Právo na převýchovu: jak Čína drtí „své“Ujgury
Peking si hodlá podrobit Ujgury za „každou cenu“. Region pro něj má zásadní strategický význam.
Muži si tady vždycky zakrývali obličeje, i v době, kdy o pandemii ještě nikdo neslyšel, vyprávěla Tursunaj Ziawudunová.
Nenosili policejní uniformy, chodili v oblecích.
„Většinou po půlnoci vtrhli do cel, vybrali si ženy, které se jim líbily, a odvedli je chodbou do ‚černé místnosti‘, kde nebyly žádné bezpečnostní kamery,“líčila žena.
Také Tursunaj se tam několikrát proti své vůli ocitla.
„To, co jsem tam zažila, bude už navždy mojí celoživotní jizvou,“vyprávěla nedávno reportérům BBC.
Tursunaj Ziawudunová strávila celkem devět měsíců v jednom z rozsáhlé sítě utajovaných internačních táborů, které v dalekém Si-ťiangu zřídila čínská moc.
Podle nezávislých odhadů už podobnou zkušenost zažilo hodně přes milion Ujgurů a Ujgurek. Prý kvůli převýchově, aby lépe chápali „čínské hodnoty“a nabrali patřičnou „vlasteneckou hrdost“.
To tvrdí Čína. Vlastně tak prý Ujgurům pomáhá lépe se orientovat ve složitém vnějším světě a připravuje je na nové výzvy.
Podle organizací pro lidská práva i mnoha západních vlád jde ale o něco jiného. Stále častěji padá slovo „genocida“.
Čínský režim se muslimským Ujgurům – podobně jako Tibeťanům – mstí za separatistické snahy určité menšinové části společnosti a pod praporem boje s islámským extremismem postupně Ujgury zbavuje základních náboženských i občanských svobod. Detailně propracovaný represivní systém hromadného šmírování, zadržování, indoktrinace a údajně i nucených sterilizací nemá podle líčení těch, kteří ho zažili na vlastní kůži, jinde na planetě obdoby.
Čínský útlak Ujgurů se ve světě, byť převážně jen v tom západním, setkává s rostoucí kritikou. Tento týden se připojil i nový americký prezident Joe Biden. „Bude to mít pro Čínu následky,“řekl Biden, který se o Sin-ťiangu zmínil i během svého telefonátu s čínským vůdcem Si Ťin-pchingem. „Čína se velmi snaží, aby se stala světovým lídrem. Ale aby toho dosáhla, musí získat důvěru dalších zemí. Dokud bude pokračovat v jednání, které odporuje základním lidským právům, bude to pro ni těžké,“podotkl šéf Bílého domu.
Peking je na kritiku svých zásahů vůči Ujgurům alergický a snaží se jí všemožně zamezit. Mimo jiné pomocí přísných omezení pro zahraniční novináře, pro něž je prakticky nemožné se do Sin-ťiangu dostat. Pokud už se nějaké nezávislé zpravodajství objeví, Čína ho se železnou pravidelností označuje za „fake news“. Utajit před světem brutalitu, s jakou čínské úřady přistupují k Ujgurům i dalším islámským menšinám v oblasti, však není možné. Dokazují to otřesná líčení Ujgurů a Ujgurek, kterým se po propuštění z internačních táborů podařilo prchnout do ciziny.
Jednou z nich je i Tursunaj Ziawudunová, která se po složitých peripetiích dostala přes Kazachstán do Spojených států.
Dozorci v „převýchovném“táboře ji mučili elektrickým proudem a třikrát znásilnili. Vždycky dva až tři v řadě.
Výpovědi ujgurských uprchlíků se kvůli restrikcím Pekingu obtížně ověřují. Jak uvedla BBC, cestovní doklady i imigrační záznamy, které jí Tursunaj Ziawudunová poskytla, potvrdily časovou osu jejího příběhu. Také její popis tábora v okrese Sin-jüan odpovídal detailním satelitním fotografiím a líčením dalších zadržovaných.
Proč na to jde Peking tak tvrdě?
Proč se vlastně čínský režim na Ujgury tak vehementně vrhl? A stojí mu to vzhledem k mezinárodní kritice vůbec za to?
Evidentně ano. S Ujgury se čínští vůdci potýkali už daleko dříve, ale teprve po nástupu Si Ťin-pchinga k moci dostal přístup k nim „vědecký základ“. Si navštívil oblast v roce 2014 po teroristickém útoku ujgurských separatistů. Jak prokázaly uniklé dokumenty čínské komunistické strany, tenkrát přikázal odpovědět „absolutně bez milosti“.
A tak se také stalo.
Vznikl propracovaný systém táborů, z nichž ty nejtvrdší nejsou ničím jiným než vězeními. Týmu Australského institutu pro strategickou politiku se po celém Sin-ťiangu podařilo přesně lokalizovat přes 380 takových zařízení.
Kdo z tamních obyvatel se zrovna „nerekvalifikuje“za ostnatým drátem, je ve dne v noci podroben neustálému šikanóznímu dohledu za využití nejmodernější techniky, včetně systémů na rozpoznávání obličejů nebo povinných špehovacích programů v mobilech a navigacích.
Uniklé dokumenty čínské komunistické strany prokázaly, že Si Ťin-pching tenkrát přikázal odpovědět Ujgurům na útok absolutně bez milosti.
Loutky bez mozku a vůle
Sin-ťiang je strategickým koridorem, pro záměry vládnoucí komunistické strany až příliš cenným na to, aby riskovala ztrátu kontroly nad ním. Čína nainvestovala obrovské peníze do „nové hedvábné stezky“, infrastrukturního projektu, jehož cílem je spojit říši středu s Evropou a dále tak šířit čínské zboží a vliv.
Pro tento grandiózní Si Ťin-pchingův plán je Sin-ťiang, ležící na trase do Střední Asie a dál, zcela zásadní. Z pohledu čínských mocipánů pochopitelně Sin-ťiang očištěný od separatistických tendencí a etnického napětí. Do důsledku domyšleno Sin-ťiang sinizovaný, Sin-ťiang bez Ujgurů, případně s Ujgury předělanými na poslušné loutky bez mozku a bez vůle. Nejen fascinující šanghajské mrakodrapy nebo robotické vozítko, jež brzy začne brázdit povrch Marsu, což jsou bezesporu doklady neskutečného čínského vzestupu, ale také zupácké konání v Sin-ťiangu s negativním dopadem na miliony nevinných, představuje jednu z tváří Si Ťin-pchingova režimu. Pečlivě ukrývanou a velice chmurnou tvář.
Právě trpký osud Ujgurů v jejich vlastní domovině naléhavě připomíná světu, aby na tuto odvrácenou čínskou tvář – i kvůli vlastní bezpečnosti – nezapomínal.