Salomon: Státu chybí plán

Slovo krach skoro vypadlo ze slovníku. Ale asi přijdou, musíme si zvykat, říká šéf spořitelny

Krachy patří k normálnímu fungování ekonomiky. Díky mohutnému růstu jsme na ně zapomněli, ale teď kvůli útlumu ekonomiky nejspíš nějaké přijdou.

„Ekonomické cykly se nedají úplně vymazat. A nebylo by to ani správné, protože na některých problémech může potom vyrůst nová a vyšší kvalita. Vyrovnávání se s propady a krizemi je součástí ekonomiky a podnikání,“říká generální ředitel České spořitelny Tomáš Salomon. Firmám i lidem by se podle něj mělo pomáhat jen krátkodobě a adresně, nevěří, že by ekonomice pomohlo rozhazování peněz „z vrtulníku“.

Česká spořitelna zaznamenala ve třetím čtvrtletí meziroční propad zisku zhruba o 40 procent. Podobně jsou na tom i další finanční ústavy. Čekají banky horší časy?

Banky nejsou naštěstí součástí ani příčinou koronavirového problému, ale aktivně se podílejí na jeho řešení. Propad zisku je především odrazem obezřetnosti a regulace. Banky mají povinnost vytvářet si v krizích rezervy a zaúčtovat rizikové náklady. Teprve budoucí vývoj ukáže, kolik z nich nakonec budeme muset využít. V řadě ukazatelů ovšem zažívají banky poměrně dobrý rok. Celkové množství peněz, které banky poskytly do ekonomiky, je dokonce vyšší než loni. Rekordní je také objem nových hypoték. V dobrých dobách se bankám vyčítá, že mají vysoké zisky. Ale teď se ukazuje, že je dobře, když mají banky dost kapitálu a mohou ekonomice pomoci. Je to i v jejich vlastním zájmu. Banky prosperují jen tehdy, když se daří firmám i domácnostem.

Co když se ekonomika nebude zvedat dostatečně rychle? Nehrozí, že se banky přepnou do opatrnějšího módu, přestanou půjčovat a ekonomiku spíše přidusí?

K tomu zatím nevidím důvod. Může se to teoreticky stát v odvětvích, která budou procházet strukturální krizí, jako je cestovní ruch či některé typy služeb. Ale celkově si myslím, že je teď vhodný čas investovat. Doba nahrává tomu, abychom se pokusili o restrukturalizaci některých průmyslových odvětví, o jejich větší robotizaci a automatizaci, abychom byli méně závislí na manuálně náročných procesech. I kvůli tomu, že byl – a stále je – velký problém sehnat kvalifikované zaměstnance. Banky mají chuť tuto restrukturalizaci a smysluplné investiční projekty podpořit. Riziko, že by se ekonomika nefinancovala nebo že by byl nedostatek peněz, nevidím. Přispívá k tomu i nízká cena peněz.

A nemůže se stát, že firmy budou naopak investice odkládat, než si budou skutečně jisté, že to špatné je definitivně pryč?

Teď mnoho firem skutečně omezilo investice, je to ale spíše spojeno s tím, že není jasné, jak dlouho krize může trvat. Ale původ téhle krize není ekonomický. Až se vyjasní situace kolem vakcíny a společnost se vrátí k „normálnějšímu“fungování, bude investiční apetit poměrně silný, protože firmy nechtějí na volném trhu promeškat svůj náskok. Možná i proto rostou vklady nejen u domácností, ale u podnikatelského sektoru. Firmy mohou kumulovat hotovost, připravovat se, aby mohly zainvestovat. Měli bychom je k tomu motivovat.

Návrat k normálu ale přece může trvat dlouho, i když příčina krize leží mimo ekonomiku.

Kdyby příčina krize skutečně byla v ekonomice, zvedal by se sentiment mnohem déle. Teď je pravděpodobnější, že většina odvětví spíše čeká na příležitost a bude připravena investovat. A ne že přijde vleklá ekonomická krize. K té jsme neviděli důvod ani před pandemií. Spekulovalo se, co bude příčinou nějaké korekce, nakonec to byla neočekávaná pandemická situace po celém světě. Ale myslím, že v lidech a firmách spíše zůstal optimismus.

A co by mohlo tento optimismus nahlodat?

Pochopitelně může přijít něco, o čem dnes nevíme. Ale fundamentálně není teď ke ztrátě optimismu důvod. Na druhou stranu je jasné, že svět bude trochu jiný. Některé věci se nevrátí v tom rozměru jako před pandemií. Třeba cestování za byznysem. Jiné dlouhodobé trendy naopak pandemie zesílila, digitalizaci či nástup e-commerce. Zrychlení digitalizace se nevyhýbá bankovnictví ani dalším průmyslovým odvětvím.

