Nejen Ledecká. I Dubovská útočí na světovou Top 10
„Chtěla jsem být dokonalá, teď vím, že nesmím zbytečně přemýšlet,“popisuje česká slalomářka po úspěších v Levi svoji proměnu
Svah ve finském Levi je pro Martinu Dubovskou místem zaslíbeným. Tady v roce 2013 poprvé bodovala ve Světovém poháru a loni předvedla zatím životní výkon v podobě 9. místa.
A teď o víkendu? V zahajovacích slalomech nové sezony vybojovala desátou a dvanáctou příčku. „Věděla jsem, že když do závodů půjdu naplno a nebudu zbytečně přemýšlet, tak můžu být rychlá,“líčila.
Daleko na severu Finska, v jednom z největších lyžařských středisek v zemi, Dubovská ožívá.
„Zdejší kopec mi zkrátka sedí,“smála se včera ráno, když opouštěla svůj oblíbený kousek země. „Letos jsem tu dokonce ve strmých pasážích jezdila ještě lépe než na rovinách, což mě dost potěšilo. Sice mi trošku nevyšly spodní části tratě, ale kolo od kola jsem se lepšila.“
V neděli jí z 10. místa pouhá setina sekundy chyběla k osmému, jímž by stanovila nové kariérní maximum. „I přesto hodnotím víkend velmi pozitivně,“libovala si. „Jízdy byly podařené, jela bych je nejradši znova a znova.“
Právě za tento kladný přístup k závodům, který v předchozích letech postrádala, vděčí Dubovská svému mentálnímu kouči Tomáši Hvoreckému, v jehož péči se v Levi nalaďovala na jednotlivé jízdy. V rámci minitýmu Dubovské ji do Finska doprovázel společně s koučem Andrejem Prevuzňákem i osobní fyzioterapeutkou.
„Dříve jsem furt o něčem přemýšlela a chtěla jsem být v jízdách dokonalá, ale teď jsem pochopila, že do nich musím jít naplno a nad ničím nepřemýšlet. S tím mi Tomáš moc pomohl a za to jsem mu vděčná.“
Také loňskou sezonu načala v Levi skvěle, jenže potom se zadrhla a v dalších závodech sezony už bodovala jen dvakrát a jejím maximem bylo 26. místo v paralelním slalomu ve Svatém Mořici.
Co tedy udělat pro to, aby elitní desítku atakovala pravidelně?
„Já vím, že jsem na to loni měla, ale potom jsem si to sama pokazila. Z toho se musím poučit. A hlavně zůstat zdravá. Pak to bude dobré.“
Podporu pro své úspěchy v nadcházejících závodech může Dubovská
čerpat jak od fanoušků z Česka, tak i ze Slovenska. Před 28 lety se narodila v Třinci české mamince a slovenskému otci, ale odmala žije v Liptovském Mikuláši a lyžařské základy získávala v Tatrách.
Po nocích si četla knížky o olympiádách, o sourozencích Kosteličových a vzhlížela ke své krajance Veronice Velez-Zuzulové. Chtěla ji napodobit a jednou také dojíždět na stupních vítězů Světového poháru.
„Nikdy jsem nepochybovala o tom, že se budu živit lyžováním. Já vlastně neměla ani žádný jiný sen. Vždycky jsem počítala s tím, že budu profesionální lyžařka.“
Ještě když byla prvním rokem juniorkou, závodila za Slovensko, než v 16 letech kvůli podmínkám přestoupila do české reprezentace.
A ještě jedna charakteristika její dvojí národní příslušnosti: při povídání preferuje slovenštinu.
Také proto se na pohárových štacích hlásí rovněž k Petře Vlhové. Při závodech v Levi dokonce od Slovenky dostávala rady, jak se vypořádat s nástrahami slalomu.
„Péťa je úplně v pohodě,“oceňuje. „Poprosila jsem ji, jestli by mi nemohla dát report z trati. Byla jsem za to vděčná, pomohla mi.“
Tipy od hvězdné Slovenky, která oba závody ve Finsku ovládla, zafungovaly na jednotku.
Ve čtvrtek se při pohárovém paralelním obřím slalomu v Lechu sejde nejen s ní, ale i s Ester Ledeckou.