Pafko: roušky a svoboda
Nosit roušku neodmítá jen pár věčných potížistů, ale programově i exprezident Václav Klaus. Co na to proslulý chirurg?
Výkladů slova „svoboda“je mnoho a nemálo filozofů se jimi v minulosti zabývalo. Stačí se podívat do internetové Wikipedie, abychom si přečetli, že „svoboda je možnost volit a jednat podle své vůle a nést za to odpovědnost“.
Pokud žil Robinson Crusoe na svém ostrově sám, byl svobodný. S další osobou už přišla omezení jeho osobní svobody. Pro svobodu, která nehledí na okolí (zůstáváme-li u lidské společnosti), máme termín „anarchie“. Navíc svoboda souvisí s vědomostmi. Čím více víme, tím méně jsme svobodní, uvědomujíce si limitaci svého rozhodování a svého konání. Dítě je přece ve svém rozhodování mnohem svobodnější než dospělí, kteří mu jeho svobodu omezují.
A jak to všechno souvisí se svobodou nošení roušek? Nevím, zda dnešní „odmítači roušek“vědí to, co věděli naši předci již v devatenáctém století. Totiž, že některé infekce se šíří kapénkově od jejich nosičů do okolí. Věděli například, že tuberkulózní pacient šíří kolem sebe infekci při kašli. Publikace na toto téma jsou k dispozici.
Roušky k ochraně pacienta použil poprvé při operaci ve své době slavný polsko-německý chirurg, profesor Jan Mikulicz-Radecki v roce 1897, stejně jako sterilní rukavice. Rouška měla drátový rám, přes který byla přetažena textilie. Rám roušky byl k hlavě uchycen stejně jako brýle za ušima.
Své dýchací cesty si však lidé samozřejmě kryli jistě dávno před ním. Z různých obrázků přece známe dlouhé „zobáky“, které si nasazovali při různých morových ranách. Měli v nich vonné směsi. V čem je tedy myšlenka chirurga Mikulicze-Radeckého tak nová? Nová je v tom, že rouškou a rukavicemi chránil proti infekci nikoli sebe, nýbrž druhého, tedy v tomto případě svého pacienta.
Dnes při sledování reakce některých našich spoluobčanů na nošení roušek přemýšlím o tom, jak uvažují. Vědí, či nevědí (nebo snad nechtějí vědět) o jeho významu? Slyšeli, či neslyšeli, že rouškou ochraňují také své okolí? Vědí o tom, že člověk, než u něho propukne onemocnění, je již den nebo dva nebezpečný pro své okolí šířením infekce? Vědí, či nevědí o tom, že ve 30 až 70 procentech případů probíhá covidová infekce bez příznaků, a přesto je taková osoba rovněž nebezpečná šířením infekce?
Je zajímavé, že po první světové válce, kdy se nošení roušek na operačních sálech šířeji prosazovalo v Americe, je odmítali staří chirurgové nosit s poukazem na to, že je to dráždí. Fotografie z té doby takové chování potvrzují. Prostě byli „nad věcí“.
Takoví lidé nad věcí se bohužel najdou i dnes. Jednají podle své vůle, ale na rozdíl od definice z internetové Wikipedie nenesou za takové své jednání odpovědnost. Pokud ji však nenesou, jsou nezodpovědní. Chovají se obdobně jako děti.
Jako chirurg respektuji názory a vědomosti kolegů mikrobiologů a epidemiologů, kdy je třeba roušky užívat, a kdy ne. Proti nim jsem totiž pouze informovaný laik. Nepropadám hysterii. Roušku nosím prakticky denně již půl století.