Mordy a krváky pana Erbena
Přesně před 150 lety, 21. listopadu 1870, zemřel Karel Jaromír Erben, polyhistor, romantik a gigant národního obrození. Lepší než oprašovat jeho bustu je však číst dětem Kytici a jiné Erbenovy krváky. Nebojte se, že by je už dnes nepochopily nebo z nich m
Matka během vaření udusila neposlušné dítě. Na hřbitově za městem našli zhroucenou dívku v těžkém šoku. Mrtvý novorozenec ležel v pytli u hnoje, vražedkyně se přiznala. Mladá žena zkolabovala na pohřbu přítelkyně. Nevlastní matka a sestra přizabily příbuznou. Babička našla přede dveřmi zkrvavené části vnoučkova těla, podezřelý je otec.
Zdají se vám ty příběhy povědomé? Mohlo by jít o titulky z černé kroniky, vždyť podobné historky jsou ve zprávách denně. Vraždy novorozenců, děsivé emoční zkraty, zločiny se sexuálním podtextem, úkladné mordy kvůli majetku či postavení nebo případy náhlého šílenství a sebepoškozování – to se děje pořád, tady a teď. A pokud se to netýká lidí, které známe, vzbuzují v nás děsivé příběhy z reality i jistou zimomřivou zvědavost.
Vypravěč hororů
Karel Jaromír Erben se narodil 7. listopadu 1811 a zemřel 21. listopadu 1870. Možná ten měsíc padajícího listí a svátku zemřelých nějak souvisí i s jeho dílem. Nadpřirozené bytosti, umrlci a zombíci všeho druhu se objevují nejen v Kytici.
Pokud jste dětem četli pohádky Boženy Němcové i Karla Jaromíra Erbena, víte, že paní Betty vytváří až na výjimky (Zlatý kolovrat, který si od ní Erben vypůjčil) kouzelné světy a věří v dobrotu a lásku, zatímco Erben vypráví mytické, drsné, často temné příběhy, v nichž svět drží pohromadě jen pevný mravní řád. Zlo tu existuje v neretušované podobě a bývá po zásluze potrestáno, příběhy jsou kořeněny brutálními motivy. Bratr vraždí bratra. Starý ženich mladého soka. Lháře, podvodníky a narušitele norem čeká krvavá odplata. Moje kamarádka svým dětem cenzurovala Zlatovlásku – nemohla Jiříkovi odpustit, že podřízne vlastního koně, aby nakrmil z hnízda vypadlá krkavčata.
Děti však mají Erbenovy pohádky rády, jejich drsná skořápka jim nevadí právě proto, že je svázána pevným mravním řádem. Strašidla a temné bytosti nejsou ohrožující, pokud dodržujeme pravidla a věříme v sílu dobra. S tím mívají problém spíš dospělí.
Možná proto se mnozí lidé domnívají, že Erbenova Kytice není četba pro děti. Jiní zase tvrdí, že ji nechápou ani maturanti. Kytice možná není četba pro prvňáčka, ale dvanáctiletý fanoušek fantasy, který se právě prokousal hrůzami Harryho Pottera, či malá slečna, která sestře tajně krade upírskou ságu Stmívání, Erbenovy drsné hororové příběhy ocení. Vím to z vlastní zkušenosti.
Vina a trest v Kytici
Výběr krvavých a duchařských historek v úvodu tohoto textu samozřejmě nevypadl z náhodné černé kroniky. Stačí, aby matka udušeného dítěte začala zmateně blábolit o děsivé bytosti, kterou zavolala na rozeřvaného fakana – a máme tu Erbenovu Polednici. Pokud si polomrtvá dívka ze hřbitova vzpomene na noční rouhavou modlitbu a neplánovaný výlet s hladovým zombíkem, může to být umrlcova milá ze Svatebních košilí. V Dceřině kletbě syčí mladá žena na svou matku: „Oh, zabila jsem děťátko, své ubohé zrozeňátko – žalostí bych pošla hned!“Marii a Hanu ze Štědrého dne pojí přes hranice smrti temné otevírání budoucnosti, zrůdy ze Zlatého kolovratu, které kvůli chlapovi a postavení zohaví nevlastní příbuznou, dostihne boží i lidská spravedlnost. A rodič, jenž si z dítěte udělá rukojmí a pak mu ze msty uřízne hlavu, se v Erbenově světě jmenuje Vodník.
