Následky masakru: Vyžeňte peloton z center, radí experti
Mají se dojezdy etap na velkých cyklistických závodech přesunout z atraktivních lokalit v centrech měst kamsi na periférii, třeba před nákupní zóny?
Po masakru v letovisku Cattolica, které hostilo závěr středeční, 5. etapy Gira, i mnozí uznávaní experti vyzývali: Ano, mají!
Pavel Sivakov, mladá hvězda stáje Ineos, si způsobil frakturu klíční kosti, když zavadil o větev stromu přečnívající do silnice.
Joe Dombrowski, vítěz úterní etapy, poté nabral traťového maršála, který s vlajkou varoval jezdce před dopravním ostrůvkem.
Přes něj letěli k zemi favorizovaný Mikel Landa i Francois Bidard.
S otřesem mozku (Dombrowski), zlomenou klíční kostí (Landa a Bidard) a zlomenými žebry (Landa) také pro ně závod skončil.
„Co to bylo? Koncovka etapy jako bláznivý cirkus. Nesmyslně nebezpečná na těžké a technické trati,“postěžoval si Alessandro De Marchi, tehdy ještě majitel růžového trikotu lídra závodu.
Stížnosti, že se vyvrcholení sprinterských etap odehrává na místech pro to nevhodných, přibývaly.
A to i přesto, že příčinou středečních pádů byly jezdecké chyby.
„Sivakov jezdí dost rozevlátě a neustál vlnu v pelotonu,“podotkl René Andrle, sportovní ředitel stáje Israel Start-Up Nation.
„A Dombrowski se těsně před tím dopravním ostrůvkem rozhodl, že zleva přejede doprava,“říkal exprofesionál František Raboň.
Stres kvůli chaotické trati však k drsným pádům přispěl.
Organizátoři a starostové měst se snaží umístit dojezdy do ikonických míst v centrech, před katedrály či pevnosti, do středobodů turistického ruchu. Jenže dostat se tam, je občas křížová cesta.
Nachází se na ní dopravní ostrůvky, retardéry, kruhové objezdy, tramvajové koleje, přechody, tunely, kostky. To vše navyšuje v pelotonu riziko chyb.
Zmíněné silniční „harampádí“má zpomalovat dopravu, není profilováno pro peloton letící na vratkých kolech šedesátkou.
Karamboly v těchto koncovkách pak bohužel často odnášejí právě i elitní vrchaři. „Spurterské týmy jim nedají kousek prostoru zadarmo,“poznamenal komentátor Sean Kelly, bývalý šampion Vuelty.
René Andrle zpoza volantu týmového auta popisoval: „Kvůli pomyslné atraktivitě dojezdu jsme podjížděli koleje, jeli přes několik úzkých kruháčů a kolem ostrůvků. Ta trať se přitom mohla vést jinudy.“
A nebo končit jinde. Proto se ozývají hlasy: Je to budíček. Nekončete už etapy v urbanistické džungli.
Brian Smith, expert Eurosportu a v minulosti manažer Leopolda Königa, se ptá: „Opravdu je moudré posílat peloton za každou cenu do chaosu v centrech? Cyklistická unie UCI by měla v zájmu bezpečí jezdců rázně zasáhnout.“
Jenže to není až tak jednoduché. Města platí organizátorům vysoké částky za právo hostit cíl etapy. „Nesvolí k dojezdům na periferii. Atraktivními televizními záběry místních lákadel chtějí města sama sebe propagovat. Díky tomu pak roste jejich návštěvnost,“říká Raboň.
Jelikož peníze profisportu vládnou, dostáváme se do začarovaného kruhu. Starostové neustoupí.
Co s tím? Aspoň částečně eliminovat riziko. Raboň chválí nové ohrazení tratí, které letos představily flanderské klasiky. „Je plně umělohmotné a nemá podpůrné nožičky jako staré plůtky, které se na řadě závodů dál používají a o které si v minulosti při pádu na Eneco Tour vyrazil zuby Zdeněk Štybar.“
Ale ať už vymyslíte jakákoliv bezpečnostní opatření, lidská chyba bude nadále všudypřítomná. A nejen mezi jezdci. Důkaz poskytla včerejší horská, 6. etapa. Nepozorný řidič auta týmu BikeExchange ve stoupání zezadu nabral prudce zpomalujícího Pietera Serryho z Quick-Stepu a složil ho na zem. Naštěstí bez větších následků.
Do růžového trikotu se senzačně převlékl Maďar Attila Valter, sílu ukázal Egan Bernal. A karavana Gira se valila dál. Jen několik padlých hvězd už v ní nebylo.