A nepovede tenhle tlak na digitalizaci nakonec i k rozsáhlejšímu uzavírání poboček?

Některé součásti naší strategie v digitální oblasti pandemie urychlila. Spořitelna však není prototypem digitální banky, nikdy jsme neměli v plánu zavřít naši pobočkovou síť. Náš obchodní model je založen na co nejvyšší dostupnosti v digitálním i fyzickém světě. V první vlně jsme klientům bez problému radili po telefonu, ale většina zákazníků – zejména u komplexnějšího poradenství – stále preferuje osobní kontakt. U tohoto „hybridního“modelu chceme zůstat. Ale je možné, že některé bankovní instituce zrychleně přejdou k modelu výhradně digitálnímu.

Jak se jako člen Národní ekonomické rady vlády díváte na současná vládní opatření? Nejsou některá z nich zbytečná?

S celkovým hodnocením bych ještě počkal. Řešíme situaci, která nemá obdoby. Pokud jde o první vlnu, zvládla ji vláda vcelku dobře, i když některá opatření mohla přijít rychleji. U druhé vlny bych to rozdělil. Je zřejmé, že vláda podcenila logisticko-zdravotní přípravu během léta. Ale ekonomická opatření jako reakce na to, co se v průběhu října odehrálo, nastoupila okamžitě. Máme výhodu, že jsme byli jednou z nejméně zadlužených zemí Evropy, tak si vyšší deficit státního rozpočtu můžeme dovolit. Ale bylo by dobré, kdybychom byli schopni velkou část toho deficitu na letošek a na příští rok překlopit do smysluplných investic. A to se úplně nedaří.

Jak to myslíte?

Daří se nám celkem dobře hasit akutní požáry, možná je to dáno předvolebním rokem, ale už nejsme příliš schopni soustředit se na to, co je pro ekonomiku prospěšné v delším období, do čeho bychom měli investovat, z čeho budeme žít další desítky let. Chybí tu celková koncepce, infrastruktura pro financování projektů je slabá. Měla by být – nejen kapitálově – posílena Českomoravská záruční a rozvojová banka, aby vznikla skutečná česká rozvojová banka, která by byla svou velikostí adekvátní velikosti naší ekonomiky. Řada věcí vzniká izolovaně na jednotlivých ministerstvech, chybí propojení, a to je špatně. Jinak to budou jen krátkodobé výstřely, což možná kdysi fungovalo, ale do budoucna budou mít jen omezený efekt.

Na ministerstvu průmyslu právě vzniká hospodářská strategie, to je krok správným směrem?

Viděl jsem ve své praxi spoustu dobře napsaných strategií, skoro každá vláda s nějakou přijde, to není žádná raketová věda. A k obsahu je těžké mít výhrady, v tom nevymyslíte nic moc nového. Je jasné, co chceme: ekonomika chce být více konkurenceschopná, více digitalizovaná a více postavená na vzdělanosti, kvalifikované pracovní síle a vyšší přidané hodnotě. Ale každá strategie je tak dobrá, jak se ji daří uplatňovat a naplňovat. A v tom je schopnost vlády dost omezená. Možná kvůli nedostatečné motivaci nebo kvůli politickým neshodám. Měli bychom se zaměřit na to, abychom to zlepšili.

Máme tu tedy málo projektů?

Projektů, myšlenek a nápadů je hromada. Je spíše problém z nich vybrat, co dřív a co později. Ale málokterý z těch projektů je dobře připraven, aby bylo možné ho financovat, málokterý z nich vidí za hranice jednoho ministerstva. A často neprojdou „tržním testem“, nedají se financovat jinak než z grantů a veřejných peněz.

A měly by jít veřejné peníze na projekty typu Dunaj–Odra–Labe?

Nejsem vodohospodář ani odborník na dopravu. Ani nemohu hodnotit závažnost ekologických dopadů takové megastavby. Ale v dnešní době, kdy se technologicky rychle posouváme a kdy je čím dál komplikovanější odhadovat další vývoj, nemusí být úplně bezpečné plánovat projekty, které trvají desítky let. Můžou to být vyhozené peníze.

Vraťme se ještě ke schodkům státního rozpočtu. Vláda bude muset tu „díru“nějak zalepit. Loni banky odvrátily sektorovou daň. Nemáte obavy, že se vrátí?

