Rozhovor: Vladimír Šmicer

Velké jméno, odvážné plány, nadšení pro věc. Bude to stačit, aby pohodář Šmicer uspěl?

Býval zvyklý na svůj klid a na koníčky. Golf. Fotbálek. Cestování po světě se starou gardou Liverpoolu. K tomu přibral i trénování Dolních Chaber, týmu z pražské 1.A třídy.

Doma si hýčkal zahradu s parádním trávníkem, a když se mu pod nohy schoulil pes Charlie, Vladimír Šmicer spokojeně přemítal: Co mi vlastně chybí?

Jenže teď je všechno jinak. „Na golfu jsem byl od října jednou,“usměje se kandidát na předsedu Fotbalové asociace, za kterým stojí hnutí Fevoluce. „Život se mi změnil hodně. Nejdřív přišel covid, nedalo se cestovat, moc ani sportovat, seděl jsem doma. V říjnu jsem se přidal k Fevoluci, chodil jsem na schůze, porady, objížděli jsme okresy. A mě to začalo bavit.“

Nikdy dřív to ale nevypadalo, že byste měl ambice šéfovat. Co se změnilo?

Fotbal dostal šanci. Po zatčení Romana Berbra vylezly na povrch věci, o kterých se do té doby jen mluvilo. To mě vyburcovalo, naštvalo. Upřímně, do té doby jsem se necítil tak silný, abych mohl něco změnit. Ale když jsem viděl, že plno lidí chce změnu, řekl jsem si: Hele, teď to má smysl.

Fakt vám teď nechybí dřívější pohodový život?

Vůbec. Jen manželka není nadšená, že místo abych byl doma celý den, přijedu v osm, v devět. Zakousl jsem se do práce, nechci zklamat. Chci to dotáhnout do konce.

Máte představu, co by vás jako předsedu čekalo?

Práce by na Strahově bylo hodně. Změnit myšlení a nastavení lidí, to je můj hlavní cíl. Image fotbalu strašně utrpěla, partneři, kteří by mohli pomoct, dávají ruce pryč. A nemůžu se jim divit, když se za poslední léta vyrojilo tolik kauz. Teď je možnost to všechno změnit.

Jak?

Jediná cesta je osobní kontakt. Jezdit do okresů, přesvědčovat, vysvětlovat, snažit se vyjít vstříc. Není to o tom, že sedím zavřený v kanceláři, musím být lidem k dispozici. Na to se taky dlouho zapomínalo.

Po republice jste jezdil od podzimu, takže máte přehled, kdo stojí za vámi a kdo ne. Vsadil byste si na sebe?

Kdyby volila veřejnost, tak asi jo. V prezidentské volbě bych možná uspěl (smích). Ale fotbal má jiné volitele a u těch zřejmě ještě nevedu.

Vím, jak jsou rozložené síly v okresech. Tam je to nadějné, ale u klubů z divizí, první a druhé ligy zatím moc neboduju. Ale to se ještě, doufám, změní. Věřím, že náš přístup přesvědčí i voliče z Moravy, měli bychom fotbalu pomoct společně. Hraju s otevřenými kartami, tím si snad hlasy získám.

J a k u koho.

Občas slyším, že je Fevoluce naivní, že jsme sluníčkáři. Ale podle mě je to jediná cesta: říkat si věci na rovinu. A já mluvím pořád stejně.

jen změnilo: až v dubnu jste potvrdil, že budete kandidovat na předsedu.

Když jsem jezdil do okresů, nejčastější reakce byla: Fajn, my to chceme změnit, ale co pro to uděláte vy? Půjdete do toho? Viděl jsem, jak se fotbal mění odspodu, to mě přesvědčilo, že kandidovat budu.

Museli do vás lidé okolo hodně hučet?

Ještě v listopadu nebo prosinci jsem se nad tím pousmál, nebral jsem to tak vážně. Ale když jsme v únoru a březnu začali vyhrávat volby v okresech a krajích, kývl jsem. Jdu se bít za očistu fotbalu.

Kolik známých vás varovalo, že strkáte hlavu do oprátky?

Hodně. Proč se do toho cpeš? Co ti chybí? Vždyť šlápneš do bahna, budeš muset politikařit. Kdo dělá na svazu, je jednou nohou v kriminále. Neblbni, Šmíco, užívej si!

Co vy na to?

