Jedničky a nuly, budoucnost i minulost, líčí Tata Bojs
Kluci z Hanspaulky vydali desáté album s názvem Jedna nula, na němž se opět střetává svět moderních technologií se vzpomínkami na minulost. „Při psaní skladby s Emmou Smetana Tajemství jsem myslel na Serge Gainsbourga a jeho duety s krásnými holkami,“líčí Milan Cais. V rozhovoru ho doplňují Dušan Neuwerth a Mardoša.
Po poslechu alba, hlavně písně 220 Travoltů, mi na mysl přišla Horečka retrofuturistické noci.
Neuwerth: Myslíte, že ta skladba je pro desku nejcharakterističtější?
Tak úplně jsem to nemyslel, ale zapadá mi do celku, do vašeho vnímání hudby, kde se už mnoho let mísí „futu“a „retro“, jak zní název jedné z vašich desek.
Cais: Tématicky je to album opravdu rozkročené mezi řekněme retro hudbou, kterou máme rádi a na které jsme vyrostli, takže je logické, že se nám tam dere, a chutí pracovat s moderními technologiemi. Nějak nám ta kombinace stále přijde vzrušující. V tom deska není nijak objevná nebo nová, protože tenhle přístup aplikujeme už od vámi zmíněného Futuretra. Přijde nám to zajímavé o to víc, že se to děje v době, kdy digitalizace čím dál víc prostupuje do našich životů. Vidíme na dětech, jak jsou bryskní v používání elektroniky,vezmou přístroj a okamžitě jsou s ním kamarádi. V průsečíku žhavé současnosti a z minulosti vzatých věcí nám jiskří a baví nás. Travolti jsou sranda, ale ten přístup tam zosobňuje víc písní.
Nepochybně. Odráží se to i ve fontu, jímž je na obale napsaný název Jedna nula. Naše generace ho zná z kalkulaček. Stručně řečeno, z alba cítím nostalgii.
Neuwerth: To je zajímavý postřeh. Plánované to nebylo, ale asi to z nás nějak samovolně vylezlo. Popasováváme se se světem jedniček a nul jako „boomeři“, což je výraz, který mám od svých dětí. Prostě jsem v jejich optice zastaralý a na tyhle věci se dívám jinak. Po našom, když to tak řeknu. A ta jednička a nula má mnoho významů, každý si tam může dosadit, co chce. Vítězství, prohru, vypnuto, zapnuto, přesně to charakterizuje dnešní dobu. Jsou tam i vzpomínky současnost versus minulost.
Mardoša: Tohle je vlastně jeden z prvních postřehů k desce, který máme od někoho jiného než od vydavatelské firmy, a jsem zvědavý na další reakce. Desku jsme nedělali cíleně tak, aby působila nostalgicky, ale zároveň se žádným náladám nebráníme.
Cais: Celkové vyznění se moc naplánovat nedá. Mohli bychom se o to pokusit, ale byl by to konstrukt. To, co z nás vyleze, je dílem náhody nebo souhrou určitých okolností. Už od počátku jsme ale pracovali s kratší stopáží a chtěli jsme natočit deset písniček, což je vzhledem k názvu logické.