Evropská lekce z reálpolitiky

Vyhošťování ruských diplomatů na Západě skončilo (aniž vůbec začalo), zapomeňte! Evropská solidarita a geopolitika.

Pokud jde o mezinárodní dopad kauzy Vrbětice, je dobojováno. „Musíme hledat jasnou podporu, ale zároveň se snažit nezvyšovat napětí s Ruskem. Není na programu další eskalace vyhošťováním diplomatů,“řekl po schůzce ministrů zahraničí zemí EU šéf unijní diplomacie Josep Borrell. A to tam český ministr o solidaritu prosil málem na kolenou.

Jakub Kulhánek se pak tuto studenou sprchu snažil trochu ohřát slovy, že naším hlavním cílem bylo, aby EU stála proti Rusku jasně za námi – a to se přece daří naplňovat. Jistě, jímavých verbálních ujištění o evropské jednotě jsme dostali spoustu – ale „skutek utek“. Na podporu české diplomatické války s Ruskem vypověděly pár jeho diplomatů Slovensko, pobaltské státy, Rumunsko či Bulharsko, ale ze starých evropských zemí nikdo. Zejména srovnání se tři roky starou britskou kauzou Skripal je tristní: tehdy následovalo solidární vypovězení 120 ruských diplomatů (z toho tří českých), v případě Vrbětice osm. A to se v Británii ruští agenti neúspěšně pokusili otrávit svého kolegu, doubleagenta, zatímco u nás zabili dva české civilisty a způsobili miliardovou škodu.

Šéfdiplomat EU ještě odkazuje na evropský summit za dva týdny, kde chce otevřít debatu o budoucích vztazích s Ruskem. Borell je ale submisivní pohádkář, který svou váhu ukázal při ostudné únorové návštěvě Moskvy, kde ztrapnil celou Unii a vedle Sergeje Lavrova působil jako jeho adjunkt.

A i tehdy po návratu tvrdil, jak je třeba vůči Rusku přitvrdit.

Co stojí za českým diplomatickým neúspěchem? Na tuto otázku vám deset lidí snese deset různých odpovědí, v nichž se bude zračit zejména to, jak loajálním či až zaslepeným Evropanem dotyčný člověk je. Jistě, sami jsme pomohli tomu, aby Západ nebyl ve vyjadřování solidarity kdovíjak aktivní. Celá kauza Vrbětice nepůsobí neprůstřelně a sebevětší víra v tajné služby tu díru nezalepí. I vysocí politici mluví o více verzích, do toho obvyklý únik do médií, podivné manévry ministra Hamáčka, domácí nejednotnost a hysterie v prezentaci okolností případu, neobratné žádosti o solidaritu, nezkušený ministr zahraničí…

To vše ale jen sotva zakryje fakt, že Západu se do vyhošťování ruských diplomatů od začátku nechtělo. Proč? Jako ve všem se vyplatí sledovat tok peněz. Vedle Francie, která má s Ruskem úzké ekonomické vztahy dlouhodobě, je s ním dnes i Německo spojeno pupeční šňůrou jménem Nord Stream 2, tedy zrovna dokončovaným plynovodem, který jediný může zaručit naplánovanou kompletní energetickou přestavbu země. A nejde jen o plynovod: v dnešní ekonomické situaci žádný stát EU netouží po tom, poškodit si výhodnou bilanci s Ruskem. Naopak velmi rychle a rád nahradí ty pozice, jež tam Česko kauzou Vrbětice ztratí.

V pobrexitové EU dnes udává tón jednoznačně tandem Německo–Francie a ten si kvůli sedm let starému výbuchu v zemi velikosti Česka nebude pálit prsty a ohrožovat své obchodní zájmy. Jako by se tu ozvěnou vracel starý výrok francouzského prezidenta Chiraka, jak malé země propásly dobrou příležitost mlčet.