Pohřeb v covidové době. Mýty a fakta
MF DNES rozptyluje mýty o pohřebnictví v době koronaviru. Pohřeb do země možný je, i když se úplně nedoporučuje.
Jak se za aktuálních protiepidemických opatření důstojně rozloučit se svými zesnulými? Otázka, kterou v Česku řeší v posledních měsících tisíce lidí. Epidemie zasáhla i do pohřebnictví a mezi pozůstalými vládne nejistota. Objevují se informace, že není možné oběti nemoci pohřbívat do země, že se s nimi rodiny nemohou rozloučit. MF DNES proto strávila den se zaměstnanci pohřební služby, aby se přesvědčila, jak poslední rozloučení aktuálně probíhá.
„Ke konci první vlny vydalo ministerstvo zdravotnictví doporučení pro pohřební služby. Doporučení není právně závazné vůbec pro nikoho, pohřebáci se toho ale zalekli. Spousta z nich si myslela, že koronavirus je infekčností na úrovni vysoce infekční eboly,“říká Přemysl Šulík, ředitel litoměřické pohřební služby Auriga.
Žádný strach z nákazy
Aktuální pravidla jsou nastavena tak, že se pozůstalí mohou se svými zemřelými rozloučit úplně stejně, jako to bylo ještě v období před epidemií. Těla je možné pohřbívat do země, lidé mají nárok podívat se naposledy na zemřelého před obřadem, mají nárok požadovat fotodokumentaci jednotlivých kroků pohřební služby.
Jediné omezení, které platí pro pozůstalé, spočívá v počtu osob, které se mohou obřadu zúčastnit. Aktuálně je to dvacet lidí. Pro rodiny je to často svízelná situace. Rozhodovat o tom, koho na obřad pozvou a koho kvůli omezením ne, bývá nad jejich síly, podle Šulíka se tedy v poslední době častěji než dříve uchylují rodiny k pohřbu bez obřadu. Rizika, že se od zesnulého nakazí, se ale bát nemusejí, zajištění bezpečnosti je úkolem pohřební služby.
Na podzim docházejí síly
Chvíli po poledni se otevírají prosklené dveře litoměřické nemocnice a z nich vyjíždí jednoduchá dřevěná rakev. Uvnitř leží tělo starého muže, který zemřel na covid-19, a teď ho čeká příprava na kremaci.
„V první vlně jsme měli za celou dobu jen asi čtyři zesnulé s koronavirem, ale teď ve druhé vlně v podstatě každý den je nějaké tělo s covidem-19,“říká Šulík.
Odhaduje, že lidé, kteří se stali obětí epidemie, v poslední době tvoří asi třetinu jejich práce, ale s celkovým hodnocením je opatrný. Vysvětluje, že podzim je vždycky období, kdy se umírá více. Starým lidem před zimou docházejí síly, začíná období nejrůznějších nemocí a viróz, nejen covidu.
Zaměstnanci pohřební služby mezitím nakládají rakev do zadní části černého mercedesu speciálně upraveného pro přepravu zemřelých.
Převzali zemřelého v litoměřické nemocnici na patologii a přepravují ho nejprve na pracoviště pohřební služby. Přijíždíme až k nízké budově na okraji města, kde pohřební služba Auriga sídlí.
Tady pro zaměstnance čeká nejvíce práce. Rakev rychle vyloží a převezou ji do vnitřních prostor, kde bude tělo očištěno a upraveno.
Rakev s tělem je přesunuta až do místnosti, která nejvíce ze všeho připomíná operační sál. Zřízenci tady otevírají víko.
Bílý vak jako speciální ochrana
Pod víkem rakve je vidět dvouvrstvý bílý pytel. Je to speciální hygienické opatření, které má snížit na minimum riziko přenosu koronaviru. Uvnitř vaku je tělo starého muže. Zaměstnanci ho opatrně vyjmou a položí na nerezový stůl. Začíná
hlavní část jejich práce. „Postup je úplně stejný jako u necovidových těl, v tomto případě ho musíme jen víc dezinfikovat a co nejdříve zakrýt ústa a nos,“vysvětluje Michal Jirásek, který zesnulého ošetřuje.
Dezinfekce pro jistotu
V ruce má rozprašovač se speciální silnou dezinfekcí a rychle se pouští do práce. Nejdříve ošetří obličejovou část, uzavře ústa a ucpe nos. Potom dezinfekcí postříká pečlivě i zbytek těla. Po této proceduře přestává být tělo potenciálně nebezpečné a zřízenci jsou připraveni na další kroky.
Infekčnost mrtvých těl není téma jenom pro pohřební služby, ale přirozeně také pro zdravotníky. Ti se s koronavirem mohou setkat už na pitevním stole, a proto se musejí také dobře chránit.
„Nikde jsme se zatím nedozvěděli, jak je tělo infekční při pitvě. Protože jak víme, infekce se šíří kapénkově a dotykem. Na dotyk máme rukavice a kapénky při pitvě moc nevznikají,“vysvětlovala před časem pro server iDNES.cz Zuzana Špůrková, která je primářkou patologického oddělení Nemocnice Na Bulovce.
Přesto může vzniknout riziko nákazy, třeba když patologové tělo otevírají. Už tak přísné hygienické podmínky dodržují proto lékaři ještě pečlivěji než obvykle. Samozřejmostí jsou nejrůznější ochranné pomůcky.
Preciznost patologů může také rozhodnout o tom, jak velkému riziku jsou následně vystaveni zaměstnanci v pohřebnictví, i když ti se také chrání.
Mrtvola s rouškou
Těla z nemocnic pro pohřebáky obyčejně nepředstavují riziko. Lékaři je běžně neinformují o nemoci, na kterou dotyčný zemřel. U koronaviru jim to ale naopak říci musejí. Mohou se díky tomu jednoduše připravit a dobře se chránit. Horší je to u lidí, kteří zemřou doma. Někdy třeba žijí sami a zřízenci musejí být opatrní. Používají roušky, štíty, ochranné obleky. Bezpečnost je na prvním místě.
„I zemřelým nasazujeme roušku, protože při manipulaci s tělem může dojít k situaci, že stlačíme plíce a tím by teoreticky mohlo hrozit riziko přenosu koronaviru,“vysvětluje Josef Richtr, další ze zaměstnanců litoměřické pohřební služby Auriga.
Na pozůstalé může sice situace působit tísnivě, ale ke konfliktům prý nedochází.
Když je tělo kompletně vydezinfikováno, přichází další práce. Obličej je upravený tak, aby zesnulý vypadal, jako když spí, vousy a vlasy starého muže jsou očištěny suchým šamponem a učesány.
V tomto případě tělo už sice nikdo neuvidí, ale i tak je mu věnována veškerá péče. Na konci procesu je mrtvý přesunut zpátky do rakve, pod hlavu mu zaměstnanci dají polštář, oblečou ho do bílého rubáše a potom rakev znovu uzavřou. Zesnulý je připraven na cestu do krematoria.