Tankistou na horké půdě
Reportáž z hranice mezi Izraelem a pásmem Gazy
Závěje. Když se do nich skočí, člověk se zaboří až nad kotníky. Příjemně hřejí a hodně špiní. Těžké pásy izraelských tanků na izraelské hranici s Pásmem Gazy rozdrtily jemný písek na prach, který jako sníh dělá závěje. Izraelci jsou v pohotovosti, i když na druhé straně bojové linie není šikující se vojáky vidět. Takto vypadá válka s teroristy.
„Vidí nás?“ptám se, zatímco kapitán Guti ukazuje na malé bílé věžičky necelých půl kilometru od nás. „Asi ano,“říká. Myslím tím Hamas, ale sledují nás také kamery z nedalekých stožárů na izraelské straně. Slyším střelbu, ale to je z blízké střelnice. Kdyby něco hrozilo, prý nám zavolají.
Kousek od jedné z nejstřeženějších hranic na světě je rezervoár s vodou, stromy, pole a tu a tam se tráva mísí se žlutým pískem. Když je klid, ticho občas prozvoní jemné zvuky větrné flétny. Připomíná vojáka Assafa Siboniho, který se v nedalekém kibucu narodil a zahynul při obraně Izraele.
Útoky? Jen na civilisty
Že tu často klid není, dávají znát ploty – první a hlavní obrana Izraele. Přímo na hranici plot nízký, na izraelském území pak hodně vysoký. Když na přelomu srpna a září Palestinci útočili na plot a nazývali to demonstrací, byli de facto už na území Izraele. A ještě jeden plot, ten není vidět – je totiž pod zemí – z betonu a čidel brání teroristům, aby se do Izraele prokopali. Hned vedle jsou závěje od tanků, jen pár desítek metrů od nás. „Bojíte se?“ptám se. „O sebe ne. Já jsem na tanku s protiraketovou obranou. Navíc, na nás vojáky Hamas neútočí,“naráží Guti na fakt, že terčem útoků palestinského Hamasu jsou hlavně izraelští civilisté.
„Ještě nikdy se nestalo, že by Izraelci zaútočili první,“říká Guti. Vypadá to paradoxně: tady po zuby ozbrojená armáda a na druhé straně pláň a pak domy. A o to jde. Zatímco v Izraeli stojí armáda před civilisty, v Gaze jsou bojovníci za civilisty. Schovaní v obytných čtvrtích, ve školách, v nemocnicích či tunelech pod nimi vystřelují na Izrael rakety, v době „příměří“vysílají zápalné balony, někdy i s výbušninami. Žádná velká práce: vítr většinou vane od moře.
„Zápalné balonky jsou nejhorší,“říká Guti. „Jsou hodně malé, takže když vyletí do vzduchu, těžko je vidíme. Po dopadu ale způsobí značné škody,“dodává. „Zapalují pole, dopadají na školní hřiště nebo na střechy domů.“
Výhled na půl Izraele
Tady, kde se hranice Gazy láme do pravého úhlu a dál směřuje k moři, je vidět půl Izraele. Až překvapivě blízko jsou od nás budovy Sderotu – kvůli raketovým útokům Hamasu přezdívaném město krytů, komíny elektrárny v Aškelonu jsou také dost zřetelné – pár kilometrů. Dá se dohlédnout až na Rišon LeZion, de facto předměstí byznysového centra Tel Avivu. A když není mlžný opar, tak i na Jeruzalém. Kopec, na kterém stojíme je přírodní, ale ty kolem silnice, táhnoucí se u Gazy jsou uměle vytvořené. Jakési valy, které chrání Izraelce před střelbou z Gazy.
Tanky se dostávají na řadu, jen při velkých útocích z Gazy. Jinak jsou v pohotovosti. Mně chvíli trvalo, než jsem se nasoukala do Merkavy 4. I se svými padesáti kily jsem si tam připadala tlustá. Pravda, měla jsem na sobě ještě vyztuženou vestu, která tankisty chrání před střepinami. Na těle není těžká, ale moc dobře se v ní pohybovat nedá. Navíc jsem měla strach, abych v tanku hlavou něco nerozbila. Čtyři izraelští
Muž a zbraň vojáci to zvládnou za méně než 30 vteřin: obléknout vesty, popadnout zbraně, přilbu, oběhnout tank, jestli je vše v pořádku. Velitel nastupuje vrchem, tři dveřmi v zadní části tanku, které slouží i k evakuaci. Tahle dvířka cvičený voják zvládne zevnitř přitáhnout a zavřít nohama. Za dalších sedm vteřin dokážou z tanku vystřelit.
Za necelou minutu by mohlo být po všem. Ale nebude. „Smíme střílet, jen když naprosto jistě víme, že míříme na teroristy z Hamasu nebo z Islámského džihádu,“říká Guti. „Naše armáda nejdřív musí varovat civilisty, aby vyklidili oblast, a teprve pak můžeme odpalovací rampy či sklady s raketami zasáhnout,“říká Guti.
