Faktor strachu a bezpečnost. Energetická i potravinová

Ať už si o povinných podílech myslíme cokoliv, faktem je, že téma potravinové soběstačnosti, přispívající k vyšší bezpečnosti a suverenitě státu, je i v 21. století důležité. Měnící se klima, nárůst počtu obyvatel stejně jako nestabilita mezinárodního systému jsou možná ještě pádnější argumenty než současná pandemie.

Zatímco o dostavbě Temelína se vedou dlouhé debaty s cílem zajistit maximální spolehlivost výsledného řešení, ale i nezávislost Česka v otázce výroby a spotřeby energie, o potravinách a zemědělství se jako o strategickém sektoru nepřemýšlí. Přitom v případě energetické bezpečnosti víme, že hrozbou může být nespolehlivý partner, který technologie buď nezvládne dobře implementovat, či jednoho dne někde v Moskvě zmáčkne tlačítko a naše elektronizované a digitalizované hospodářství zkolabuje.

O dodávkách potravin ovšem takto nikdo nepřemýšlí, bereme je jako samozřejmost. Nikdo si naši závislost neuvědomuje. To, že vyvážíme suroviny a dovážíme potraviny, má dopad i do krajiny. Často slýchám, že pěstujeme moc řepky a kukuřice, což by změna chování řetězců a spotřebitele mohla změnit. Přesto se tu vede kampaň proti zemědělcům, kteří tyto zlé plodiny pěstují. Každý „znalec“spolehlivě ví, že řepka je zlo. Že vyčerpává půdu a že jako kukuřice způsobuje půdní erozi. To je nesmysl, řepka poskytuje půdní pokryv trvající téměř 11 měsíců, se správnou agrotechnikou dokonce působí protierozně a díky posklizňovým zbytkům a organickému hnojení, které je k dobrým výnosům třeba, půdu obohacuje. Také u kukuřice existují moderní způsoby pěstování, jako je páskové setí do předplodiny, a důležitou roli hraje i správný výběr pozemku. Proto je někdy lepší se správnou agrotechnikou pěstovat na stejném pozemku než střídat s jinou plodinou na nevhodném.

To jsou fakta, která by měla ovlivňovat i politická rozhodnutí. Politiku ale dnes řídí hlavně emoce a ty zajímají média. Politici a média se navzájem potřebují, proto bude v přímém přenosu bývalý člen zemědělského výboru europarlamentu tvrdit, že řepka je zlo, že zemědělci u nás mají stejné dotace jako jinde v Evropě, a jeho kolega zastupující řetězce bude strašit, že nebude co jíst. Vystrašená společnost, která je naštvaná na zemědělce, nikoliv na řetězce nebo dotační politiku EU, což je tím pravým původcem stávající situace, se totiž lépe ovládá, konzumuje „odpad“, nezlobí a nadává zemědělcům.