Kateřina Neumannová a zážitky z Nového Města
Bývalá lyžařka Kateřina Neumannová vzpomíná na své zážitky se Zlatou lyží v Novém Městě
Za 14 dní se do Nového Města na Moravě sjede smetánka běžeckého lyžování. Fanoušci u toho nebudou. Ale i kdyby mohli být, dorazilo by jich nejspíš sotva pár tisíc. Přitom ještě před 15 lety byla Zlatá lyže vyhlášený podnik, na který chodilo 30 tisíc fanoušků. I díky Kateřině Neumannové (47), která na Vysočině v roce 2005 dvakrát triumfovala.
Vzpomenete si ještě na svou úplně první Zlatou lyži?
To se přiznám, že už si nevybavím. Vybavují se mi první ročníky, které jsem v Novém Městě absolvovala a moc se mi nevydařily.
Čím to bylo?
Nevedlo se nám tam s přípravou lyží, bývalo tam dost teplo, mokřejší podmínky, na které jsem v tu dobu neměla dobré lyže. Taky jsem moc neměla ráda tamní tratě, které se už ale výrazně proměnily.
Hrála nějakou roli i nervozita? Pro mladší závodníky často není jednoduché závodit doma.
Já se na to vždycky naopak těšila! Byla jsem mladá, v týmu byli další výborní lyžaři, takže pozornost nebyla upřená jen na mě.
Už jste naznačila, že se tamní tratě změnily. Zmizela esíčka nebo tatry. Tyhle úseky vám neseděly?
Byly to tratě, kde se jezdil dlouhý, 7,5kilometrový okruh. Takhle dlouhé okruhy už se nepoužívají. A byly to tratě hodně na změnu rytmu, plné prudkých stoupání. Já jsem byla tempař, takže jsem tohle neměla ráda, nesedělo mi to. Ale vždycky to stejně souvisí s formou, když ji máte, zajedete dobře na jakékoliv trati.
Výsledkově se to pro vás zlomilo až s narozením dcery Lucie. Pak jste v Novém Městě dojela druhá a dvakrát vyhrála. Čím to bylo?
Ono to souviselo i s tím, že jsem prožívala asi nejlepší období své kariéry a závody do toho tak nějak zapadly. Vyšly podmínky, bylo krásné zimní počasí a my se na domácí svěťák vždycky speciálně zaměřovali.
Věřila jste v průběhu těhotenství, že se vrátíte silnější? Spousta sportovkyň to takhle má.
To je hodně individuální. Někomu to trvá déle, někdo je zpátky rychleji. Já byla ten rok extrémně motivovaná. Všechno si sedlo. Dařilo se mi v soukromí – měla jsem pohodovou dceru, která mě nezlobila. Měla jsem hlídání, zázemí na Šumavě, dostavěli jsme barák a samozřejmě i zdravotně jsem byla v pořádku. Těhotenství mě negativně neovlivnilo, naopak jsem přišla o 2–3 kila váhy, se kterými jsem předtím marně bojovala, což se hned odrazilo v rychlosti návratu zpátky do stopy. Půl roku po narození Lucky jsem začala vyhrávat.
O to krásnější to muselo být, když podél tratí stálo na 30 tisíc fanoušků, ne?
To byla nádhera. Jejich řev, z toho mrazí i teď po letech. Byl to zážitek, který si v sobě uchovám navždy.
Národ v té době žil běžeckým lyžováním více než biatlonem. Necítila jste na sebe v té době až moc velký tlak?
Samozřejmě, že ano, ale já už na tlak byla zvyklá. Uměla jsem s tím pracovat, měla jsem zkušenosti, abych se z toho nezbláznila.
Tehdy na vás s Lukášem Bauerem chodilo 30 tisíc fanoušků. V posledních letech míří na běžecké lyžování sotva pár tisíc.
Jsem ráda, že lidé chodí na biatlon. Běhy se musí o své fanoušky zase zasloužit výsledky svých závodníků, to je jednoduché. Když budeme mít někoho, kdo bude jezdit o stupně vítězů, věřím, že se vrátí i fanoušci.
Čím to, že se pořád nenašla nová Neumannová, nový Bauer? Už v roce 2006 vznikl projekt Hledá se nová Kateřina Neumannová. Jak moc byl úspěšný?
Ten byl zaměřen na podporu lyžování dětí – žákovských kategorií, kde jde hlavně o to, aby je to bavilo a u sportu zůstaly. Bohužel svaz lyžařů neměl zájem.
Takže cesta k tomu, aby do Vysočina arény znovu přišlo 30 tisíc lidí je pořádně dlouhá.
Musí se narodit výjimečný talent a musí se to sejít s jeho pílí, kvalitou trenéra. Je to o více aspektech dohromady. V tuhle chvíli je to trochu v nedohlednu.