Vlastně pokaždé, když chce Guti se svými vojáky hranici bránit, musí mít svolení z vyšších míst vystřelit. „Někdy to trvá i třicet minut, než se vše prověří a přijde schválení,“dodává Guti. Tak je to se vším. Nedávno byl při obraně plotu zastřelen izraelský voják. Byť se vše stále vyšetřuje, list Jediot Achronot napsal, že izraelští vojáci se bojí střílet. Každý zásah se prověřuje, monitoruje, musí se nejdřív mířit na nohy, používat malé náboje... aby byly ušetřeny životy palestinských civilistů.
Potvrzuje to i Guti: „Nejdříve musíme počkat, až z místa odejdou civilisté, pak můžeme zasáhnout.“Izrael a jeho vojáci jsou pod tlakem. Svět raději věří srdcervoucí propagandě teroristů než suchým faktům předkládaným izraelskou armádou. Ty se totiž sdílejí hůře, nejsou tak „zábavné“. Izraelská Merkava má sice automat na třídění munice, izraelský voják zvládne nabít kanon za sedm vteřin, ale ve válce s teroristy je to tak trochu k ničemu.
„Naše práce je chránit izraelské civilisty tak, abychom minimalizovali a zabránili škodám a úmrtím mezi palestinskými civilisty,“říká mluvčí izraelské armády Amnon Shefler. I proto jsou na domy, pod nimiž Hamas nebo Islámský džihád schovávají arsenál, svrhávány malé, přesné bomby. Izrael civilisty v místě chystaného zásahu informuje, SMS, letáky i takzvanými ťukacími bombami na střechu domu. Jsou varovné, Izraelci mezi sebou o nich mluví jako o „ťukacích“, jak se ale od armády později dozvídám, vydávají až hrůzyplný rámus. Škody ale nezpůsobí. Ještě než je arsenál teroristů zasažen, kontroluje se místo, zda v domě a okolí nikdo není.
Vidíme všechno
„Při poslední, květnové operaci, jsme měli plno nedokončených zásahů, protože v okolí cíle armáda zaznamenala pobíhající lidi,“dodává mluvčí. Armáda tehdy reagovala na více než čtyři tisíce raket vypálených Hamasem na izraelská města. Blíže o tom, jaké technologie využívá, nechce nic armáda říct. Ale ze záběrů, které poskytla – třeba o tom, jak Hamas zabil raketou civilisty v Gaze, se zdá, že by na straně nepřítele dokázala spočítat i mravence, kdyby chtěla. „Ano, je to za cenu toho, že teroristé stihnou svůj arsenál přesunout jinam. To je riziko,“dodává Amnon Shefler, „ale životy jsou na prvním místě“.
Tento konflikt se táhne už od stažení Izraelců z Gazy v roce 2005. Dva roky nato si místní zvolili do vedení islamistický Hamas a od té doby už se nevolilo. Teď je doba takzvaného příměří, což znamená, že Izrael není masivně ostřelován. Mluvčí Shefler potvrzuje, že tento konflikt se nepodaří vyřešit v dohledné době.
„Cílem Hamasu je Izrael zničit, udělá pro to cokoliv,“říká. Ostatně Hamas to má ve své rétorice. Když mluví o osvobození okupace svého území, nemyslí tím Gazu, ale Izrael.
Zahraniční pomoc pro civilisty míří do zbraní Hamasu, stejně jako darovaný cement na obnovu Gazy končí v tunelech pro přesun islamistů. Táhnou se pod celým územím Gazy, jejich síť je tak rozsáhlá, že se jim přezdívá metro. Proto čím větší je snaha, aby se zahraniční pomoc dostala k civilistům v Gaze, tím více se konflikt eskaluje. Nakonec, nedávný útok Hamasu na konvoj se zahraniční pomocí a ozbrojené útoky na plot přišly poté, co více Palestinců dostalo povolení pracovat v Izraeli.
Izraelská armáda své taktiky k ochraně hranic mění, ale nic se nezmění, pokud sami lidé v Gaze nebudou bojovat za svá práva a pokud se proti teroristickým praktikám Hamasu nepostaví. Komu záleží na životech Palestinců, měl by se podle Sheflera hlavně starat o to, aby pomoc vysílaná do Gazy nepadala do rukou Hamasu a dalších islamistů.
„Mým jediným úkolem je, aby byl klid,“říká Guti. „Aby Izraelci mohli normálně žít.“A tak jsou vojáci stále v pohotovosti. „To je pro opravdu hubené lidi,“říkám, když vylezu z tanku. „Ale kdeže, tankista musí mít svaly,“říká mi Guti. Prý v tanku dokážou i spát, prostě už vědí, jak se „poskládat“.
„Naučíte se, zvyknete si. Jednou jsme z tanku nevylezli tři týdny. Převlékali jsme se tam, a dokonce jsme si i zacvičili.“Neumím si to představit. Jak dlouho voják může být v tanku? Prý i celé měsíce. „Ale to už je na blázinec,“dodává Guti. Prý jsou v tanku nejlepší party, protože to vydrží jen silný charakter. Ostatně nic jiného nezbývá.
Jak Guti parafrázuje výrok Goldy Meierové: „Pokud Izrael složí zbraně, přestane existovat, jestliže složí zbraně Arabové, bude klid.“