Matkou zdravého dítěte po transplantaci dělohy
Vpražské Porodnici u Apolináře se narodila na konci ledna čtyřiatřicetileté ženě s transplantovanou dělohou zdravá holčička. Podle přednosty Kliniky transplantační chirurgie IKEM Jiřího Froňka dává tento zákrok šanci na dítě i ženám bez vlastní dělohy.
Transplantaci orgánů má člověk spojenou se zákroky, které zachraňují život. V tomto případě je tomu jinak, že?
Ano, náhrada dělohy se všem ostatním zákrokům velmi vymyká. Nejde o záchranu či prodloužení života jako v případech, kdy transplantujeme srdce, játra či ledviny. Náhrada dělohy umožňuje vzniknout dalšímu životu.
Jak celý proces probíhá?
V zásadě se neliší od ostatních transplantací. Během odběru je děloha dárkyně zbavena krve. Transplantační chirurg preparuje cévy, které orgán vyživují, a to v takové délce a kvalitě, aby bylo možné orgán napojit v těle příjemce. Než se tak stane, kontrolujeme a hodnotíme kvalitu transplantátu. Šijeme pod mikroskopem, a když pak pustíme svorky, děloha krásně zrůžoví. To je pro nás magický moment, na který se všichni těšíme, ale současně se ho i trochu obáváme. Tehdy se totiž ukáže, zda je vše v pořádku.
Kolik transplantací dělohy jste v IKEM už provedli?
Od roku 2016 zatím deset. Sedm bylo úspěšných a ve třech případech jsme museli dělohu zase odstranit. Každá operace obsahuje i rizika a s tímto zákrokem je stále minimum zkušeností. Když vše běží, jak má, do celého procesu vstupují centra asistované reprodukce. Pacientka má zmrazená vlastní embrya, která se pak vloží do náhradní dělohy. Pokud otěhotní, je pod zvýšeným dohledem. Sledujeme ji společně s gynekology.
Znamená to, že i když tělo cizí orgán přijme, hrozí na cestě k dítěti ještě řada nástrah?
Je to tak, ale o to větší radost provází narození biologického potomka. V Česku takto přišly na svět už tři zdravé děti. První případ z roku 2019 byl navíc světovým unikátem.
V čem?
Poprvé jsme použili dělohu od zemřelé dárkyně, která navíc ještě nerodila, což se zatím nikde jinde nepodařilo. Porod proběhl v motolské nemocnici císařským řezem. Přirozenou cestou se tyto děti nerodí. Dvě následující děti se narodily z dělohy žijící dárkyně.
Kdo bývá dárkyní?
Většinou matka, teta
či
jiná příbuzná.
Je jednodušší transplantace od žijící, nebo zemřelé dárkyně?
Právě na to jsme se zaměřili ve srovnávací studii, první svého druhu na světě. Zatím jsme v polovině a máme malý vzorek, ale je to jen otázka času. Vývoj zdárně pokračuje, byla už založena i Světová společnost pro transplantaci dělohy, které předsedám. Ve světě se uskutečnilo jen cirka 80 transplantací dělohy a narodilo se kolem třiceti dětí.
Když žena porodí, náhradní dělohu jí zase odeberete?
Ano, v současnosti platí, že děloha zůstává v těle pět let, a to kvůli riziku komplikací spojenému s užíváním imunosupresiv, což jsou léky na tlumení reakce imunitního systému na cizí orgán. Naše studie připouští v rámci zmíněného intervalu až dvě gravidity.
Máte představu, kolik žen by v Česku takový zákrok potřebovalo?
Jen rámcovou. Tyto ženy lze rozdělit na tři skupiny. Do té dominantní patří pacientky, které se narodí bez dělohy. Dále pak existují ženy, které třeba kvůli rakovině čípku o tento orgán přišly, a tu třetí tvoří pacientky, jež mají nefunkční dělohu. To jsou hlavně ty, které neotěhotní ani po opakovaných pokusech o umělé oplodnění.
Dá se to vyjádřit nějakým souhrnným číslem?
Spočítali jsme, že by se v Česku mohlo jednat asi o tři tisíce žen, které by byly na tento zákrok vhodnými kandidátkami. Když jsme tento program rozjížděli, nebylo samozřejmě naším cílem ukázat, že něco takového svedeme. Nejdříve jsme si zjišťovali, zda by o transplantaci dělohy měly ženy zájem, vyšlo nám, že by o to stála zhruba polovina z potřebných. Nicméně teď musíme počkat, až se trochu uklidní situace kolem covidu.