Z těch slavných básní, z té nedotknutelné klasiky, která nechybí v žádné školní četbě, stříkají potoky krve a lidé se tam vraždí jak o závod. Násilná smrt chybí snad jen v úvodní Kytici, v závěrečné Věštkyni a v Pokladu, ale ten rok bez dítěte, které si zatím hraje v bezčasí, je pro jeho matku krvavý sám o sobě. Krom první a poslední básně ukazují balady z Erbenovy sbírky různé druhy provinění, po nichž následuje trest nebo prokletí. A právě otázky viny a trestu zajímají školáky při četbě Kytice nejvíc.
Proč je matka v Polednici potrestána víc než chamtivá matka z Pokladu? Čím se provinila osamělá dívka ze Svatebních košilí? Co tak strašného provedly Marie a Hana či prokletá matka mladé vražednice? A dcera z Vodníka, opravdu si zasloužila ten děsivý dvojitý trest?
Erbenův řád je neúprosný. Chamtivá matka projde ročním očistcem, ale matka, která zavolá na dítě temnou sílu, si zmírnění trestu nezaslouží. Dostane to, co přivolala. Polednici. Dívka, která při modlitbě houkne na Pannu Marii „Milého z ciziny mi vrať/ aneb můj život náhle zkrať!“, vydírá prostřednictvím světice Boha a dopouští se děsivého rouhání, protože křesťanství považuje život za veliký dar. Trest přijde okamžitě. Na okno buší nevhodný ženich, psi ve vsi vyjí na poplach, ale dívka nevidí, neslyší, necítí. Přišla o ochranu, ztratila přirozené instinkty. Zombík ji cestou zbaví všeho, co by jí mohlo pomoci, a těší se na krvavou snídani. Ale dívka dostane poslední šanci, a protože si včas uvědomí svou chybu a prosí o odpuštění, vyvázne z umrlčího mejdanu jen s pochroumanou psychikou.
Vina dívek ze Štědrého dne je pro mnoho dětí i dospělých nepochopitelná. Vždyť kolik lidí chodí ke kartářkám, astrologům či jiným vykladačům budoucnosti a nepovažují to za nic špatného. I trest se zdá nespravedlivý, Hanu čeká po nočním výletu veselá svatba, Marii smutný pohřeb. Jenže vdaná kamarádka bude na tu temnou díru v ledu myslet celý život.
Vodník a Dceřina kletba jsou zčásti protiklady. Jeden příběh ukazuje na dceru, která neposlechne matku, později ani pochybného manžela, jenž nerespektuje zákony ženina světa, druhý paradoxně označuje za viníka dvojité smrti matku a její volnou výchovu. Obě postavy jsou potrestány dvojmo a velmi tvrdě, v obou příbězích je vina splacena smrtí nevinných dětí.
Listopad mu svědčí
Jestli si stále kladete otázku, zda školáci Kytici zvládnou, pusťte se rovnou do hlasitého čtení, doma, při online hodinách či později ve škole. Listopad je pro horory jako dělaný. Osvědčily se mi dívčí a chlapecké sbory, které třeba ve Svatebních košilích podtrhují mužský a ženský princip, rychlá dramatizace, tedy rozdělení rolí („Sestro, sestřičko, řekněte/ nač tu sekeru nesete? – Sekera dobrá – někde v keři/ useknem hnáty líté zvěři...“), práce s rytmem Erbenových veršů, hudební a zvukomalebné motivy a mnoho dalších fíglů.
Nesnažte se děti otrávit rozborem Erbenových balad. Nechte je, aby si ty uhrančivé verše užily, aby poznaly, jak jsou příběhy z Kytice stále živé a aktuální. Aby se naučily odlišovat dobro od zla v jemnějších konturách a pochopily, že trest nemusí být vždy jasně viditelný. Bude jim to v budoucnosti jistě k užitku.