Ubránil jsem Maradonu Jak na legendu vzpomíná bývalý obránce Jan Fiala
Jak na Maradonu vzpomíná Jan Fiala?
Říjen 1980. Maradona nic. Březen 1982. Maradona zase nic. „Vážně Diego zemřel? To není možné. Já věřil, že to ustojí. Po těle mám z té zprávy husí kůži a je mi strašně úzko. Bohové by neměli odcházet tak brzy,“prohlásil Jan Fiala, když se dozvěděl, že fotbalový génius zemřel.
Před čtyřiceti lety, kdy byl Maradona teprve na začátku fenomenální kariéry, ho sveřepý obránce dvakrát ubránil.
Hrál jste na Diega osobku, vzpomínáte?
Trenér Vengloš zavelel: Hlídej ho! Na vlastní polovině se od něj nehneš. Byla jiná doba, jiná taktika. Na obranné půlce jsem se od Maradony nehnul.
Uhlídal jste ho.
Však si moc vážím toho, že nám nijak neublížil. Kéž by existovaly televizní záznamy, abych se vrátil do historie. Při prvním přáteláku v Buenos Aires bylo Maradonovi čerstvě dvacet, a jakmile se objevil na hřišti, osmdesát tisíc lidí šílelo: Diego! Diego! My o nějakém Maradonovi nikdy neslyšeli, zato Argentina věděla, co je zač.
Mladičký úžasňák měl pro Argentinu obhájit světový titul.
Což se na šampionátu ve Španělsku nepovedlo, ale stejně byl geniální. Do smrti budu tvrdit, že proti lepšímu hráči jsem nikdy nenastoupil. Kéž bych mohl hlídat Messiho, abych měl srovnání. Pravačka na opírání, ale Diegova levačka byla bezkonkurenční.
Jak se to poznalo?
Na první pohled. Míč držel nakrátko, nikdy mu neodskočil, kryl si ho tělem. Jakmile cítil, že je v nebezpečí, vystrčil před vás zadek. Do toho nízké těžiště, taneční pohyby, fantastické klamání tělem. I když jsem si byl na sto procent jistý, že mu balon ukopnu, stejně jsem měl smůlu. Stačila vteřina, centimetr...
Fauloval jste?
Snad ani jednou, ale vnímal jsem, že proti tomu kudrnáčovi nestíhám. Jako bych honil vítr. Nekonečná snaha.
No vidíte, gól nedal ani jeden.
Ve známém francouzském magazínu L’Équipe vyšla fotka, jak stojím vedle Maradony a tvářím se, že ho prostě ke gólu nepustím.
Tolik jste byl nažhavený?
To pokaždé v národním dresu, protože se lvíčkem na prsou se nehrálo každý den. Nicméně Maradona byl speciální výzva, což jsem pochopil později. Když jsem slavil kulatiny, syn mi tu fotku z L’Équipu nechal zarámovat jako součást dárku. Ačkoli si dneska manželka stěžuje, že na tu moji sportovní vitrínu padá jen prach, mně to připomíná velkou věc. A teď kór, když Maradona zemřel. Nikdy na něj nezapomenu. To se nedá.
Čím se lišil? Hned v roce 1986 pro Argentinu vyhrál mistrovství světa v Mexiku. Skoro sám.
Vlastně úplně sám. I když si nevzpomínám, kde jsem závěr turnaje sledoval – to víte skleróza, stejně to byl měsíc jediného muže. Pominu-li nefér gól rukou proti Angličanům, Maradona byl všude. Koukal jsem na televizi a říkal si: Honzo, oni ho nezastaví, tys to dokázal.
Byl jste pyšný?
Pyšný bych byl, kdyby na tom turnaji Československo hrálo. Ale samozřejmě to člověka hřálo. Trochu mě mrzí jedna věc, která s Maradonou nesouvisí. Mistrovství světa 1986 se totiž původně mělo hrát v Kolumbii a já kdesi dostal suvenýr World Cup 1986, Colombia. Dneska by to byla vzácnost, protože turnaj se nakonec přesunul do Mexika a maskotem byl Pique, chlapík v sombreru.
Sledoval jste, jak si pak Maradona ničí život?
Kdo by nesledoval Maradonu? Vloni jsem viděl film, který o jeho životě pojednává. Je strhující, protože přesně odhaluje, jak Diego dokázal zbláznit davy. Kde se objevil, tam byl blázinec. Nikdo nevnímal okolí, jen jeho. Tak mě ten film zaujal, že jsem šel dvakrát.
Vážně si myslíte, že Pelé, Messi nebo Cristiano Ronaldo neměli takový vliv?
Maradonu provázela genialita i šílenství. Kolem něj se vznášela aura, která se nedá popsat slovy. Zvlášť v rodné Argentině a později v Neapoli byl za boha. Kdo ví, jestli nebyl víc než bůh. Lidé se modlili nejdřív za Diega, uctívali ho. Věděli, že jim může život udělat krásnějším.
Já zažil Maradonu jako novinář a musím říct, že třeba fotografové si ho všímali víc než Messiho.
To sedí. On byl magnet s nadpřirozenou silou.
Byl to nejlepší hráč mé generace a pravděpodobně nejlepší hráč všech dob.
Gary Lineker, někdejší anglický útočník
Řekl jsem sbohem příteli a svět řekl sbohem nesmrtelnému géniovi. Jeden z nejlepších hráčů všech dob, bezkonkurenční kouzelník. Odchází příliš brzy, ale zanechává po sobě nekonečný odkaz a díru, která nebude nikdy zaplněna. Odpočívej v pokoji.
Cristiano Ronaldo, hvězda
Juventusu
Ztratil jsem skvělého přítele a svět ztratil legendu. Je třeba říct mnoho dalších věcí, ale prozatím – Bůh dej sílu tvé rodině. Doufám, že jednoho dne si spolu zahrajeme fotbal v nebi.
Pelé, fotbalový král