Smrt v Chebu
Reportáž ze zavřeného města, kde covid hromadně zabíjí mladší ročníky
Martin, 43 let, zemřel náhle. Stanislav, 41 let, zemřel náhle. Miroslav, 57 let, zemřel náhle. Ivana, 62 let, zemřela náhle. David, 39 let, zemřel náhle. Vývěska s parte na náměstí v Chebu je plná jako nikdy. Zítra už tu budou jiná jména.
Lidí tu na covid umírá denně tolik, že pracovníci pohřební služby nestíhají smuteční oznámení měnit. Ani se do vitríny nevejdou. Cheb, město, kde chcete hlavně přežít. „Od roku 1945, když Spojenci bombardovali Cheb, tady tolik mrtvých nebylo. Tohleto už je nezastavitelný, mrtvých jsou stovky,“vypráví správce hřbitova v Chebu a pohřebák Petr Elizeus. „Ročník 1958, ročník 1965, ročník 1966, tady je 1975 nebo 1981,“pročítá parte.
Cheb je jeden ze tří okresů odříznutých od okolního světa kvůli obrovskému nárůstu nakažených koronavirem, agresivní britskou mutací. Mutací označovanou kódem, který tu zná každý: B.1.1.7. Smrt.
„Měsíčně jsme měli průměrně pětačtyřicet pohřbů. Když byla chřipková epidemie, pak třeba jeden měsíc šedesát. Teď za leden to je ale sto padesát, za únor, který je v polovině, už sto pět. Je to prostě strašlivý a není k tomu asi třeba víc říkat,“doplňuje Petr Elizeus, který pohřbívá již pětatřicet let. A to pohřební služba de Wolf Group, kde Elizeus pracuje, není jediná ve městě.
„Lidi se nakazí a za tři čtyři dny potřebují do nemocnice na ventilátor. Žádné týdny v horečkách, doma v posteli, ale nákaza a rovnou těžký průběh,“popisuje místostarosta Chebu Jiří Černý, který jezdí na záchrance. „Umírají čtyřicátníci, padesátníci, znám i pětatřicetiletého. V okolí už neznám rodinu, kde by někdo nezemřel nebo neměl těžký průběh,“doplňuje Černý a popisuje, jak před pár dny nakládali pacienta, který sám došel do sanitky. Když Černý končil dvanáctihodinovou směnu, dozvěděl se, že muž zemřel. Za pár hodin.
Chebská nemocnice, kde není jediné volné lůžko pro pacienty s koronavirem a sanitky musí nemocné převážet do nemocnic po celé zemi, kolabuje. Lékaři už nemohou, sestry jsou vyčerpané, ztrhané. Bez přehánění. „Uzavření okresu nepomohlo, virus se šíří dál z okresu do okresu. Od nás ze západu na východ. Umírají mladší, to je fakt. Na jaře tu nic takového nebylo. Jsme v tunelu a ani na jednom konci není světlo,“popisuje jeden z lékařů.
Své jméno zveřejňovat nechce, jednoduše proto, že nechce vedení vysvětlovat, proč mluví s novináři.
Na okraji Chebu je malá sklenářská dílna. Pracovali tu čtyři chlapi, které jen tak něco neskolilo. Nemarodili. Na dveřích se teď houpe cedulka s ručně napsaným vzkazem: Zavřeno. Děkujeme za pochopení.
„Dva kluci zemřeli, pětapadesát a osmapadesát let. Třetí se léčí, snad to dej bůh dobře dopadne, a já to prodělal před třemi týdny,“řekne sklesle majitel, devětašedesátiletý Jan Horvát. Ani on už nezná rodinu, kde by někdo nezemřel nebo nemoc neprodělal s těžkým průběhem. „Svinstvo zas.aný,“uleví si.
Nedivte se. Přišel o nejbližší přátele a dílnu může zavřít. „Sám na práci nestačím. S klukama jsme tým. Byli jsme tým...“odmlčí se.