K sektorové dani nebyl důvod tehdy a není ani teď. Máme velmi konkurenční trh se ziskovými bankami, které – na rozdíl od jiných zemí – nevyžadují záchranu ze strany státu. Toho bychom si měli vážit. Hovořilo se o možném přínosu této daně kolem 10 až 14 miliard korun. Schodek rozpočtu je ale násobně vyšší, stejně jako potřeba strategických infrastrukturních investic ze strany státu. To nelze financovat pouze zvyšováním daní. Efektivnějším způsobem může být například využití Národního rozvojového fondu, který nyní získal licenci ČNB.

Ale co s tím schodkem, co by ho mohlo vyřešit? Jiné daně?

V prvé řadě by měl být jednorázový, na jeden či dva roky, protože se týká primárně mimořádných opatření, která jsou spojená s průběhem pandemie. Doufám, že se vláda relativně rychle vrátí k zodpovědnému rozpočtu, bude to pochopitelně záviset na vývoji ekonomiky, ale sektorové daně jakéhokoliv typu to nevyřeší. Uvidíme, jak se naplní optimistická předpověď, že lidé utratí peníze, které jim zbudou navíc po zrušení superhrubé mzdy. To by se odrazilo na vyšším výběru DPH, spotřebních daní a dalších. Daňová soustava by si nicméně zasloužila výrazné zjednodušení, zrušení řady výjimek a možná určitou rozumnou míru daňové progrese, která však nebude demotivační.

Hrozí v ekonomice nějaké větší krachy?

Krachy patří – stejně jako růst – k normálnímu fungování ekonomiky. Díky konjunktuře jsme v posledních deseti letech slovo krach skoro vymazali ze slovníku. Teď je asi uvidíme častěji, záleží na délce útlumu, v jakém rozsahu. Ekonomické cykly se nedají úplně vymazat a nebylo by to ani správné, protože na některých problémech může potom vyrůst nová a vyšší kvalita.

Jistý odborář řekl, že by tu měla zkrachovat polovina restaurací...

To prohlášení bylo za hranou zdravého uvažování, nic takového žádnému odvětví nepřeju. Ale je pravděpodobné, že dojde k určité proměně toho odvětví. Pokud někdo měl restauraci, která byla závislá jen na zahraničních turistech, možná přehodnotí způsob svého podnikání. V Evropě chceme každého chránit, ale neměli bychom zapomínat, že vyrovnávání se s propady a krizemi je součástí ekonomiky a podnikání. Musíme firmám pomáhat, ale ta pomoc má být krátkodobá a adresná.

Ale pak vyletí nezaměstnanost, kterou se zatím daří držet celkem nízko.

To, že zatím roste nezaměstnanost relativně pomalu, je dáno přímou pomocí státu. Ne tím, že by ten problém neexistoval. A čím dříve ho „obnažíme“, tím efektivnější bude

jeho řešení, protože uvidíme, kde přesně ten problém je a jak je velký. Ekonomika je dost silná a naše zadlužení pořád ještě dost nízké, abychom dokázali efektivně pomoci. Nevěřím, že by ekonomice pomohlo rozhazování peněz „z vrtulníku“. Ale to se bohužel před volbami nedá vyloučit, vláda bude mít tendenci některé problémy před volbami spíše zakrývat, než je obnažovat.

Když zmiňujeme krachy, může něco takového nastat i v bankovním sektoru?

Centrální banka trh důsledně monitoruje a nepřipustí, aby v bankovním sektoru došlo ke krachu, jak jsme to znali v předchozích dekádách. Ale už před krizí se hovořilo o určité konsolidaci trhu. Krize může u některých institucí urychlit potřebu se spojovat nebo trh opustit.

Před měsícem jste ohlásili, že převezmete české pobočky Waldviertler Sparkasse. Je to začátek nějaké akviziční série?

Toto není výsledek dlouhodobých akvizičních snah, ale spíše důsledek vývoje a regulace na rakouském trhu. Pokud jde o budoucnost, aktivně sledujeme dění na trhu. Jsme dobře kapitálově vybavení, máme jasnou strategii, a pokud by se objevila nějaká příležitost, která by do ní zapadla, tak po ní půjdeme. Ale není to nic, co by bylo na pořadu dne. Teď věnujeme energii spíše tomu, abychom klientům pomohli zvládnout probíhající druhou vlnu pandemie coronaviru.

Bylo by dobré, kdybychom byli schopni velkou část deficitu na letošek a na příští rok překlopit do smysluplných investic. A to se úplně nedaří.