Lidé i firmy šetří, stát rozhazuje
Sněmovna schválila v prvním čtení hlasy ANO, ČSSD a KSČM návrh státního rozpočtu na příští rok s obřím deficitem 320 mld. Kč. Je to další krůček, lépe řečeno skok do dluhové spirály. Vláda v této nebezpečné hře, kterou s pomocí hysterie kolem covidu-19 rozehrála, spoléhá na to, že pro občana jsou řády stovek miliard těžko představitelné. Spoléhá na to, že občané nedokážou kladně či záporně ohodnotit rozdíl mezi deficitem třeba 50 mld. a mnohonásobně vyšším.
Takto masivní zadlužení v dalším roce výrazně zvýší státní dluh. To bude mít vliv na růst úroků z vládních dluhů, které budeme muset platit. Vláda sice teď využívá levných peněz, které si půjčuje s minimálním úrokem, ale ten je dán masivní uvolněnou měnovou politikou světových centrálních bank, která nemusí trvat věčně. S rostoucím dluhem navíc za jinak stejných okolností budou investoři požadovat úroky vyšší.
Problémem rozpočtu tak není jen obří deficit, ale i jeho zhoršující se struktura. Podíl mandatorních a kvazimandatorních výdajů, tedy výdajů zákonem daných či zasmluvněných, které musí realizovat vláda, ať se děje cokoliv, poroste. V příštím roce tento typ výdajů vzroste dokonce o výrazných 7 %. Jakákoliv další vláda tak bude mít k dispozici daleko menší část nemandatorních, tedy volně využitelných prostředků na své priority, ale třeba i na boj s podobnými typy krizí, jakou právě prožíváme. Polehčujícím argumentem není ani výše plánovaných investic, která má činit 11,3 % celkových výdajů. Jednak je to zhruba stejné procento, jaké pravicová vláda investovala v krizovém roce 2009, hlavně ale není jisté, zda tyto investice nezůstanou na papíře. Stavební a další regulace, nepřipravenost vládních projektů jen těžko dovolí tyto plány naplnit. Navíc to, že něco postaví stát, ještě neznamená, že jde o investici potřebnou a efektivní v tom smyslu, že přispěje k budoucímu růstu.
My bychom potřebovali, aby fungoval a investoval hlavně soukromý sektor, který jediný může ekonomiku znovu nastartovat. Ten je ale stále přísnými a přehnanými restrikcemi utlumen. Schválený rozpočet, který znamená pokračující růst státního sektoru, bude soukromý sektor ještě více brzdit. Soukromému sektoru by navíc v krizi pomohly spíše menší daně než další vládní výdaje.
Veřejný sektor se totiž na rozdíl od soukromého vymkl zákonitostem ekonomického života. Přestože ekonomika kvůli historickému propadu vyprodukuje méně, státní sektor plánuje utrácet více. Stát dokonce plánuje přijmout tisíce nových státních zaměstnanců. Velkorysé platy ve veřejném sektoru převyšují úroveň mezd v soukromém sektoru o čtyři tisíce korun. Ve stejné chvíli, kdy firmy i domácnosti šetří, stát plánuje rozhazovat. Je to normální? Není! A je to jasné i bez toho, že bychom si uměli představit objem stovek miliard korun. Na tuto nezodpovědnou vládní hru doplatíme jednou všichni.