Proč to Trump už nezabalí?
3 důvody, proč to nevzdá, i když po 3 týdnech nemá jediný důkaz, že „volby byly ukradeny, a každý to ví“
WASHINGTON Sedmdesát procent Američanů si myslí, že volby vyhrál Joe Biden, a je dost dobře možné, že mezi nimi je i Donald Trump, ale nemůže to zatím říct.
Dnes jsou to už tři týdny, co Američané odvolili, ale Trump nebyl schopen dodat jediný zásadní případ volebních podvodů, který by podpořil jeho tvrzení, že „volby byly ukradeny, byly stoprocentně zfalšované, a každý to ví“.
Jestliže to každý ví, je divné, že největším objevem bylo asi pět tisíc nezapočítaných hlasů v Georgii. Z nich šly pro něj dvě třetiny, jen pírko, které Bidenovu výhru nepřevážilo.
Trumpův tým podává proti výsledkům a státům žaloby, a když je soudy zamítnou, odvolává se. Má na to právo a nijak nepodrývá demokracii bez ohledu na to, co tvrdí média. Je tady ale jiný problém: protože nemá nic v ruce, blíží se k bodu, kdy už s tím začne být trapný.
Nebezpečně to tím směrem sklouzlo nyní, kdy členka Trumpova právního týmu mluvila o „biblické žalobě“proti Georgii. Volby prý byly zmanipulovány zařízením za „komunistické peníze z Kuby, Venezuely a pravděpodobně Číny“, pořízeném na základě rozhodnutí venezuelského prezidenta Hugo Cháveze (je už skoro osm let po smrti). Zařízení fungovalo tak, že hlasy pro Trumpa přičítalo Bidenovi. To už znělo stejně ujetě, jako že se Trump spiknul v roce 2016 s Rusy, a tak právní tým oznámil, že ona kolegyně k němu vlastně nepatří.
Je to blamáž, ale horší pro Trumpovu věc je, že odkopává zásadní problém: právníci nemají nic, čeho by se chytili. Minulý týden si jen 46 procent Američanů myslelo, že Trump by měl ihned uznat prohru, nečekaně velké množství lidí dalo tedy šanci stížnostem, přepočítáváním a soudům, aby byla jistota, že výsledek je čistý. Ale jestli to tak půjde dál, brzy se ze 46 procent stane třeba šedesát a víc.
To byla prohra na druhou. Jde totiž o to, jaké Trump sleduje tvrzením o ukradených volbách cíle.
Tu nejjednodušší motivaci vidí demokraté a jejich spřízněná média: Trump je ješita, dětina, egomaniak.
Uražený poražený. Nepřipustí, že prohrál, a chce si vydupat vítězství.
Ale jedním z problémů demokratů za pět let bylo, že vždy viděli Trumpa jako jednoduchou karikaturu, takže byli opakovaně zaskočeni jeho taktikou. Pokud by si to připustili, viděli by jinou motivaci.
Ta nejprostší vychází sice z ješitnosti, ale míří o kus dál. Trump pracuje na svém odkazu. Nechce vypadat jako obyčejný poražený. Prohra po ráně do týla je ale už přijatelná. Je to neprohra, protože ji způsobily zákulisní síly. Toto zdůvodnění tolik neškodí Trumpovi, zato škodí systému. Americké volby tím dostávají černou známku nevěrohodného procesu. Média o tom mluví dnem i nocí a hodně na tom je. Ale je to stejná rána pod pás, jako když před čtyřmi roky americkým voličům tvrdila, že i když volili, volby vlastně vyhrál Putin a ruští hackeři.
Další vysvětlení Trumpova vzdoru je politické. Za měsíc a půl se Amerika vrátí do Georgie, aby zjistila, jaká ji čeká budoucnost. Budou tam volby dvou senátorů, jež rozhodnou, jestli bude Senát republikánský jako dosud, nebo demokratický. Jinými slovy: jestli budou republikáni držet prezidenta Bidena svázaného, protože mu Senát nic nedovolí, nebo zda bude demokratům patřit celý Washington. Tedy jak Bílý dům, tak Sněmovna reprezentantů i Senát. Pak by mohli, co by chtěli. Georgie bude osudová bitva. A Trump chce tvrzením o ukradených volbách udržet republikány v zákopech a plné ohně.
Poslední vysvětlení Trumpova vzdoru je rovněž politické, ale s širším cílem. Jako měli demokraté svoji „résistance“proti Trumpovi, toto je mobilizace proti Bidenově vládě. Má udržet všech 73 milionů voličů pohromadě, což umožní republikánům bránit, aby demokraté nezvrátili všechny výsledky Trumpovy éry a nepředělali zemi úplně po svém. Má to oslabit Bidenovu administrativu. Mluví se i o tom, že si Trump umetá cestu k návratu za čtyři roky, jakkoli nikdo včetně něj nemůže tušit, co za tu dobu bude.
Ale už tyhle spekulace oslazují Trumpovi odchod. Možná by pro něj bylo lepší, kdyby odešel s grácií a na konci pronesl něco jako „já se vrátím“po vzoru generála MacArthura, když ho Japonci na jaře 1942 vyhnali z Filipín. To jsou ikonická slova, na jejichž symboliku slyší každý Američan.
Jenže právě to Trump momentálně nemůže, protože se zatlačil příliš daleko. A tak musí ještě chvíli čekat, až budou všechna „podezření“vyšetřena a žaloby vyřešeny, i když ví dopředu, jak to dopadne.