Čtyři hodiny s televizí denně. A po covidu?
Zatímco národ sleduje rekordy nově nakažených, hospitalizovaných či zemřelých, covid-19 si kradmo připisuje ještě jiné rekordní položky. Třeba následující: v pandemickém roce 2020 strávili diváci sledováním televize vůbec nejvíce času za čtyřiadvacet let existence peoplemetrového měření v Česku.
V divácké skupině od patnácti let výše seděli lidé loni před obrazovkou bez jedné minuty čtyři hodiny denně.
Obecně od ledna do prosince 2020 vzrostla průměrná doba strávená u televize o 43 minut, na 4 hodiny 47 minut, stejný směr navíc potvrdil i letošní leden. A takzvaná odložená sledovanost se v loňském roce rovnou zdvojnásobila.
Představa, že jsme z jednoho roku vlastního života darovali televizi plných 1 460 hodin, až vyděsí. Navíc televizi, která se povětšinou přehrabovala v reprízových archivech, protože novinky si buď syslila na lepší (reklamní) časy, nebo je kvůli nouzovému stavu nestihla natočit.
Leckdo se samozřejmě ohradí, že přece není žádný televizní povaleč. Přijímač u něj doma běžel pouze jako zvuková kulisa při čekání na další opožděnou tiskovou konferenci vlády nebo se k němu odkládaly děti, jestliže rodiče pracovali. A vůbec – co jiného se taky dalo dělat, když už člověk všechny knihy přečetl a nové se koupit nedaly, nesmělo se do kina, divadla ani do kavárny, venku buď lilo, nebo se tam tísnily davy a člověče, nezlob se už lezlo celé rodině upřímně krkem.
Na rozdíl od viru televize k šíření divácké nákazy ani žádné nové fígle nepotřebuje.
Svou roli zjevně sehrálo i riziko jindy tak hojných vánočních návštěv mezi domácnostmi. Obecně se kolem svátečních pohádkových orgií sledovanost každoročně zvedá, ovšem její loňská křivka překvapila i odborníky z výzkumné agentury Nielsen Admosphere: ve srovnání s Vánocemi roku 2019 se totiž zvedla bezmála o půl hodiny.
Za sílící trend poslední doby průzkumy považují využívání odložené sledovanosti: v lednu 2020 zabírala 17 minut, letos v témže měsíci již 34 minut. Znamená to mimo jiné, že se lidé naučili požadovat od televizního ovladače více funkcí než jen zapnout – přepnout – vypnout, ale podle jednatelky Asociace televizních organizací Vlasty Roškotové si tak divák vytvoří návyk, „který nahraje televizi v jejím budoucím soupeření s internetem“.
Dejme tomu, třebaže covidový rok současně nahrával právě internetu, zejména zpravodajským webům, kdykoli epidemická situace nabrala na síle.
Jenže otázka zní jinak: co přijde, až se svět za okny bytu stane znovu bezpečným? Vrátí se lidé k původnímu stylu života, nebo je karanténní návyk přidrží i nadále čtyři hodiny denně u obrazovky?
Soumrak televize se prorokoval už mnohokrát, naposledy kvůli rozmachu streamovacích služeb, nicméně jako se koronavirus brání novými mutacemi, souběžně posiluje i bedýnka. A na rozdíl od viru, jak dokazují peoplemetry, k šíření divácké nákazy ani žádné nové fígle nepotřebuje.