Kompromis pro kurzarbeit
Zákon o kurzarbeitu dozná změn, zvýší se třeba maximální výše podpory, říká Jan Rafaj
Až se covid přežene, budou chtít lidé opět navštěvovat divadla i restaurace, připomíná v rozhovoru Jan Rafaj, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR. Přibližuje, jakým směrem se ubírají změny v zákoně o kurzarbeitu. To je připravovaná podpora firem, které nemají zakázky v důsledku nějaké nečekané události, třeba pandemii. Ale vysvětluje i to, proč z nižších daní zaměstnavatelé nejásají.
Jak vnímáte novinku posledních dnů, tedy rušení superhrubé mzdy?
My dlouhodobě říkáme, že zdanění práce je vysoké. Na druhé straně, pokud nedojde adekvátně ke snížení nákladů ve státním rozpočtu, obáváme se, že je to dočasný krok, který si potom někdo vybere i s úrokem. Třeba za dva roky přijde někdo s tím, že máme díru ve státním rozpočtu, a daně se budou muset zvedat. Takže rozhodnutí vlády jako takové nevítáme s otevřenou náručí. Ale budeme vždy podporovat diskuse o snížení daní, kterou doprovází snižování nákladů a efektivní řízení státu.
Je to tedy pro vás pomoc?
Primárně ano, rychlý efekt to má. Zaměstnanci budou brát více v čistém a nebude tak velký tlak na mzdový vývoj v daném roce. Na druhou stranu za jakou cenu?
Ještě než propukla druhá vlna, velkým tématem byl zákon o kurzarbeitu, u jehož vzniku jste byli i vy. Nezamrzla ta diskuse?
Já jsem v kontaktu s ministerstvem práce a sociálních věcí ohledně kurzarbeitu, proto si nemyslím, že ta věc zamrzla. Spíše se zacyklila v různých návrzích. Materiál je ve Sněmovně, prošel prvním čtením a výbory a má spoustu pozměňovacích návrhů ze všech stran. Hledal se kompromisní návrh, pro který by se našla širší většina. Myslíme si, že MPSV tuto věc skutečně odpracovalo a na základě jednání se všemi zástupci politických stran vznikl komplexní pozměňovací návrh, který ještě oficiálně nenačetli. V současné době pro něj vyjednává ministryně podporu. Uvnitř koalice nemají ještě stoprocentní shodu, ale myslím si, že se posouváme.
Prozradíte, co v něm stojí?
Řeší se výše kompenzace do sedmdesáti procent. Je tam umožněno školení a rekvalifikace, ale bez další zvýšené kompenzace. Definitivně upravuje omezení platby dividend, ošetření výše platby sociálního a zdravotního pojištění za dobu, kdy jsou lidé na kurzarbeitu. Představovali bychom si ještě lepší podmínky, ale v principu jsme ochotni tuto verzi podpořit. Je to kompromis.
Také jste kritizovali maximální výši pomoci, která dosahovala jen do průměrné hrubé mzdy, jak je to teď?
V tom pozměňovacím návrhu je 1,5násobek, za což jsme velmi rádi, protože se nediskriminují kvalifikované pozice.
Kritizovali jste i výpočet. Chtěli jste, aby bylo možné počítat úvazky za celý podnik, nikoliv na zaměstnance. Změnil se?
Ano, ten se změnil podle našeho doporučení, které umožňuje zaměstnavateli větší flexibilitu, aby mohl reagovat na nastalé situace.
Jak se daří čerpat Antivirus?
Čísla jsou jasná, bylo tím podpořeno několik stovek tisíc zaměstnaneckých pozic. Paní ministryně pronesla nedávno silná slova o tom, že několik stovek firem jej zneužilo. Malé firmy, které nemají velké mzdové oddělení, udělaly chyby ve výpočtu průměrných mezd, ale to já nepovažuji za úmyslnou snahu zneužít systém. Pak tu mohou být firmy, které to skutečně zneužily – v tom případě by skutečně tresty měly přijít. Přesto si myslím, že to jsou ojedinělé případy, a od toho jsou kontrolní systémy, aby to ohlídaly.
Co říkáte na kritiku, že se tak udržuje práce pro lidi, pro které práce nebude a měli by jít pracovat jinam?
