Reprezentace roste. Pojede na MS?
Fotbalová reprezentace sbírá sympatie. Euro má, v Lize národů postoupila. A co dál?
Od zítřka se začnou odpočítávat dva roky do zahájení mistrovství světa. Zdá se to být nedozírně daleko. Většina stadionů, na kterých se v nezvyklém zimním termínu bude hrát, se dostavuje. Na kontinentech se postupně rozbíhá kvalifikace, ta evropská si musí do 7. prosince počkat na losování.
Na jednu stranu mluvíme o jakémsi fotbalovém sci-fi, které se skrývá v nedohlednu. Navíc žijeme v době koronaviru, kdy nemáte tušení, co bude zítra, natož za dva roky. Přesto by česká reprezentace už teď měla upírat zraky k 21. listopadu 2022, kdy v Kataru, zemi přebohatých šejků, vypukne šampionát.
Může to znít troufale, ale poté, co národní tým na poslední chvíli vybojoval postup do elitní skupiny Ligy národů, je namístě myslet i na vzdálenější budoucnost. Nejen proto, že čerstvý úspěch dává – bez ohledu na kvalifikační výsledky – slušnou šanci na účast v baráži.
Pojďme se projet na vlně radosti a poslechnout si trenéra Jaroslava Šilhavého, který po středečním triumfu 2:0 nad Slováky pravil: „Když jsme nastupovali (v září 2018), bylo cílem zachránit Ligu národů, což se povedlo. Pak jsme splnili další cíl a postoupili na Euro. Teď jsme zvládli posun do první divize Ligy národů. Řekl bych, že to hovoří samo za sebe. Navíc věřím, že i způsob hry, kterým se prezentujeme, zapadá do moderního fotbalu.“
Ano, byť se Češi nezbaví technických nedokonalostí, protože v kádru nejsou esa evropského formátu, tým dokáže konkurovat odvážným a běhavým stylem. Tohle je práce Šilhavého a jeho trenérských pomocníků. I brankářský otloukánek Tomáš Koubek, který poslední dobou schytával debakly, po středě řekl:
„Jsem rád, jakým směrem se vydáváme. Společně můžeme koukat vysoko.“
Až na mistrovství světa?
Klidně si přiznejme: účast na letním Euru, kam prošlo čtyřiadvacet z pětapadesáti zemí, byla povinností. Zato světový šampionát je meta, za níž by měla reprezentace mířit.
V samostatné historii se Česko na fotbalovém festivalu objevilo jedinkrát. V roce 2006. Takže ani ve zlaté éře Nedvěda, Čecha či Rosického nebývalo pravidlem, že si Češi na mistrovství světa zahrají.
Ten turnaj je prostě o úroveň výš.
Musíte si ho zasloužit!
Proto už teď má smysl koukat za roh. Myslet na to, s kým a jak se v březnu souboj o vysněné letenky do Perského zálivu rozjede. Na koho spoléhat, komu dát šanci, koho z plánů vynechat. Čeká nás mimořádná fotbalová dvouletka, která z party kolem Daridy, Součka, Krále (na snímku), Schicka nebo Coufala může vytvořit tým s velkým T.
Ale taky nemusí.
Za poslední rok protočil kouč Šilhavý třiatřicet hráčů, v podstatě tři kompletní jedenáctky. A to nepočítáme zářijový duel se Skoty, který odehrál narychlo slepený ligový výběr. A dojem? Ani jednou Češi výsledkově nevybouchli, poprali se s neúčastí zraněných i s pohromou jménem koronavirus a ve složitých podmínkách vydřeli postup.
Což ukazuje, že i když se to třeba nezdá, fotbalová repre má kde brát. Kdyby se nominace na odložené Euro tvořila teď, určitě by měl šéf Šilhavý zamotanou hlavu, protože reálnou šanci být v kádru má třicet, snad i pětatřicet použitelných jmen. Počínaje čtveřicí vyrovnaných gólmanů. Mohl by se rovněž opřít o kraje obrany, kde vedle výborného Coufala v posledních zápasech vylétl Matějů. Silný je střed zálohy, byť třeba sparťanský vůdce Dočkal schytal kritiku za nevýrazné týdny. O jedno místo v útoku se poperou pánové Schick, Ondrášek a Krmenčík. Případně se dá sáhnout do jednadvacítky, která před pár dny taky postoupila na své mistrovství Evropy. Hložek, Bucha, Krejčí junior, Zima, Sadílek... Je možné, že dospělácké Euro je příští rok ještě mine, ovšem v plánech na Katar už by chybět nemuseli.
Už teď si Česko zajistilo příjemnou, byť relativní výhodu. Do losování světové skupiny sice půjde až ze třetího výkonnostního koše, nicméně díky prvenství v Lize národů má naději, že by si zahrálo závěrečnou baráž, i kdyby ve skupině neuspělo. Přímo na turnaj postoupí jen deset vítězů skupin, druzí půjdou do baráže a doplní je dva nejvýše postavení vládci letošní Ligy národů. Jsou to složité a pro kdekoho nesrozumitelné propočty, ale každopádně držte palce Walesu a Rakousku, aby při světové kvalifikaci uhráli jednu z prvních dvou příček ve skupině. Pak by si národní tým zahrál baráž, i kdyby ve skupině propadl. Nicméně ambice jsou vyšší, posun mezi elitu v Lize národů to jasně ukázal.