Lobbing u politiků usnadnit, ne omezit
Rozmohl se nám tady takový nešvar: pronášet jednoznačné soudy o věcech, s nimiž jsme se seznámili jen z rychlíku. Místopředseda SPD Radim Fiala v televizi prohlásil na adresu návrhu zákona o lobbování: „Jak je ten zákon předkládán, tak poslancům v podstatě neumožňuje setkávat se s lidmi, protože vlastně všechno je lobbing.“Není to pravda.
Návrh zákona o lobbování vymezuje lobbing hodný regulace poměrně úzce. Za lobbing bude podle zákona považována jen soustavná snaha ovlivňovat tvorbu centrálních právních předpisů a strategických dokumentů. Ten, kdo se o toto ovlivňování bude soustavně snažit, bude lobbista. Takový lobbista pak bude uveden ve veřejném rejstříku a jednou za čas bude informovat veřejnost, u koho a proč lobboval. Podobně by měl jednou za čas informovat i lobbovaný, tedy zákonodárce, ministr či vysoký úředník. Žádné omezování se nekoná. Nový předpis jen vnese světlo do záhadného a tajuplného procesu tvorby zákonů.
Politici tímto krokem mohou občany ujistit, že tvorba politiky probíhá otevřeně. Naslouchání různým zájmům je normální, ba potřebné. Díky regulaci, která zajistí transparentní lobbing, budou všichni vědět, kdo v jaké věci lobbuje za jaké zájmy. Je totiž správné, že se k úředníkům, poslancům i členům vlády dostávají informace z různých stran a že je nutí nahlížet stejné problémy z různé perspektivy.
Lobbing dělají jak neziskové organizace v zájmu boje s korupcí či lepší správy státu, jako je i Rekonstrukce státu, tak komory a asociace, jako jsou Svaz měst a obcí či advokátní komora, i jednotliví zástupci byznysu. V lobbingu totiž jde o předávání informací a o přesvědčování. O ukazování úhlů pohledu, které byly politikům dosud skryty. Nemůžeme všichni všemu rozumět, proto se musíme spolu bavit. A dokud se při lobbingu nepočítají kapříci, je to v pořádku. Lobbing je totiž zcela legitimní činnost a je potřeba to veřejnosti, která politice důvěřuje čím dál méně, ukázat.
I když lobbing probíhá legitimně, bez kapříků, každý v něm nemá stejnou startovní čáru. Bez zákona o lobbování mají přirozenou výhodu zástupci silných privátních ekonomických zájmů, kteří dovedou svým lobbingem efektivně blokovat legislativu v oblastech, jako je sociální ochrana, ochrana spotřebitele či ochrana přírody.
V takovém prostředí se základní účel lobbingu – efektivní poskytování informací – stává téměř výhradní doménou jen části zájmových skupin, které mají stabilně vytvořený přístup „na správná místa“díky známostem nebo ekonomické síle. Různé zájmy jsou potřebné, ale musí mít stejnou šanci být vyslyšeny. Proto je potřeba v chystaném zákoně o lobbování nastavit rovné podmínky všem lobbistům.
Věřím, že navzdory mnoha marným pokusům předchozích vlád tentokrát zákon o lobbování opravdu bude. A my se v Rekonstrukci státu transparentně hlásíme k tomu, že lobbujeme za to, aby byl co k čemu.