Davidová na startu sezony
Biatlonová sezona začíná za týden. I s Markétou Davidovou.
Celkem čtyřicet sedm dní. Tak dlouhý čas stráví někteří čeští biatlonisté v kuse mimo domov. Až do Vánoc. Nejprve na soustředění ve Švédsku, potom na dvoutýdenních štacích Světového poháru ve Finsku a Rakousku.
V čase covidovém mnozí úmyslně omezují cestování.
Markéta Davidová však takový scénář odmítla: „Každý na to máme jiný pohled. Já chtěla domů. Aspoň na chvilku.“
Proto nyní vyrazila na čtyři dny na otočku ze Švédska do Česka.
I tak nabere psychické síly na nový ročník Světového poháru. Už za týden v Kontiolahti začne. A bude úplně jiný.
V první řadě bez diváků. „Jsem ráda, že jsem kdysi zažila závody s plnými tribunami v Novém Městě i jinde,“vykládá česká jednička. „Hlavně u nás a v rakouských a německých destinacích jsme si zvykli na davy. Teď budou ty areály prázdné a opuštěné.“
Už v březnu na Vysočině okusila covidový pohár bez diváků a pak i zběsilý úprk z Kontiolahti a zkrácenou koncovku sezony.
„Ale minulá zima byla proti tomu všemu, co nás teď čeká, ještě sranda,“naráží na dlouhý seznam pravidel ochranné bubliny, kterou pro ně biatlonová unie IBU po vzoru cyklistů vytváří. Od povinných covid testů přes nošení roušek mimo trať až k omezením při stravování.
„Pomalu to vypadá tak, že bychom měli být jen sami na pokoji a chodit sami na jídlo. Chtějí nás rozdělit do co největšího počtu malých skupinek. Což je blbý, když jste navíc tak dlouho pryč z domova.“
Od covidu se nejde izolovat
Předehru chystaných opatření si vyzkoušela před týdnem při kontrolních závodech ve švédském Idre. V konkurenci reprezentantek Švédska a některých dalších zemí tu obsadila 3. a 8. místo a po oba dny měla nejrychlejší běžecké časy.
Ale jak se s covidovými opatřeními vypořádávají Hanna Öbergová a další známé biatlonistky, se nedozvěděla.
„Měla jsem pocit, že ani nemají moc chuť se s námi bavit, jako by se každý i trochu bál k někomu dalšímu přiblížit. Opatření tam nebyla tak tvrdá, jaká budou na svěťáku, ale i v Idre už měli vyhlášení v rouškách a zákaz podávání rukou.“
V přípravě byly na covid pozitivně testovány Jessica Jislová a některé juniorky.
„Holky měly lehčí průběhy a vrátily se docela rychle,“líčí Davidová. „Ale byly i případy covidu s týdenními horečkami, a to byl pak návrat pomalejší.“
Sama si už v létě v hlavě srovnala, že zcela se ochránit před případnou nákazou je neproveditelné. „Když situace v Česku začala být fakt špatná, nedalo se už od toho zcela izolovat, i když jsme pro naši ochranu dělali maximum. Stačilo, abyste si šli koupit jídlo, protože jíst musíte – a když jste měli smůlu, mohli jste covid chytnout.“
Také v tomto směru bude nadcházející sezona velmi neobvyklá. Trenéři se totiž rozhodli nominovat na Světové poháry více závodníků než obvykle, aby měli připravené rezervy, pokud by měl někdo z týmu v dějišti závodů pozitivní test.
Stabilně jezdit do patnáctky by byl sen
„Snad se ještě někdy dožijeme normálních závodů. Zatím to nevypadá moc vesele,“pronese s jistou dávkou skepse Davidová, než přeladí na optimističtější kolej:
„Ale aspoň že nějaké závody budeme mít. Nesmíme si všechna ta omezení moc připouštět.“
V létě jí k dobré náladě pomáhaly tréninky na koni Wigo. „Na jaře a v létě jsem jezdila intenzivněji. Chci si udělat licenci. Můj sen zajet si jednou parkur pořád trvá.“A biatlonový sen?
Loni před sezonou si přála: „Nemít výkyvy.“
Letos říká: „Ten cíl je pořád stejný, zatím jsem ho nesplnila. Jsem moc ráda, že to jde výsledkově pořád nahoru, ale taky jsem loni měla závody, kdy jsem se ze sprintu nedostala do stíhačky. Takže stabilně jezdit do patnáctky by byl sen.“V minulé sezoně slavila na mistrovství světa bronz se smíšenou štafetou a v poháru třikrát, vždy po sprintech, vystoupala na stupně vítězů. V celkovém pořadí si polepšila z 21. na 14. místo. Brána do Top 10 je nedaleko. Kouč Egil Gjelland její úsilí během přípravy často kontroloval jen na dálku. Na vině byla přísná norská anticovidová opatření. „Když za námi Egil přijel, musel pak doma na 14 dní do karantény. Náš kontakt byl osekanější. Psal nám tréninkové plány a co bylo třeba vyřešit narychlo, konzultovali jsme s Egilovým asistentem Jířou Holubcem.“
Online přednášky v Idre
Alespoň jedna věc byla v koronavirovém čase pro Markétu Davidovou jednodušší. Její studium.
Na České zemědělské univerzitě v Praze, kde ji přijali hned na dva magisterské obory, dříve doháněla, co se dalo. Letos je pro ni situace paradoxně snazší.
„Škola mi jde líp než normálně, když je všechno online,“oznamuje. „Skoro nic jsem nevynechala, z domova i z Idre jsem se připojovala na přednášky.“
Rozhodně si kvůli biatlonu nemíní žádný ročník rozkládat. „Už na jaře chci jeden ze svých oborů dodělat.“
Zároveň se loni dostala rovněž na vytouženou veterinární fakultu. Prozatím ji přerušila. „Hrozně ráda bych na ni jednou nastoupila, ale roli bude hrát víc věcí.“
Především to, jak dlouho bude biatlonistkou. Kótou, k níž vzhlíží, je olympijský Peking 2022. Přičemž v minulosti naznačila, že po něm by klidně mohla i skončit.
„Ale v té dnešní zvláštní době člověk takřka nic neví. Všechno se mění ze dne na den,“říká.
Je jí stále jen 23 let. Mistrovství světa v roce 2024, které minulý týden Nové Město získalo, bude velkým lákadlem.