Jedna země, dva názvy. Je správně Barma, či Myanmar?
Po nedávném vojenském převratu je na 60milionovou zemi na jihovýchodě Asie upřena pozornost světových lídrů. Tamní drama totiž nejspíš ještě neskončilo.
Co bude dál, začnou její obyvatelé proti generálům masově protestovat? A jaký osud čeká tamní bojovnici za demokracii Do Aun Schan Su Ťij, kterou generálové vyhnali z de facto premiérského křesla? Skončí na stará kolena znovu ve vězení i za vlády nových uzurpátorů, jejichž nepěkné činy v uplynulých letech ve světě bůhvíproč omlouvala i za cenu ztráty vlastního kreditu?
Otázek spojených s dalším vývojem v převážně buddhistické zemi je řada. Jedna však možná překvapí: Jak se vlastně jmenuje země, v níž se puč odehrál, je to Barma, nebo Myanmar?
Rozlousknout tento oříšek dá možná větší práci, než to na první pohled vypadá. Odpověď je docela zamotaná a možná proto si skoro každý onu nešťastnou zemi nazývá, jak se mu zlíbí. Někteří dávají i v oficiálních dokumentech přednost pojmenování Barma, jiní – mezi nimi i Česko – naopak přijali název Myanmar. Jak to tedy vlastně je?
Nový název není nový
Jak už asi tušíte, v jádru onoho jazykového zmatení se skrývá politika. Pokud jde o Myanmar, je totiž v podstatě všechno politika. Včetně národnosti a jazyka.
Země pagod a deštných pralesů, o níž hovoříme, se po staletí nazývala Barma – podle dominantní etnické skupiny Barmánců. Nepojmenovali ji tak Britové, jak se často traduje, byť ti jinak měli v oblasti prsty téměř ve všem, včetně výsledné podoby hranic. V době příchodu britských kolonizátorů už země tento název nesla, ale o tom později.
V roce 1989 vojenská junta, která právě brutálně potlačila prodemokratické hnutí v zemi, zničehonic přejmenovala oficiální název země na Myanmar.
Barma byla v té době mezinárodním vyvrhelem, byla součástí proslulého heroinového zlatého trojúhelníku a svět ji ostře odsuzoval za tvrdý útlak nebarmských etnik v pohraničí. Její samozvaní vůdci zoufale toužili po čemkoliv, co by jim zlepšilo mezinárodní image. A vzpomněli si na název státu – prohlásili, že se vzdávají názvu, který vychází z koloniální minulosti a vlastně diskriminuje národnostní menšiny, neboť vychází z pojmenování většinových Barmánců. Účelovost trčela z onoho tahu generálů na sto honů – to oni diskriminovali a utiskovali, ne název země.
Domácímu obyvatelstvu nemuseli vojáci svoji rošádu nijak vysvětlovat – obě inkriminovaná slova, Barma i Myanmar, totiž mají stejný jazykový původ a běžně se dávno používala. V barmštině je „Myanmar“(Myanma, Mranma) jen formálnější verzí hovorovějšího názvu „Barma“, vyslovovaného spíše „Bama“.
Doma se tím pádem nic nezměnilo, název se v podstatě proměnil pouze v angličtině a dalších cizích jazycích, tedy pro styk navenek.
Nové „mezinárodní“pojmenování země se ovšem zpočátku ve světě moc neujalo. Řada států projevila juntě vzdor tím, že ho používat odmítla.
Když zhruba před deseti lety začala země pozvolna klopýtat k demokracii, vojáci pustili část politických vězňů a povolili víceméně svobodné volby, některé státy – aby podpořily barmské smíření – se k používání oficiálního názvu Myanmar připojily.
Žonglování pokračuje
Američané například zůstali v půli cesty. Prezident Barack Obama použil během své přelomové návštěvy v roce 2012 jak termín Barma, tak i Myanmar.
Ovšem teď, čerstvě po puči, se prezident Biden i jeho ministr zahraničí Blinken – nejspíš záměrně – úzkostlivě vyhýbají tomu, aby veřejně řekli „Myanmar“, a hovoří výhradně o Barmě. Zjevně tím chtějí dát najevo svůj distanc od generálů a jejich puče.
„Podle toho, jaký termín kdo preferuje, se často dozvíte i o jeho sympatiích či antipatiích vůči režimu,“napsal Mark Farmener, šéf nevládní organizace Burma Campaign UK. Biden to nyní předvádí v praxi.
Jak vidno, světové zmatení kolem názvu země bude nejspíš ještě pokračovat a s nynějším nástupem nové junty se dále prohloubí. Většina obyvatel má však spoustu jiných starostí a tuhle „banalitu“neřeší. Lidé v klidu dál používají oba výrazy a žádný guláš v tom nemají. Když se baví s přáteli na tržišti, nejspíš hovoří o Barmě, v písemné formě či ve formálním úředním styku zazní Myanmar.
Najdou se však i tací, většinou ti, již mají zlou osobní zkušenost s režimem, političtí vězni či zapřisáhlí odpůrci armády, kteří by slovo Myanmar z úst nevypustili. V jejich očích si ho generálové „přivlastnili“, a je tudíž jimi příliš „načichlé“, jimi a jejich zvěrstvy.