Demokraté se Trumpa hned tak nezbaví
Panebože, to je nevkusné odcházení, komentují neochotu Donalda Trumpa zmizet z Bílého domu hlavně demokratičtí voliči. Vždyť prohrál prezidentské volby s Joe Bidenem, což v průběhu času potvrzuje stále více soudů. Voliči republikánů však tak jasno nemají, 70 procent z nich si myslí, že volby byly cinknuté.
Ponechme stranou, že je krajně nepravděpodobné, že by byly zfalšované o tolik hlasů a hned v několika státech, vždyť některé z nich mají i republikánské vedení. Zajímavější je otázka, proč odcházející prezident jen po malých krůčcích uznává svou porážku. Naposledy umožnil, aby jeho tým začal předávat moc Bidenovi, ale soudí se dál.
Zaprvé Trump nesnáší porážky, byl vychován v duchu, že musí vždy vyhrávat.
A v jeho případě účel světí prostředky. Už jako byznysmen se naučil, že v tvrdém prostředí člověk nemůže jednat v rukavičkách, pokud chce být boss. Vše se dá přece uhrát a za něco vyměnit. Proto se snaží rvát až do konce, využít každou možnost, která ho udrží nahoře, kam si myslí, že patří. To je myšlení americké „šlechty“, tedy potomků bohatých rodin.
Zadruhé mu nahrává to, že za ním stojí mnoho republikánských voličů, kteří se upřímně děsí „nápadů“progresivních věrozvěstů, kteří už vykukují za umírněným Bidenem. Více se jim líbí jejich neomalený bílý klaun, který v průběhu svého prvního volebního období splnil hodně jejich přání. Jsou ochotní za ním jít v „náboženském“vytržení, stejně jako mnozí voliči demokratů za svými kazateli typu Alexandrie Ocasio-Cortezové.
Rve se až do konce
V tom se ani jedna strana neliší. I mnozí voliči demokratů by nejspíš naštvaně vyrazili do ulic, kdyby Joe Biden těsně prohrál. Jenže rozdíl by tu asi byl. Biden by se nejspíš zachoval jako klasický politik, který už zažil porážky a uznal výsledek. A Trump je přece jen byznysmen. Jistě, i on už párkrát prohrál, přeloženo do ekonomiky zkrachoval, jenže zase se vydrápal nahoru. A nikdy se při tom nechoval mírně.
Hlavně se mu však zalíbilo, že může vládnout a jedním tweetem odstřelit ministra či vybudit akciové trhy. Moc je lákavá a pomáhá rodinným firmám. I proto za čtyři roky přebudoval republikánskou partaj v mašinu, která šlape podle jeho not. Velmi výrazně ovlivnil, kdo za ni kandidoval do Senátu a Sněmovny reprezentantů. Kdo šel proti němu, toho vypoklonkoval. Na druhou stranu to byla částečně i jeho podpora, která může pomoct straníkům k těsné většině v Senátu, a zajistila mnohem menší porážku v dolní sněmovně, než se čekalo. I proto mnoho zvolených republikánů nechce nahlas říct, ať už to zabalí.
Je možné, že humbuk a snaha vyvolat zdání, že za jeho porážkou stojí „hluboký stát“a washingtonský establishment, může být jen předehrou k tomu, že se Trump po čtyřech letech znovu pokusí kandidovat na prezidenta. Stále totiž zůstává hlavní figurou republikánů.
Za jeho tvrdošíjným odporem proti výsledku voleb může být i snaha stmelit ještě víc své věrné ve straně do houfu, ze kterého už nepůjde odejít a zabránit tak budoucím soupeřům, aby proti němu vystoupili. Jen to nesmí přehnat, protože by nakonec z dlouhého přetahování o prezidentský post mohl vyjít jako slaboch, a ty nemají republikáni rádi. Musí trefit správný čas, kdy říct: Je konec, ale rval jsem se o to až do konce.
Zviditelnil se už dost a do blízkého budoucna si může pořídit televizní kanál, na kterém budou hlásat jeho názory, nebo spolupracovat se spřízněnou televizí. A zahájit z obrazovky průzkum bojem před dalšími volbami. Jisté je jedno, Trump se v nejbližší době z americké politiky nevypaří.