Když fotbal ničí oraniště. Proč v Česku trávníky trpí?
V Teplicích, Příbrami nebo Jablonci se hřiště změnila v bahenní lázně. Může za to jen extrémní mráz, nebo se bídě dalo předejít?
Trochu to připomíná návrat kamsi do poloviny devadesátých let. Do dob, kdy se ligové trávníky zimu co zimu měnily v rozbahněná oraniště.
Balony nepředvídatelně odskakují. Přibývá tragikomických kiksů. Hráči klopýtají a kloužou. Při každém pohybu hrozí zranění. A mažou se rozdíly mezi špičkou a průměrem.
„Bahno bere hodně sil,“povzdechl si kouč Slavie Jindřich Trpišovský, když lídr tabulky v sobotu ztratil dva body po remíze 1:1 na drnovišti v Teplicích.
Slavia se svým technickým stylem trpí, ale zdaleka není sama. Kdokoli přijede v zimě hrát fotbal do Jablonce, Teplic, Příbrami nebo Ostravy, má problémy.
Ale proč? Vážně se nedá dělat víc, aby fotbalová liga nepřipomínala bahenní zápasy?
„Když přijdou patnáctistupňové mrazy, tak toho sebelepší trávníkář moc nezmůže,“říká Dušan Romanovský, dvojnásobný držitel ocenění pro trávníkáře roku, který se stará o hřiště v Olomouci. „Základní rada zní: Vyhřívat, co to jde.“
Vyhřívaný trávník je pro ligové týmy povinností, bez něj se nejvyšší soutěž hrát nedá. Ani ten ale v třeskutých mrazech nevyřeší všechny problémy: když hráč vykopne drn, brázda zůstane, protože v zimě nová tráva zkrátka neporoste.
Přesto by mělo vyhřívání aspoň zajistit, aby hřiště bylo jakžtakž způsobilé. Záleží ovšem na tom, jak moc se technika – mimochodem velmi nákladná – využívá.
„Nechci nikomu z kolegů sahat do svědomí,“ujišťuje Romanovský. „U nás topení jede od listopadu nonstop. Trávník má v sobě čidla, pomocí kterých se určí teplota vytápění, ale já mám svůj fígl, jak tomu ještě pomoct. Hlavní venkovní čidlo dám do mrazáku, čímž oblbnu dalších sedm osm. Topení pak jede na mnohem vyšší výkon, což ale samozřejmě není zadarmo.“
Ještě zásadnější je podloží hřiště. Trávníkáři se mohou v zimě klidně přetrhnout, ale když je trávník špatně „založený“a nepojme tající sníh, nemají šanci. To může být příklad Teplic, které trávu měnily v létě – teď se ji chystají reklamovat.
Pro většinu dalších stadionů platí, že rozhodující roli hraje extrémní počasí v kombinaci s nahuštěným programem, ve kterém zápasy není kam překládat. Přesto zůstává pár otázek, na které olomoucký trávníkář dává odpovědi.
Předně: proč se v Česku hraje na bahně, když v sousedním Německu nebo Rakousku, kde je počasí srovnatelné, hřiště vypadají lépe?
„Budu trochu oponovat – nevidím až tak velký rozdíl,“namítá Romanovský. „Teď jsem se díval na Schalke, terén byl hrůzostrašný. Jiná hřiště jsou super připravená, ale výkyvy v kvalitě vidíte. Jako u nás.“
Proč si ale kouč Leicesteru Rodgers po zápase na Slavii stěžoval, že hřiště – jedno z nejlepších v Česku – bylo v bídném stavu?
„Nepřišlo mi to od něj úplně fér.
V Anglii neměli teploty kolem minus patnácti, kdyby tam takhle mrzlo, budou řešit podobné trable. Jim jednou za čas napadne sníh a hned zas odtaje. Pravda je, že na Západě se běžně využívají lampy, které má u nás aspoň na část hřiště jen Slavia a Sparta. Ale to je o penězích.“Vážně jen o penězích?
„Plus tréninkový proces, což jde ruku v ruce. V Česku nemáme tak kvalitní tréninková centra, trenéři nechtějí být pořád na umělé trávě, takže se často trénuje na hlavním hřišti a trávník dostává zabrat, zvlášť v tomhle počasí. Real Madrid na něj vyběhne jednou za čtrnáct dní, když má domácí zápas.“
Trávníkáře, trenéry, hráče i fanoušky tak může hřát aspoň to, že největší mrazy (snad) skončily.
A s nimi i fotbalové utrpení.