AC/DC odvedli slušnou práci, jiskří však jen částečně
Australská hardrocková mašina AC/DC se na albu Power Up zadýchává, ale i tak odvedla slušnou práci. Klasika ovšem zůstala nedotčena.
Zásah do černého
Jistě není třeba k AC/DC zrovna vzhlížet s nábožnou úctou, ale obdivovat jejich buldočí výdrž prostě musíte. Není to tak dávno, kdy by na jejich akcie nevsadil ani ten největší hazardér. Po albu Black Ice z roku 2008 se zdánlivě nerozbitný monolit začal drolit a na následující desce Rock Or Bust (2014) se vůbec poprvé nepodílel kytarista a mozek kapely Malcolm Young. Z provozu ho vyřadila demence a na jeho post nastoupil jeho synovec Stevie Young. Malcolm dožíval v ústavu a v listopadu 2017 zemřel.
Zdravotní problémy, konkrétně se sluchem, měl i zpěvák Brian Johnson, kterého na turné v roce 2016 nahradil Axl Rose, frontman Guns N’Roses. Tak se „AXL/DC“představili v květnu téhož roku i v Praze. Další potíž nastala s bubeníkem Philem Ruddem, který měl oplétačky se zákonem skrze plánování vraždy, vyhrožování smrtí a držení drog. Prostě rock’n’roll opravdu až na kost, s třeskem zbraní a cvakáním pout. Prohlášení baskytaristy Cliffa Williamse, že už má celého kolotoče dost a končí, už jen doťuklo neutěšenou situaci v kapele.
Ale AC/DC už přestáli leccos, i smrt zpěváka Bona Scotta. Vykřesali se z tragédie, která „korunovala“
klasické album Highway To Hell, poslední s Bonem, a ukázali osudu vztyčený prostředníček v podobě famózně úspěšného comebackového počinu Back In Black, který si pořídilo na padesát milionů kupujících.
Nic takového se v případě Power
Up konat nebude, ale přesto – AC/DC jsou zpět. Vrátili se Brian Johnson, Cliff Williams i výtržník Phil Rudd. Druhou kytaru stále třímá Stevie Young, z šuplíku se vyhrabalo něco riffů zvěčnělého Malcolma Younga a šlo se na věc. Výsledkem je tradiční album AC/DC, nic jiného se ani čekat nedalo.
Řekni, kde ty prachy jsou
Otevírák Realize s nápaditými kytarovými vyhrávkami zní jako přestřelka dvou pistolníků, kteří na sebe od boku pálí to nejlepší ze svého arzenálu. Následující Rejection začíná stokrát použitým rockovým fíglem a zvolňuje tempo. Singlová Shot In The Dark staví na úderném rytmu i refrénu, ale stále je to jen předehra k nejlepší položce alba Through The Mists Of Time. Nápaditá melodická linka, podmanivá atmosféra a refrén, co přibije ke zdi. V tomto okamžiku se album láme do rutiny. V Kick You When You're Down hudbě těžknou nohy. Je to chytlavý rock’n’roll, ale nic víc.
Demon Fire je rozcvička před koncertem. Wild Reputation startuje chytlavým rytmem, ale pak se znovu zlomí v cosi od téhle kapely mnohokrát slyšené. Jisté naděje vzbuzuje skladba Money Shot, připomeňme si hit Money Talks z alba The Razor’s Edge, ale nic tak velkolepého se nekoná. AC/DC o sobě dali vědět slušnou, poctivou deskou.
Její největší klad tkví v tom, že si ji několikrát poslechnete, uznale pokýváte hlavou a zařadíte do sbírky. A zápor? Vlastně totéž.
Power Up AC/DC 60%