Ve svém okolí už vlastně neznám rodinu, kde by někdo nezemřel nebo neměl těžký průběh.
V ulicích Chebu
Denně jen tady, na Chebsku a Sokolovsku, zemře patnáct nakažených. Za prvních pět týdnů roku tu umřelo čtvrt procenta populace. A další je budou následovat. Nemocnice hlásí děsivou statistiku: z deseti pacientů na ventilátorech devět zemře.
„Tady už lidi chápou, že to není pr..l. Politici mají jedinou šanci – všechno zavřít alespoň na pár týdnů a doufat. Za dva týdny bude to, co u nás, po celé republice. A nikdo to nezastaví,“varuje osmapadesátiletá Marie Jiříková. Koronavirus jí zabil tchyni, zemřela jí kolegyně v práci a těžký průběh měli dva její sousedé. I proto se chrání, jak to jen jde. Nosí „dvojkový“respirátor a přes něj ještě roušku. Do obchodů chodí jedině v jednorázových latexových rukavicích.
Oproti situaci před týdnem je v Chebu vidět obrovský posun. Tehdy tu roušku či respirátor mělo možná 70 procent obyvatel, ostatní po ulicích chodili buď bez ochrany obličeje, nebo třeba jen se šálou přes pusu. Jak vláda nasadila na silnice policii, která do okresů nikoho nepustí, lidé zřejmě pochopili vážnost situace. Nyní nosí většina respirátory nebo chirurgické roušky. Pravda, jsou tu rozhodnutím vlády povinné, látkové roušky nestačí.
„Lidi, kteří tu vyjdou bez roušek, jsou blázni. Fakt to už není sranda, nebo se tu cítíte bezpečně?“ptá se čerpadlářka u pumpy v Evropské ulici u Gertnerových sadů, na dohled od chebské nemocnice.
Cítit se bezpečně v Chebu jednoduše nemůžete. Hlavou člověku blesknou všechna ta jména z parte, všude se vtírá pocit, že se musíte nakazit. Derou se vzpomínky na vyprávění pohřebáka Elizeuse, jehož manželka leží v horečkách už desátý den doma a v podstatě se nedokáže zvednout z postele. Na místostarostu, jehož dvaaosmdesátiletý otec koronavirus „vyležel“bez větších potíží, na prodavačku z potravin blízko nemocnice, která řekla jedinou větu: Umírají rodiče, kamarádi, známí i mladí, kteří si doteď mysleli, že se jich to netýká. Na vyprávění automechanika Luďka Slavíčka, který koronavirus prodělal a jako nejhorší popisoval úzkostný, trýznivý pocit, že se udusí.
Vlastně tu vůbec být nechcete. Nechcete tu na nic sahat, nic si kupovat, nechcete stát nikomu blíž než tři metry. Pro jistotu o metr dál, než doporučují epidemiologové.
„Nezachrání nás tady nic než vakcína. Kdyby vláda místo vymýšlení blbostí řekla, že prioritou jsou tyhle okresy, začala sem okamžitě hrnout vakcínu, určitě by to explozi nákazy zažehnalo. Nedokázali to dostat do tří okresů a teď se to bude šířit do dalších a to už nemůže nikdo uhasit. Do dvou týdnů bude republika na odpis,“kritizuje Jana Bílková, obyvatelka Chebu.
Brigity se bojí každý
Uzavření okresů podle dat zbrzdilo život ve městech. Na Chebsku lidé strávili v práci o 29 procent méně času než před vypuknutím epidemie. V městské hromadné dopravě strávili zhruba o 36 procent méně času, než je běžné.
Zhoršování situace živí pravděpodobně agresivnější britská mutace viru než dosavadní cestování lidí mezi okresy. „Brigitu“, jak mutaci lidé slangově přezdívají, vykazuje 80 procent z odebraných vzorků.
