O krátkém trvání revolucí, i těch dopravních
Za normálních necovidových okolností by to bylo téma číslo jedna. Do Sněmovny míří novela přísnějšího bodového systému, který by měl být metlou na neukázněné řidiče. Platit má od příštího roku. Cíl bohulibý.
Slovy ministerského webu se má zvýšit bezpečnost na silnicích (opačně by to asi nedávalo moc smysl), protože Česko dlouhodobě převyšuje evropské země ve statistikách zemřelých a vážně zraněných při dopravních nehodách. A chystá se k tomu bodová revoluce.
Tak namátkou – čtyři body a pokuta až 10 tisíc hrozí pirátům, kteří v obci sviští sedmdesátkou a mimo obec stodvacítkou. Ještě větší sešlápnutí plynu pak bude za šest bodů a až za pětadvacet tisíc ve správním řízení. A teď už jen zkratkovitě – telefon čtyři body, nedodržení bezpečné vzdálenosti taky čtyři body, projetí červené šest bodů, ohrožení chodce šest bodů. U některých dalších přestupků se sice sníží nebo zůstane bodová nálož jako nyní, ale zase vyskočí pokuty. Třeba řízení bez řidičského průkazu může být odměněno až 75tisícovou pokutou. Zkrátka revoluce, po které by měl nastat ráj na silnici.
Jenže bude tomu tak doopravdy?
Konec pohádky
Pamatujete si, když se bodový systém trestající piráty silnic před patnácti lety zaváděl? Já ano. Také se od něj čekalo hodně. Pro mnohé řidiče to byl do té doby nevídaný strašák, vždyť za několik přestupků mohli přijít o řidičský průkaz, lidovou hantýrkou o noty. Tu dobu si pamatuji i proto, že jsem si tehdy koupil svou první motorku, obstarožní Jawu, která při vší snaze dvoutaktního motoru pelášila maximálně devadesátkou. Před revoluční novinkou jsem si připadal na silnici jako ohrožený druh. Provoz se už dávno hýbal jinou, vyšší rychlostí, než kterou ukládal zákon jako maximální hranici. Jenže pak přišel první červenec 2006 a bodový systém.
Řidiči se místo na horizont začali dívat na tachometr, aby náhodou ručička nepřesáhla o mizerný kilometr padesátku v obci, nedejbože devadesátku na okresní silnici. A moje stařičká Jawa najednou jako by omládla, stačila všem, a dokonce jsem místy mohl pomýšlet na předjíždění…
Řidiči sundali kvůli obavám z postihu jednoduše nohu z plynu a silnice v Česku se staly bezpečnější. Podle tehdejších policejních statistik bylo v roce 2006 dokonce nejméně usmrcených, vážně i lehce zraněných při dopravních nehodách za předešlých třináct let.
Ale každá pohádka má svůj konec, stejně tak ta o bodovém systému. A tenhle přišel setsakramentsky rychle. Hned rok nato začaly statistiky zase růst. A rekordně. Prostě se v praxi zjistilo, že to není takový strašák, kterého by se český řidič měl lekat, byť do roku 2008 mělo nějaký ten bod půl milionu z nich, tedy skoro každý desátý šofér. Jenže plného počtu a tedy ztráty řidičského průkazu dosáhlo jen 6 500 automobilistů, tedy žádné omračující číslo.
Zkrátka revoluce to sice byla, ale rozhodně ne s takovými dopady, jak se původně očekávalo.
Stejné pochybnosti o revolučnosti mám i v souvislosti s novinkami, které přijdou s prvním lednem příštího roku.
Zákon to může být sebepřísnější, pokuty sebevětší, ale záleží hlavně na těch, kdo je budou ukládat a vymáhat. Vždyť třeba telefonování za jízdy s mobilem u ucha je pokutováno ztrátou bodů už nyní – a postavte se na libovolnou křižovatku a uvidíte, jak je to s dodržováním pravidel.