The Staves křísí ráz zasněných kytarovek

Dívčí sourozenecká kapela The Staves bývá řazena do škatulky folk rocku, případně indie folku, což je výstižnější a přesnější. Vzhledem k britskému původu sester Staveley-Taylorových je jejich hudba mocně nasáklá ostrovní melodikou a vůbec tamním přístupem k věci.

Kus příjemné nostalgie

Album Good Woman stojí samozřejmě na proplétajících se trojhlasech, ale spíš než s „tradičním“folkem, jak ho chápeme třeba zde, máme co do činění s dívčí nezávislou kytarovkou. Svého času se pro hudbu, jakou The Staves produkují, používal výraz „zasněný“. To zde sedí takřka stoprocentně – poslechněte si třeba písničku Satisfied, okamžitě upadnete do slastného snění a před očima se vám začnou míhat patřičné žánrové obrázky plné měkkého světla. Je v tom kus nostalgie, nikoliv ale anachronismu.

Na hity se nehraje

Je to věc citu, nikoliv rozumu. S úvodní a zároveň titulní Good Woman se zprvu jen tak oťukáváte, ale už v Best Friend nechávají sestry naplno rozeznít všechny zbraně – chytlavý rytmus, zmíněná snivě rozostřená nálada a lahodné melodie. Písně The Staves nejsou prvoplánovými hity, mají osobitou stavbu, stále se v nich něco děje. Nenápadně, ale účelně si dokážou zjednat pozornost. Good Woman je zvukově a aranžérsky vypiplaná deska, která v sobě skrývá skutečné klenoty. Při Next Year, Next Time si nelze nevzpomenout na Ride, Slowdive, Mojave 3 a jim podobné, dnes už bohužel víceméně zapomenuté. Chováte-li je ale stále v srdci, zkuste The Staves. Atmosféra těch časů bude alespoň na chvíli zpátky.