojem. Čínská veřejná komunikace odedávna používá pro získávání veřejných sympatií státníkům lidsky teplé a zemitě „rodinné“obrazy. Čínský prezident tak každoročně kolem Nového roku vaří taštičky s neznámou stařenkou v její venkovské chaloupce. A mediálně příznivý je i Bidenův příběh z návštěvy Pekingu v červenci 2011. V hospůdce „U smažených jater“u Bubnové věže tehdy pojedl pekingské tradiční nudle se smaženou sójovou pastou, plněné knedlíky a okurkový salát. Byl milý a nechal pěkné spropitné.

Bidenova čínská otočka

A tak, asi i v duchu toho teple lidského příběhu, se během ostré prezidentské kampaně čínská média trochu sama přesvědčovala, že Biden jako by se Číny proti Trumpovi zastával. Tím spíše byl viděn jako naděje pro oteplení americko-čínských vztahů.

Letos v červnu však Bidenova rétorika otočila o 180 stupňů, když prohlásil, že je znepokojen rostoucí čínskou ekonomickou a vojenskou silou a že je nutné, „abychom k Číně byli tvrdí“.

Obrat je pochopitelný. V červnu musel rozhodně reagovat na hlavní emoční proud, v důsledku pandemie v USA zahrnující i nepřátelství k Číně, i jistou dávku xenofobie. Některá čínská média to vyhodnotila jako prohnanost protřelého politického hráče a sebekriticky se ohlížela na své předešlé naivní naděje. Soupeření s Čínou je skutečně již nastaveno jako dlouhodobá americká politika.

Rétorika čínských médií i politiků trvale zdůrazňuje čínský zájem na dobrých vztazích, běžný obrat „jsme připraveni naše vztahy zlepšit ihned…“používá i čínský velvyslanec v USA Cchuej.

V zahraniční politice se tak sice očekává spolupráce USA s Čínou na řešení klimatických změn a globálních výzev, vážně je ale bráno Bidenovo prohlášení, že „obnoví partnerství s tradičními spojenci, aby spolu mohli omezit Čínu“, což by mohlo vést k efektivnějšímu postupu než Trumpovo solitérství.

USA čínskýma očima

V Číně si všímají i „zvláštního vztahu“USA s Velkou Británií, že Biden dříve označil premiéra Borise Johnsona za „britského Trumpa“a že nechce připustit obětování míru v Severním Irsku pro brexit. V Evropě

se dále predikuje posílení amerických vztahů s Německem, Francií a obecně celou EU. V Německu si po volbách údajně oddychli jak politici, tak voliči, neboť Trumpovy výpady směřovaly i proti klíčovému automobilovému průmyslu. Biden by naopak mohl přinést více multilaterální spolupráce. Ve vztahu k Rusku je patrná obava, že americký tlak a sankce za Bidena ještě vzrostou a vztahy klesnou na „nové dno“. Naopak nadějná je větší čitelnost nového amerického prezidenta.

Ústřední domácí problém Spojených států vidí Čína v tom, že „americký lid si je již jistý, že se tradiční politické síly nestarají o zájmy nižších sociálních vrstev“– proto prý v roce 2016 i 2020 polovina voličů podporovala „netradičního“politika Trumpa. Biden teď může společenské rozpory zmírnit, ale je skoro nemožné, aby vyřešil kořeny tohoto napětí, naopak spíše prosadí, že tradiční politické síly o další krok upevní svou moc nad americkou společností. A za čtyři roky to může vést k další volební krizi.

Proč rozdělená Amerika zvolila Bidena historicky největším počtem hlasů, vidí někteří čínští komentátoři v daru jeho soucitu a porozumění. Velký kus Bidenova soucitu snad vyrostl i z jeho rodinné tragédie, když mu v roce 1972 zahynula při autonehodě manželka i dcera a tehdejší senátor Biden se až po přemlouvání vrátil do veřejného života, ze kterého se po tragédii stáhl a staral se o oba zraněné syny. To je pro emotivní, rodinné a buddhisticky založené Číňany obzvláště silný příběh – a média to vědí.

Ale věřit v soucitné srdce je přece správné, nebo ne?

Soupeření s Čínou je skutečně již nastaveno jako dlouhodobá americká politika.