Tisknu se k zemi. A rakety se blíží!
Palestinští extremisté intenzivně ostřelují oblast se třemi miliony civilistů; svět to zcela ignoruje
Ležím na trávníku, příjemně teplý večer. Byla by to pohoda, ale je to peklo, místo hvězd totiž počítám na nebi zásahy izraelské protiraketové obrany. Měla bych ležet čelem k trávě a krýt si hlavu. Ale jsou to takové rány, že se musím dívat, zda trosky sestřelených raket nepadají přímo na mě. Tedy, doufám, že bych je mohla vidět a včas uhnout.
Dochází mi, že jsem asi v největším maléru ve svém životě, a nejen já. Izrael má sice skvělý protiraketový systém, ale má kapacitu a dostatek baterií, aby takový nápor raket dokázal zvládnout? Vzpomínám, jak mi jeden inženýr z firmy Rafael říkal, že ho narychlo dokončovali při ostřelování Izraele v roce 2014. Jenže tehdy rakety z Gazy nelétaly jako hejno vos.
Největší útok v historii Izraele na městskou oblast Guš Dan, kde žijí tři miliony lidí, začal ve 20.46. Zrovna jsme se vraceli z večerní procházky v parku haYarkon. Rozezněly se sirény a nikde žádný kryt. „Ne, pod strom ne, když ho trefí raketa, spadne na tebe,“slyším za sebou. Rychle najít místo co nejdál od stromů, připlácnout se k zemi, zakrýt si hlavu a počkat, až sirény přestanou kvílet.
Ohnivá koule a výbuch nejdřív nalevo od nás, pak napravo, támhle to vypadá, že to sestřelili nad severním Tel Avivem. Pak rána, třese se země. Pak jeden ohnivý výbuch přímo nade mnou, a ještě jeden. Další a další rakety, vypadají na nebi jako světelné koule. Vřískot sirén nemá konce.
Soused vedle nás křičí na mladého běžce v parku, ať lehne k zemi. Kdyby totiž raketa dopadla v naší blízkosti, výbuch by ho mohl roztrhat. Tak mi to aspoň Izraelci vždycky vysvětlovali. Běžec na nás křičel, že utíká pod most.
Výbuchy nad naší hlavou neustávají. Riskujeme taky běh pod most. Zvládli jsme to, i díky protiraketové obraně. Pak sirény ustanou. Čekáme, doporučuje se deset minut. Jen co ujdeme padesát metrů k domovu, další útok. Zpátky pod most. Další orchestr sirén z různých částí Guš Danu. Výbuchy slabší, i velmi silné. U těch nejsilnějších mám pocit, že raketa něco zasáhla. Ano, stalo se to několikrát – domy a auta. Celkem po prvním intenzivním ostřelování centrálního Izraele skončilo v nemocnici nejméně 26 lidí, jedna žena zahynula – nebyla v krytu.
Kdy budete na nás střílet?
Ale to se dozvím až později. Mobil u sebe nemám, zato si povídám s těmi, kteří stejně jako já uvázli pod mostem. Nejdřív jedna slečna hlásí, že rakety míří na všechna města v Guš Dan, tedy Tel Aviv, Ramat Gan, Holon... (Převedeno do českých reálií: na Prahu 1, na Prahu 2, na Prahu 3...) Ptám se, jestli taky znovu Jeruzalém, ale „běžec“mi říká, že byznysové centrum Tel Aviv je to nejcitlivější místo na mapě Izraele.
Po dvaceti minutách a dalších sirénách i explozích už si lidé pod mostem říkají, kde kdo bydlí. Zjišťuje se, jak to má kdo daleko domů a komu bude potřeba pomoci s ubytováním. Myslela jsem si nejdříve, že pod mostem budu muset přespat, ale vypadá to, že by se mě někdo ujal. Nakonec to není třeba, v 9:15 sirény utichnou a už se do půlnoci nerozeznějí. Doma se z televize dozvídám, že Hamas
a Islámský džihád se po Tel Avivu zaměřily na Letiště Ben Gurion. To bylo v zápětí uzavřeno. Letadla se odkláněla na Řecko a Kyprus. Kromě oblastí na sever od Netanji nebylo do úterní půlnoci v Izraeli místo, které Palestinci neostřelovali. Až skoro jako vtip pak zněla zpráva, že když izraelská armáda včera odpoledne volala vrátnému administrativního věžáku v Gaze, že na budovu udeří, vrátný se jich zeptal: „A kdy na nás hodláte střílet?“
Nad ránem, asi za pět tři, přišla další vlna raketových útoků z Gazy na Guš Dan. Na doběh do krytu je v Tel Avivu jeden a půl minuty. Malá místnost pod domem, která je místo sklepa.
Zbabělí teroristé
Sešel se tu celý dům, i sousedčin pes. Sirény s krátkými přestávkami kvílejí skoro půl hodiny, přerušují je exploze. Některé jsou zase hodně silné. Policie sice doporučovala spát v krytu, ale to v případě našeho domu není možné. My musíme z postele a utíkat, jak nejrychleji umíme. Pořád totiž hrozí, že některou z raket Železná kopule nezachytí. Izraelci se hodně bojí i střepů, které by je mohly pořezat při tlakové vlně či dopadu kusu sestřelené rakety.
V krytu si čtu zprávy na mobilu. Je to frustrace: svět zcela ignoruje útok na oblast se třemi miliony civilistů a řeší oběti v Gaze, údajně jich je 28. Moji sousedé se mezitím baví o tom, jak je těžké odpalující zařízení v Gaze zaměřit, protože je mají na náklaďácích a jezdí s nimi z místa na místo. Některá po odpálení prý zajedou pod zem. Izraelská armáda se ale za civilisty neschovává jako Hamas. Ráno už jsou čísla děsivější: celkem šest obětí ostřelování z Gazy, z toho pět civilistů, zraněných jsou stivky. Celkem Palestinci vystřelili od pondělního odpoledne do včerejšího rána na Izrael 1 100 raket. Z nich 100 spadlo do volného prostoru, 90% bylo sestřeleno systémem Iron Dome.
Dalších 200 palestinských raket nepřeletělo hranice a spadlo ještě v Gaze, přičemž zabilo několik Palestinců. Izrael zasáhl 500 teroristických cílů v Gaze.
Celkem bylo do včerejšího večera zabito na obou stranách asi 60 lidí.
Jako občanská válka
Nicméně Izrael v noci hořel nejen kvůli ostřelování. Izraelští Arabové ve smíšených městech zapalovali židovským sousedům auta, domy i živnosti. Třeba v severoizraelském Akko podpálili dva hotely, kde byli i hosté, a restaurace.
Nejhorší byla situace v Lodu, kde starosta požádal o pomoc armádu. Policie podle něj už nezvládá, ve městě je prý občanská válka – do města totiž přijely posily Arabů z východního Jeruzaléma. Arabské gangy zapálily tři synagogy, obcházely domy a tam, kde žijí Židé, házely do oken Molotovovy koktejly anebo zapalovaly elektrické skříně. Na Židy házely kameny, byly hlášeny nejméně dva pokusy o lynčování. V noci přijela posila z pohraniční stráže. Ostatně policie musela kvůli ochraně Židů posílit i v jiných izraelských městech, kde žijí rovněž Arabové.