Protestanti kvůli víře zlynčovali františkány
Do Prahy vpadli před 410 lety pasovští žoldáci, spustily se náboženské štvanice
NOVÉ MĚSTO Řádění lůzy zachvátilo Prahu při vpádu pasovských žoldáků v únoru před 410 lety. Lynč si v novoměstském chrámě Panny Marie Sněžné a přilehlém františkánském konventu vyžádal výjimečnou oběť 14 řádových bratří. Vpád Pasovských v zimě 1611 spolu s excesy, které ho provázely, předznamenaly běsy 30leté války. Ubití řeholníci se před několika lety dočkali svatořečení. Štvanici a konfesijní nenávist nyní nahradila spolupráce a smířlivá iniciativa mezi katolíky, řádovými bratry a zástupci evangelických církví.
Sourozenecký svár melancholického, churavějícího císaře Rudolfa II. a jeho chorobně ctižádostivého mladšího bratra Matyáše na přelomu let 1610/1611 gradoval do konečného střetu. Sedmapadesátiletý císař si coby Matyášova protihráče vybral bratrance, čtyřiatřicetiletého Leopolda, biskupa z Pasova.
„Leopold podobně jako Matyáš postrádal schopnosti, které bychom mohli nazvat intelektuální, ale vyrovnával je jakousi až chorobnou ctižádostí,“charakterizoval oba Habsburky historik Jaroslav Čechura. Leopold cítil šanci stát se Rudolfovým následníkem, dosáhnout postu, na nějž mířil Matyáš.
Nepřítel po desítkách let prolomil brány pražských měst, pasovský sbor plukovníka Vavřince Ramée vpadl nad ránem v úterý 15. února 1611 přes slabě chráněnou Újezdskou branou na Menší Město pražské (Malou Stranu).
Rejtaři obsadili levobřežní město, ale přes Kamenný (Karlův) most na Staré Město se podařilo protáhnout jen hrstce. Poté vážený staroměstský měšťan Jan Šustr z Goldburgu, hejtman městské milice, spustil mříž v Mostecké věži.
Hon na řeholníky
V ulicích Starého a Nového Města se z útočníků stala štvaná zvěř, pasovské žoldáky chasa naháněla a ubíjela. Ulice v chladné únorové ráno ochutnala krev a oběť v podobě cizích vojáků davu přestala stačit. „Na Starém a Novém Městě se naplňovaly nejtemnější představy, které Pražany trápily již od časů Bartolomějské noci (pařížských vražd hugenotů roku 1572),“popsal atmosféru historik Josef Janáček. Každý katolický duchovní se stal podezřelým ze zrady a úkladů proti protestantským měšťanům.
V Emauzském klášteře chasa odhalila pár ukrytých vojáků a ubila je, obětí se stali i řeholníci a pogrom pokračoval – u augustiniánů na Karlově dav zabil převora, napadení se nevyhnuly další kláštery.
Řádění se přeneslo i k chrámu Panny Marie Sněžné. „Nejkrutější daň zaplatili zdejší františkáni,“uvedl Josef Janáček. Sedmisethlavý dav obklopil kostel a konvent a lidé poté vpadli dovnitř. Zde krutým způsobem zabili dva kněze a bratra
laika. Kněz Jan Martinez, rodem Španěl, byl usmrcen ve chvíli, kdy se snažil odnést do bezpečí ciborium, nádobu s oltářní svátostí.
V klášteře, na půdě a věžičce nalezli smrt další mniši včetně kuchaře Krištofa. Těla 14 zavražděných zůstala v rozbitém klášteře, až pátý den byla za pomoci několika měšťanů pochována. V Praze pokračovala velká politická hra mezi českými stavy, Rudolfem II., Pasovskými a Matyášovými diplomaty.
„V noci na 11. března opustili poslední Pasovští Malou Stranu,“uvedl historik Zdeněk Munzar. Císař ztratil český trůn, zůstala mu rezidence
na Hradě a zdobný titul císaře Svaté říše římské. Na oběť 14 bratří řeholníci vzpomínají dosud.
„Zásadní událostí bylo církevní blahořečení těchto 14 mučedníků 13. října 2012 v pražské katedrále,“uvedl bratr Regalát Beneš, řádový historik. Někdejší nenávist mezi protestanty a katolíky dnes nahradila spolupráce. „Máme zde působící skupinu mladých umělců z různých církví s názvem Karavana, dále u nás vzniká společná iniciativa několika církví s názvem Dům modliteb. V našem objektu funguje také školka, kterou provozují přátelé z evangelických církví,“popsal spolupráci Jakub František Sadílek, provinční ministr.