Téměř pohádkový příběh biatlonu
Bylo nebylo. Slovy, jimiž začínají pohádky, nastartoval Tomáš Macek své Příběhy biatlonového šílenství. A historie tohoto sportu v Česku svým způsobem opravdu pohádku připomíná. Autor, sportovní redaktor, ji na světových závodištích s našimi biatlonisty spoluprožíval a svou knihou se nyní stal jejím kronikářem. Výborným.
Soustřeďuje se především na poslední desetiletí, během něhož se Česko stalo biatlonovou velmocí, ale začíná dříve, v 60. letech, kdy funkcionář Zdeněk Kašper nejprve prosadil na světovém fóru nahrazení střelby z těžkých velkorážek lehčími malorážkami a posléze otevření oboru i ženám. Právě ty začaly od konce 80. let vozit ze závodů první medaile. Časem ocenění přibývalo a biatlon postupně přilákal k obrazovkám statisíce a do areálu v Novém Městě na Moravě při mistrovství světa desetitisíce diváků.
Radost i slzy
Jména těch, jejichž osobní osudy i bitvy na sněhu Macek sleduje, se už stala součástí obecného povědomí. Jmenujme alespoň Gabrielu Soukalovou, po sňatku Koukalovou, Veroniku Vítkovou, Ondřeje Moravce či Michala Šlesingra. Putuje s nimi po planetě od již zmíněného Nového Města přes norský Holmenkollen po sibiřský Chanty-Mansijsk, líčí jejich úsilí, radost z vítězství, zklamání po nepodařené střelbě, slzy, jež občas vytrysknou i z mužských očí. Reportážní prvky střídají výkladové pasáže a celé se to čte jako napínavá detektivka. Třeba stránky věnované olympiádě v Soči, odkud česká reprezentace přivezla pět medailí – a další bronz by měl připadnout ženské štafetě poté, co se na Rusy provalil doping.
Mackův text doplňuje obsáhlá výsledková statistika a především desítky nádherných snímků oficiálního fotografa české biatlonové reprezentace Petra Slavíka i dalších autorů. Macek uspěl na knižním trhu s dvěma tituly věnovanými cyklistice – Příběhy staré dámy a Příběhy Corsa Rosa. Jeho krásně vypravená novinka z Prostoru zaslouží stejnou pozornost.