Říkám jim, že jsem se bavil deset let. Mohl bych si chodit dál dvacetkrát za měsíc zahrát golf, ale už stačilo. Cítím, že teď bych měl fotbalu něco vrátit. Je třeba jít příkladem a z lidí mám dojem, že mi věří. Proto do toho jdu.

Podobně si věřil i Ivan Hašek, který zkoušel spustit revoluci před dvanácti lety. A pohořel.

S Ivanem jsem o tom mluvil mockrát. Sám se přesvědčil, že nestačí vyhrát volby, hlavní je mít po ruce fungující tým: generálního sekretáře, výkonný výbor. Ti musí jít za vámi, což Ivan neměl.

A vy?

Od začátku říkám, že struktura FAČR se musí změnit. Tu pyramidu bych poskládal jinak.

Jak?

Nechci plošnou čistku, jak se občas píše, ale méně ředitelských pozic. Místo čtrnácti nebo patnácti by jich mělo být sedm nebo osm. Jako generálního sekretáře bych rád viděl Tomáše Sluku, bývalého futsalového reprezentanta, který má spoustu manažerských zkušeností. I na pozicích, jako je finanční nebo právní ředitel, bych rád viděl nové lidi.

V tom se lišíte od Karla Poborského, bývalého parťáka z reprezentace a konkurenta ve volbách. Rozkmotřili jste se?

Vůbec ne. Náš vztah to nenaruší. Od začátku jsem mu říkal: Karle, to není o tobě – vadí mi lidi, kteří stojí za tebou. Pokud chce fotbal vyslat jasnou zprávu, takhle to nepůjde.

Takže jsou z vás teď rivalové.

Může to vypadat, že jdu proti kamarádovi, ale já jdu spíš proti systému. Ten chci porazit, ne Poborského nebo Fouska. Byl bych nejradši, kdyby se připojili k nám.

Petr Fousek, třetí kandidát, je vám programem blíž.

Určitě, protože je taky proreformní. I Petra znám spoustu let, rozumíme si, je to zkušený funkcionář. Jen vystupuje trochu jinak než já. Neříkám, že jsem radikál, ale nejsem tak opatrný. Fanoušci chtějí slyšet věci na rovinu, bez vytáček.

Upřímnost se cení, ale nebude vám chybět erudice?

Nejsem sólový hráč. Vím, že s týmem, který kolem sebe mám, bych to zvládl. Nemyslím si, že je zas až tak složité FAČR řídit.

Tak to zní dost odvážně.

Vždyť to fakt není taková věda. Asociace by měla být hlavně servisní organizace pro kluby, takže musí být transparentní, průhledná. Možná se právě toho někdo bojí.

To vám ubírá hlasy?

Asi. Vyjadřuju se ve stylu padni komu padni. Ale pravidla se mají dodržovat a zlo trestat. Což se v našem fotbale dost často nedělo.

Kritici ale mohou namítat, že asociaci by měl řídit profesionální funkcionář.

Možná, ale co se vůbec očekává od předsedy fotbalové hnutí? Někdo chce funkcionáře, někdo známou tvář obklopenou týmem expertů. Podle mě jsou možné obě varianty.

Do fotbalu by mělo proudit víc peněz – ale teď si je nezaslouží. Chceme to změnit.

Vladimír Šmicer

Což nahrává spekulacím, že ustoupíte Fouskovi a spokojíte se s funkcí místopředsedy, na kterou také kandidujete.

Může to být varianta. Nelpím na funkcích, jde mi o očistu, ke které bych snad pomohl i jako místopředseda. Ale pořád si myslím, že fotbal potřebuje v čele jméno, které přitáhne důvěru lidí plus partnery a peníze. V tom máme výhodu já a Karel Poborský.

S ním byste v tandemu pracovat mohl?

Těžko. Ti, kteří stojí za Karlem, stáli proti nám v krajích a okresech.

Povedlo se vám tam rozstřihat Berbrovu pavučinu?

Myslím, že jsme ji už pěkně potrhali. Okresy a kraje se ze sedmdesáti procent změnily, to jsme sami nečekali. Je vidět, že fotbal se z většiny opravdu chce očistit. Měl by jít ostatním sportům příkladem, ne být ohledně důvěry na chvostu.

Teď tam je právem.

Souhlasím. Má tak širokou základnu, že by do něj mělo proudit víc peněz – ale teď si je nezaslouží. I to chceme změnit.