Bravo! Šup mezi elitu
Dobrá práce: fotbalová reprezentace zvládla derby se Slováky a je v elitní skupině Ligy národů.
Tak vida, není to vůbec špatná věc, ta Liga národů! Vyzmizíkovala nudné přípravné zápasy. Zařídila, že každý reprezentační sraz má náboj.
A po včerejšku je jasné, že český národní tým díky ní čeká šest zápasů proti elitním soupeřům.
Po domácím vítězství 2:0 nad Slovenskem se hráči seběhli k maséru Poustkovi, který s mobilem v ruce sledoval souběžně hraný zápas Izrael–Skotsko. Po pár vteřinách už skákali radostí: vítězství domácích 1:0 dalo štempl na český postup do elitní skupiny A, ve které na průměrné týmy nenarazíte. A měřit se s top kvalitou je přesně to, co reprezentace potřebuje ze všeho nejvíc.
„Máme obrovskou radost,“zářil trenér Jaroslav Šilhavý. „I přes problémy s covidem jsme Ligu národů zvládli, z ničeho jsme se nepo ..... Kluci zaslouží velký dík.“
Šilhavého tým včera dokázal, že si posun mezi elitu vážně zaslouží. Ve federálním derby byl jasně lepší, soupeře nepustil téměř k ničemu a klidně mohl vyhrát výrazněji.
Zdaleka není dokonalý, v porovnání s nejlepšími pořád vidíte spoustu nedostatků. Ani proti Slovensku nevyšlo všechno, našli byste několik pasáží, ve kterých Češi vyrobili sérii nepřesností. Zároveň ale také okamžiky, kdy se Slováci ne a ne dostat k balonu a domácí s nimi v Plzni hráli bago.
Proti silnějšímu soupeři než Slovákům, kteří přebudovávají tým za pochodu, by asi měli víc problémů, ale jedno tomuhle výběru vzít nemůžete: cítíte z něj, že chce. A také, že je ochoten leccos obětovat. Ne vždy to tak bylo. Za předchozího kouče Jarolíma často hru ovládal chaos, tým působil bezkrevně, někdy až odevzdaně. Pamatujete, jak v přípravách vybouchl s Austrálií (0:4) nebo Ruskem (1:5)? Hráči byli zoufalí, nevěřili si, propadali skepsi.
„Přál bych si být lepším fotbalistou, ale musíme si přiznat, že soupeři jsou prostě lepší,“hlesl třeba obránce Jakub Brabec.
Ten stejný Brabec včera řídil českou obranu, spolehlivě předskakoval soupeře, patřil k nejlepším na hřišti, sršelo z něj sebevědomí.
Už při hymně se usmíval, což naznačuje: hráči se konečně na srazy těší. Nemohou se dočkat, až obléknou reprezentační dres a na hřišti ho pak propotí tak, že se dá ždímat.
Tak třeba útočník Ondrášek.
Když ho vidíte, jak s vyceněnými zuby rozdává i schytává rány, tlačí se do šancí a agresivně se rve o každý balon, napadne vás: Takhle se má reprezentovat!
Dvakrát ho vychytal slovenský brankář Rodák, napotřetí se plzeňský rabiát dočkal odměny a pojistil české vítězství.
Není na místě dělat ze zvládnuté mise v Lize národů zázrak, reprezentaci dál trápí bolístky, které se nedají vyléčit za pár měsíců.
Chybí hlavně víc kreativních hráčů, víc těch, kteří si troufnou v soubojích jeden na jednoho.
Ale aspoň pár výjimek se už najde: třeba náhradník Černý, který mimo jiné přihrál na druhý gól. Zdravě drzý umí být i levý bek Matějů,
který třikrát v řadě nastoupil v základní sestavě a zaujal. Tahoun roste z Jankta, střed zálohy drží silná trojice Souček – Darida – Král.
Ani to pochopitelně nemusí na elitu stačit. Klidně je možné, že Česko po postupu stihne osud Islandu, který ve skupině s Anglií, Belgií a Dánskem neuhrál ani bod.
Ale už jen to, že se poměří v soutěžních zápasech s nejlepšími, může ohromně pomoct.
Vzpomeňte si, jak slávistům narostlo sebevědomí, když před dvěma lety v Evropské lize proklouzli z těžké skupiny. Dokázali si, že ani nejsilnějších soupeřů se nemusí bát, což hned v další sezoně zúročili v Lize mistrů.
Také národní tým se teď může těšit na porci utkání, ve kterých se obouchá a nabere zkušenosti. Ještě před dalším ročníkem Ligy národů, který začne v létě 2022, ho čeká příští rok Euro, a kdo ví? Třeba o rok později i mistrovství světa v Kataru, kam má i díky včerejšímu výsledku o něco blíž.
Může to znít bláznivě, když ještě ani nezačala kvalifikace, přesto je to tak: pokud Češi neprojdou na světový šampionát přímo coby vítězové skupiny nebo pokud nebudou patřit mezi deset nejlepších týmů z druhých míst, solidní výsledky v právě skončené Lize národů by jim se slušnou pravděpodobností mohly zaručit účast v baráži.
To všechno je ještě daleko, ale tým plný snaživců může doufat.