„Zaregistrovali jsme snížení mobility lidí v okresech Cheb a Sokolov i mírný pokles tempa šíření nákazy, ale s upozorněním od hygieniků, že může jít jen o výkyvy. Problém ale je, že na lůžkách skutečně končí mladší lidé, větší je i míra úmrtnosti. Doporučuji uzavřít i další okresy, není na co čekat,“říká hejtman Karlovarského kraje Petr Kulhánek z uskupení Starostové a nezávislí.
Uzavření hrozí třeba Tachovsku v Plzeňském kraji. Zdejší hejtmanství denně eviduje přes tisíc nově nakažených. „Od soboty do středy zemřelo 49 covid pozitivních pacientů. Podíl britské mutace u nově pozitivních je téměř osmdesát procent,“vyjmenovává hejtmanka Plzeňského kraje Ilona Mauritzová.
Tachovsko je zvláštní region. Je čtvrtým nejméně lidnatým okresem v zemi s průměrným věkem 43 let – o tři více než na sousedním Chebsku. Z jedenácti tisíc lidí je čtvrtina starší než 65 let.
Do Německa odsud dojedete za pár minut, dřív než do nemocnice. Ta nejbližší česká se totiž nachází v padesát kilometrů vzdáleném Stodu. Tachov, severní okres Plzeňského kraje, žádnou nemocnici nemá.
O to větší pohroma se na něj nyní valí. Za poslední měsíc čísla a počty nakažených stoupají jako na Chebsku, kam spousta lidí dojížděla za prací nebo třeba na nákupy. Chebsko má 2 500 nakažených na sto tisíc obyvatel, Tachovsko 2 000.
„Lidé už se lekli, i tady umírají lidé ve věku 41, 47 nebo 51 let. Doufám, že nebude potřeba náš okres také uzavřít. Pořád věříme, že nám počty pozitivních rostou i tím, že se tu nechávají testovat řidiči kamionů, kteří míří do Německa,“chlácholí se starosta Ladislav Macák a vypráví, jak bývalému místostarostovi zemřela na koronavirus manželka. Na Vánoce.
Sanitkou do Brna
Ministr zdravotnictví Jan Blatný považuje Tachovsko za jeden z okresů, které bude potřeba uzavřít. „Čím dřív, tím líp. Tady už jde o život. Ne o babičky a dědečky a nemocné, ale o mladé lidi. To to nikdo z vlády nevidí, že se baví o tom, co rozvolnit?“kroutí hlavou obyvatelka Tachova Marie Korandová.
Lidi tu zároveň trápí, že nemocné z přetížených nemocnic nemohou vozit do Německa, kam to mají do špitálů sanitou pár minut. Vláda chce tuto pomoc aktivovat až v okamžiku, kdy bude v celém Česku vyčerpáno 90 procent lůžek. A tak například sanita z nejzápadnějšího okresu Cheb už jela do nemocnice v Brně.
„Zoufale volám, aby se vláda o region v kritické situaci postarala a kromě tupé uzávěry předvedla aktivní kroky směřující k účinné pomoci. Po ničem jiném netoužím, a bude-li pomoc fungovat, budu mlčet a uznale pokyvovat,“říká starosta Chebu Antonín Jalovec.
Epidemiolog Roman Prymula ve čtvrtek odpoledne – tedy předtím, než jej premiér Andrej Babiš zbavil funkce svého poradce – MF DNES řekl, že je potřeba okamžitě minimalizovat kontakty lidí právě kvůli šíření britské mutace viru. „Zavést zákaz vycházení jen s výjimkou pro kritickou infrastrukturu. Rozvolňování povede jen k tomu, že nebudeme schopni poskytovat péči jak covidovým pacientům, tak necovidovým,“varuje Prymula.
Jedna pozitivní zpráva se přesto Chebem šíří. Do města se na komín nad hypermarketem Albert vrátil ve čtvrtek čáp. Podle mapy birdlife.cz jako vůbec první čáp v zemi na komín pravidelně sledovaný ornitology. Lidé věří, že je to dobré znamení.
Zoufale volám, aby se vláda o region v kritické situaci postarala.