100 dnů protestů v Bělorusku
Brutalita nepomohla. Lukašenko má sice moc pevně v rukou, Bělorusové se však dál bouří.
MINSK Komunální služby v Minsku zahájily včera časně zrána návrat k „vizuálnímu pořádku“v běloruské metropoli – z veřejných prostranství i dvorů začaly odstraňovat červenobílé opoziční vlajky a fáborky, nápisy a kresby na zdech a plotech a improvizovaná opoziční stanoviště v různých částech města. Tam teď budou také častěji hlídkovat policisté.
Poradce běloruského prezidenta pro záležitosti metropole Aljaxandr Barsukou chce takovým způsobem bojovat s „vandaly“, kteří se zapojují do potyček s „normálními lidmi“. Vandaly myslí rebelující Bělorusy, kteří ani po více než 100 dnech od prvních demonstrací proti již šestému zvolení Alexandra Lukašenka na post hlavy státu nepřestali vycházet do ulic.
Nekonečné politické turbulence udržují zemi v patové situaci – Lukašenko nadále drží moc pevně v rukou, mnohočetných demonstrací se ale i přes brutální zákroky policie zbavit nemůže. Protestní akce sice již nedosahují takových rozměrů jako po vyhlášení volebních výsledků na počátku srpna, ale bouřlivé nálady neberou konce.
Vodní děla, slzný plyn
Nejnovějším mezníkem nynější krize se minulý týden stala smrt dalšího opozičního aktivisty. Jedenatřicetiletý Raman Bandarenka zemřel po jednom z takových incidentů s „normálními lidmi“, o kterých hovořil prezidentův poradce. Během noční hlídky u improvizovaného opozičního stanoviště na jednom z minských dvorů ho maskovaní muži odvezli v dodávce. V nemocnici, kde se následně objevil mimo jiné s rozsáhlým otokem na mozku a četnými pohmožděninami, upadl do kómatu a poté zemřel.
Při protestech, které po jeho smrti minulý víkend následovaly, bylo po celé zemi zadrženo na tisíc lidí. Policie měla plné ruce práce – v Minsku se u autozaků (aut pro převoz zadržených) dokonce tvořily fronty. Sociální sítě pak obletěly záběry, podle nichž zadržení stáli i několik hodin s rukama nad hlavou ve dvoře věznice, v době, kdy se teplota venku pohybovala jen pár stupňů nad nulou.
Právě šokující zážitky z demonstrací, ze zatýkání i z vězení pohání odhodlání mnohých Bělorusů. Policisté proti lidem zasahují násilím, vodními děly, slzným plynem i zábleskovými granáty. Za více než tři měsíce bylo v zemi během protestů zadrženo odhadem 17 až 19 tisíc lidí, čtyři aktivisté v souvislosti s tím zemřeli. Řada Bělorusů si tak myslí, že ve svém úsilí nesmí polevit, jestli se má v zemi něco změnit. Pozitivní nálady, se kterými se původně vydávali do ulic, ale už dávno opadly.
„V ulicích je méně opozičních vlajek. Pryč je sváteční atmosféra. Pokaždé, když se jdete zapojit do protestního průvodu, nevíte, jestli se vrátíte nebo ne. Jste nervózní,“řekl webu BBC jeden z aktivistů z Minsku, kterého pořádková policie během zadržení v srpnu zbila. Z nechvalně známé věznice Okrestina si pak odnesl podlitiny na zádech a nohou. I přesto se protestů účastní dál.
Lukašenkovo balancování
Jedením z hlavních důvodů, proč se země po 26 letech Lukašenkovy vlády nedočkala zlomu, jsou bezpečnostní složky. Ty i nadále stojí na straně prezidenta. Atmosféra strachu, kterou ve státních podnicích udržují tajné služby, znemožnila například četné pokusy o generální stávku. Státní zaměstnanci tvoří 40 procent pracovní síly a jejich loajalita vůči státu je pečlivě sledována.
Vláda se nicméně bude příští rok potýkat s narůstajícími hospodářskými potížemi. Zahraniční tlak navíc žene Lukašenka, který doposud úspěšně balancoval mezi Západem a Ruskem, blíže k Moskvě. Ta se po krátkém váhání nakonec postavila na jeho stranu, otevřela si tím vrátka pro jednání o další integraci obou zemí. Takový scénář se však netěší podpoře ani Bělorusů, ani Lukašenka.