Premiér na odstřel
Šéf arménské vlády odmítá odejít. Po fiasku v Karabachu je to ale jen otázka času, míní experti.
JEREVAN Nejdříve odvolání ministra vnitra, poté odchod ministra zahraničí, a nakonec i šéfů obrany, práce a sociálních věcí nebo resortu pro mimořádné situace. Arménskou vládou otřásají rozsáhlé personálními změny, které jsou výsledkem prohrané války o sporné území Náhorního Karabachu. Za odpovědného za vojenské fiasko však Arméni považují premiéra Nikolu Pašinjana. Tomu se přesto daří v čele země setrvat – na jak dlouho, je otázkou.
Do politické krize zemi dohnala bolestivá dohoda o příměří, kterou Arménie byla nucena po šesti týdnech tvrdých bojů s Ázerbájdžánem podepsat počátkem listopadu. Jerevan se v ní zavázal vrátit zpět před téměř 30 lety Armény dobytá ázerbájdžánská území i významnou část samotného Karabachu. Takový postup ale považují Arméni za zradu ze strany premiéra.
Upevnění pozice?
Ještě před týdnem se přitom odchod Pašinjana zdál prakticky nevyhnutelný. Celá země byla otřesena a Jerevanem se prohnaly protivládní protesty. Krátce po vyhlášení příměří brali demonstranti útokem vládní budovy, šéf parlamentu skončil zbitý v nemocnici a tajné služby hovořily dokonce o zmařeném pokusu o státní převrat a atentát na premiéra. Stávající vývoj ovšem napovídá tomu, že se Pašinjan v křesle přece jen udrží. Může se totiž zatím stále opřít o podporu vládního koaličního uskupení Můj krok, které i přes nedávný odchod některých členů ovládá dvě třetiny křesel v parlamentu. Podle předních představitelů strany je teď Pašinjan paradoxně jediným garantem křehké poválečné stability v zemi.
O určitém opětovném posílení pozice premiéra nasvědčuje i jeho nynější „hladké úřadování“. Pašinjan bez obtíží mění ministry, část z nichž odchází na protest, a nedávno také představil takzvanou cestovní mapu, která má zemi vyvést z politické krize. Mezi hlavními cíli, které slibuje kabinet naplnit do půl roku, je mimo jiné obnova mírových jednání o Karabachu v rámci Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, reforma arménské armády, ale i změny v arménských volebních zákonech.
Místní analytici nicméně nevylučují, že premiér bude nucen na konci roku svůj post přece jen opustit a v zemi nakonec vyhlásí předčasné volby. Oddálení jeho odchodu by přitom skutečně mohlo pomoci situaci zklidnit, dlouhodobě silný mandát pro vládu ale Pašinjan ztratil. K tomu bude potřeba vítězství ve volbách, což se nyní zdá nepravděpodobné. Podle průzkumů společnosti Gallup ještě v červenci podporovalo Pašinjana na postu premiéra 85 procent Arménů, po podepsání příměří se však tento podíl snížil pod 30 procent.
Podle arménského politologa Manvela Gumašjana tak panuje mezi politickými silami v zemi neshoda jen nad tím, kdy by měl Pašinjan skončit, a nikoliv zda vůbec. V rozhovoru s ruským webem listu Deutsche Welle pak odhadl, že o složení nového parlamentu by mohli Arméni rozhodovat už na jaře.
Z hrdiny psancem
Ještě před dvěma lety byl přitom premiér hrdinou „sametové revoluce“, která měla přinést zemi kýžené změny. K odchodu donutil premiéra Serže Sargsjana, který se do čela vlády dostal po deseti letech prezidentování, sliboval boj s korupcí i vyřešení zamrzlého konfliktu v Karabachu.
Podle kritiků ale vedla k prohře série Pašinjanových špatných strategických rozhodnutí v boji o Karabach. Vlnu pobouření vyvolalo i nedávné prohlášení ruského prezidenta Vladimira Putina, který příměří mezi stranami dojednával. Ten řekl, že Pašinjan měl šanci zajistit klid zbraní ještě v polovině října a mohl tak předejít masivním ztrátám. Podmínkou bylo navrácení ázerbájdžánských běženců do karabašského města Šuša, což ale Jerevan odmítal.