S tím já naprosto nesouhlasím. Když je někdo na kurzarbeitu a nepracuje celý měsíc, musí za něj firma zaplatit zhruba 20 tisíc korun. To si firma nemůže dovolit zaplatit za člověka, který nepřinesl firmě ani korunu a nebude ho potřebovat. To je hloupost. Ale chápu, z čeho to pramení. Na trhu práce je v některých oblastech zoufalý nedostatek lidí, například ve výrobních firmách. A zjednodušeně tady panuje představa, že kdyby se ze sektorů, ve kterých se dnes nedaří – restaurací, cestovek a divadel – přesunuli lidi do fabrik a lesů, aby tam sázeli stromky, vyřešili bychom tento problém, ale to je nesmysl. Zaprvé ti lidé mají zcela jinou kvalifikaci a zadruhé covid se přežene, budeme z toho venku, a budeme chtít přece navštěvovat restaurace a chodit do divadel. Každý, kdo zná demografickou křivku, ví, že problém je někde jinde. A to bude na trhu práce největší problém následujících dvacet let.
Podle agentury LMC firmy shánějí operátory výroby, dělníky a vysvětlují to tak, že zde nejsou lidé ze zahraničí. Jak to vidíte?
Částečně ano, ale musíme si také uvědomit, že v rámci demografie nám každý rok odchází do důchodu zhruba o 30 tisíc víc lidí, než nám nastupuje na trh práce. A ti nenastupují většinou do výroby, ale na jiné typy pracovních pozic. Zatím jsme si to v Česku nepřiznali. Do minulého roku jsem tady bojoval skoro za příchod každého pracovníka z Ukrajiny, zatímco státy kolem nás, jako Polsko, Německo, Maďarsko, otevřely vízovou politiku.
Jsou věci, které v tuto chvíli musejí podnikatelé řešit, a řešíte to s vládou?
Jsou to třeba přeshraniční pracovníci a zahraniční pracovníci. Dneska velice složitě prodlužujeme schengenská víza. Řešíme zaměstnance v karanténě a testování v podnicích a snažíme se o to, aby na to stát přispěl. My jsme schopni poměrně rychle lidi testovat antigenními testy a sanovat celý proces testování. Bojujeme za segmenty, které jsou nejvíce postižené. To nejsou jen restaurace, hotely či volnočasové aktivity, ale i navazující služby a různé technologické firmy, které tyto segmenty podporují, jako letecký průmysl. Ale i firmy ze zdravotního průmyslu, které vyrábějí pomůcky pro odložené výkony – třeba kloubní náhrady. Na rozdíl od jara musíme proto mnohem intenzivněji vnímat, že krize je v některých segmentech velmi vážná, a jinde není. Měli bychom daleko lépe filtrovat a dělat cílenou pomoc.
Vítáte návrat dětí do školy?
Sám jsem to jako rodič zažil, kolik radosti bylo před školou mezi rodiči. Skoro jsme se tam objímali. Z hlediska firem jsme uzavření škol považovali za největší problém. Nevím, proč nemáme zavedený systém nějakého opakovaného testování. A myslíme si, že kdyby se pravidelně testovala místa, kde se sdružují ve větším senioři, také pak školy a firmy, mohli bychom ekonomiku nechat běžet i s otevřenými obchody.
Stále jsou firmy, které na home office lidí neposílají. Proč?
Hodně se to změnilo. Před koronavirovou krizí jsme tu měli 30 procent firem, které home office vůbec nevyužívaly, a bralo se to jako benefit. Dnes máme mezi našimi členy o 93 procent více firem, které home office v nějaké formě využívají. Samozřejmě to nejde pro zaměstnance ve výrobě. A dovedu si představit, že pokud je firma menší, pozice jsou více provázané a jeden úředník je zároveň například vedoucí provozu, tak se to mnohem hůř organizuje.
Jaké problémy s home office firmy řeší?
Home office legislativně na tuto danou situaci není ošetřený. Zaměstnavatelé nemají právo to masivně nařídit. Nikoho nemůžeme donutit pracovat z domu a současné legislativní procesy nereagují na bezpečnost práce, na kompenzace nákladů a vše je na straně zaměstnavatele. Vše v tuto chvíli funguje na předpokladu, že bude dobrá vůle na všech stranách, zaměstnanci se doma nezraní a nevzniknou nějaké spory ohledně kompenzace nákladů.
Zaměstnanci budou brát po zrušení superhrubé mzdy více a nebude tak velký tlak na mzdový vývoj. Na druhou stranu, za jakou cenu?
Až to všechno skončí, bude se propouštět?
Obecně trh práce po covidu nebude mít velký nárůst nezaměstnanosti, a naopak bude bojovat s nedostatkem lidí.