Uhlí „vypneme“. Ale kdy?

Uhelná komise bude za týden hlasovat o konci uhlí v roce 2038. To je příliš pozdě, tvrdí ekologové. Poslední uhelná elektrárna by podle nich měla být odstavena o osm let dříve.

Příští čtvrtek už by mohlo být konečně jasno, kdy se v Česku přestane pálit uhlí v elektrárnách. Uhelná komise bude vybírat ze tří hlavních scénářů, které počítají s koncem hnědého uhlí v jednom z roků 2033, 2038 nebo 2043. Dosud vše naznačovalo tomu, že zvítězí prostřední varianta. Tedy rok 2038, kdy chce uhelné elektrárny zavřít také Německo.

Jenže zdaleka není jisté, že právě tento scénář získá mezi 19 členy Uhelné komise navrch. A to přesto, že ministr průmyslu Karel Havlíček, který spolu s ministrem životního prostředí Richardem Brabcem komisi předsedá, už dříve o tomto scénáři mluvil jako o nejrealističtějším.

A také jako o možném kompromisu mezi hlasy ekologů, kteří prosazují co nejrychlejší konec uhlí, a některých zástupců byznysu, kteří by naopak chtěli provozovat elektrárny do konce jejich životnosti. Teď už Havlíček nechce jednotlivé varianty komentovat. „Vnímám názory od roku 2030 až po rok 2045 a dále,“uvedl ministr v pondělí.

Čím uhlí nahradit

Hlavní roli má při rozhodování hrát, v jaké míře bude možné uhelné zdroje nahradit, aby Česko zůstalo energeticky soběstačné. Nyní z uhlí pochází zhruba 40 procent vyrobené elektřiny a také významná část tepla.

Počítá se s novým jaderným zdrojem v Dukovanech, ale zdaleka není jisté, zda už v roce 2038 bude stát. Obnovitelné zdroje jako fotovoltaické či větrné elektrárny zdaleka nedokážou výpadek zcela nahradit, nastoupit by musel plyn.

Ekologické organizace, které mají v Uhelné komisi dva zástupce, naopak kvůli plnění klimatických cílů prosazovaly dokonce ještě dřívější termín. Poslední uhelná elektrárna by podle nich měla být odstavena v roce 2030 a po pěti letech by ji měla následovat také poslední teplárna na uhlí. Konec uhlí v roce 2033 považují za nejzazší kompromis. Odkazují na analýzy, podle nichž si Česko bez uhlí vystačí.

„Konec uhlí v ČR je možný v roce 2033, a to bez dovozů elektřiny přesahujících deset procent spotřeby. Tyto podklady přitom významně podceňují tuzemské potenciály obnovitelných zdrojů, se kterými komise pracovala na jaře. Ve skutečnosti by tak mohl být útlum ještě rychlejší, nebo by nemusel tolik využívat zemní plyn,“říká člen Uhelné komise za Greenpeace Jan Rovenský.

Stanovením data konečného odklonu od uhlí však práce neskončí. Podle názoru některých členů by měl stát jednou za tři až pět let kontrolovat, jak odklon od uhlí probíhá. Do scénářů může navíc promluvit vývoj v Evropě, která od uhlí utíká ještě rychleji. Zdražení emisních povolenek či zpřísnění požadavků na elektrárny může vést k tomu, že po roce 2029 už se nevyplatí provoz uhelných elektráren z ekonomických důvodů.

Kdy odklon odstartuje

Není také jasné, kdy nastane „začátek konce“, Uhelná komise se tím zabývala jen okrajově. Už dříve se shodla, že hlavním kritériem při útlumu elektráren by měly být jejich emise skleníkových plynů na jednotku vyrobené energie. Jinými slovy, nejdříve mají končit nejšpinavější elektrárny.

Podle seznamu, který sestavilo Hnutí Duha a Greenpeace, nejhůř vychází elektrárna Počerady. Podobný seznam sestavuje také samotná komise, podle informací MF DNES se obě verze mírně liší.

Elektrárnu Počerady prodává polostátní ČEZ ke konci letošního roku za 2,5 miliardy skupině Sev.en Energy finančníka Pavla Tykače, který se novým majitelem uhelného zdroje stane o tři roky dříve, než bylo původně plánováno. Tykač vlastní ještě elektrárnu Chvaletice – spolu s Počerady patří k největším uhelným zdrojům – a hnědouhelné doly na severu Čech. A kvůli tomu má zájem, aby se s uhlím skončilo co nejpozději.

Žádný ze scénářů nepočítá se zavíráním uhelných elektráren před rokem 2029. Tedy mimo těch, které jejich provozovatel zavře kvůli jejich stáří.

Uhelná komise neřeší pouze jízdní řád vypínání elektráren. Hraje se také o vládní kompenzace. Je otázkou, zda je provozovatelé mají dostat jen tehdy, kdy budou muset své výrobní zdroje zavřít na základě politického rozhodnutí, či zda je dostanou, i kdyby jim uhelné elektrárny „umřely“z ekonomických důvodů. V zahraničí jsou kompenzace obvykle vázané jen na první případ.

Navíc bude třeba posuzovat dopady na jednotlivé zasažené uhelné regiony, které budou muset řešit náhradu za tradiční způsob obživy. Na podporu změn ve struktuře regionální ekonomiky mají směrovat například peníze z fondu spravedlivé tranzice, kde jsou však jen peníze do roku 2030. Česko tak musí říct, kolik peněz bude odklon od uhlí stát.