Proč může Vít Krejčí jako pátý Čech uspět v NBA
Kluk pro budoucnost
Vít Krejčí, nejnadějnější marod českého basketbalu, se zase o něco přiblížil slávě. A počinu, který před ním dotáhli jen čtyři krajané. „Je to parádní. Pro něj i pro Česko,“těší se reprezentační trenér Ronen Ginzburg z toho, že Krejčí v noci na čtvrtek prošel draftem NBA. Nejprve si ho vybrali Washington Wizards, obratem však práva na dvacetiletého čahouna směnili s Oklahoma City Thunder. „A když vás draftují i ve chvíli, kdy jste zraněný, ukazuje to respekt. Výborné znamení,“soudí Ginzburg.
Než si Krejčí vážně poničil koleno, kvůli čemuž momentálně rehabilituje a čeká ho možná až rok bez basketbalu, naskočil už do elitní španělské ligy. Nakukuje do národního celku, potvrzuje předpoklady. Prvními pasážemi kariéry prošel velmi úspěšně. Z naděje je borec, jehož sleduje Evropa – i zámoří.
„A mě jako první napadlo, že je to skvělá zpráva z lidského hlediska,“říká reprezentační manažer Michal Šob. „Zaslouží si to nejen za to, že velmi intenzivně pracuje, taky to má v hlavě na svůj věk super srovnané. Ví, co chce. A zcela striktně si za tím jde.“
Krejčí je formálně rozehrávač, výhledově by ale měl náležet do amorfnější skupiny těch, co zvládnout také pozici křídla. Čím vyrovnaněji, tím lépe pro ně; variabilita je budoucností nejen v basketbalu.
Krejčí je dále dynamický, rychlý. „A za poslední rok až rok a půl udělal mentálně velký vývoj,“říká Šob. „I na posledních reprezentačních akcích bylo vidět, že se zklidnil, zkonsolidoval.“
Přitom zrovna národní tým ho dovedl doslova k slzám: loni se Krejčí těsně nevešel mezi vyvolené pro historické mistrovství světa v Číně, a když verdikt uslyšel, rozplakal se. Ale nezahořkl.
„Teď ho přibrzdilo zranění, postupně ovšem dozrává v lídra,“soudí Šob. „Nerad bych to zakřiknul, ale vidím to tak, že v dohledné době bude mít na zádech reprezentaci a přebere žezlo po Tomášovi (Satoranském). Pokud vše půjde tak, jak má, jak si přeje a jak přistupuje ke své kariéře, nejsou to přehnaná očekávání.“
To vše jsou důvody, proč se na něj při volbě talentů dostalo i ve chvíli, kdy je stále lazar. Může ho těšit, že Češi si v tomto směru dosud hýčkají stoprocentní úspěšnost: jen čtyři kluby NBA draftovaly, čtyři si soutěž i zahráli (Jiří Zídek, Jiří Welsch, Jan Veselý a nyní jediný aktivní krajan Satoranský). Sám Krejčí ale hned vyhlásil: „Zpátky do práce!“
Kromě poctivé rehabilitace totiž k angažmá v NBA musí vycizelovat prakticky všechno. Doslova. Zesílit.
Zkvalitnit střelbu, neboť kromě režie hry dává koše často a rád. Vsakovat do sebe taktické detaily...
Tak, aby se mohl vyrovnat Satoranskému či jej dokonce trumfnout – srovnáním s ním se nevyhne a ani mu nevadí. Podobají se postem, figurou i životní cestou, třeba brzkým odchodem pod Pyreneje. Zároveň je Satoranský generační lídr, enormně cílevědomý typ. Proto drsně cepoval spolužáky i při tělocviku a zpětně o tom vyprávěl: „Oni za to nemohli, že je to nebavilo tolik jako mě. Jenže já byl odjakživa tak hrozně soutěživý, že jsem chtěl vyhrát vždycky a ve všem.“
Také to jej přivedlo do světa slávy, luxusu a ikonických jmen: vůle, týmovost, zaťatost. Za Atlantik odcházel v 25 letech, jako tahoun velkoklubu z Barcelony; Krejčího čeká ještě dlouhý list domácích úkolů. Najde svůj x-faktor? Nabízí se být vzácným druhem dvoumetrového rozehrávače, jemuž výška a dlouhé paže nabízejí jiné možnosti než obvykle drobnějším šéfům hry.
Thunder mohutně přestavují kádr a nebojí se Evropanů, zároveň byl Krejčí dopředu pasován do kategorie „draft and stash“, což lze přeložit jako „draftuj a nech vyzrát“. Nelze čekat, že do NBA odletí hned. Vyloučit se nikdy nedají ani nečekané zvraty v přístupu Oklahomy. „Nahlédnout do strategií klubů NBA je těžké, často myslí jinak než my v Evropě. Ale vzali si ho, tak nejspíš něco v hlavě mají,“věří Ginzburg. Třeba se on sám dočká chvíle, kdy bude moci nominovat z NBA dva našince: „Pořád totiž říkám, že Vít by měl být budoucností českého basketu.“