10 nových Bali a konec romantiky
Snaha ostrovní Indonésie využít potenciál přírodního a kulturního bohatství k rozvoji turistiky se setkává s výčitkami: Bude to konec starých idylických časů!
Indonésie chce zopakovat popularitu svého nejznámějšího ostrova a nabídnout svým návštěvníkům deset nových Bali. Jenže snaha rychle se rozvíjející země ekonomicky využít potenciál svého přírodního i kulturního bohatství se setkává i s kritikou, ve které se mísí oprávněné námitky s nostalgií nad koncem starých časů prostého života domorodců a nástupu průmyslu cestovního ruchu.
Jeďte na Bali. Podobná rada byla po dlouhou dobu obvyklou odpovědí na otázku, kam se máte v Indonésii vypravit. Bali představovalo neomylnou sázku srovnatelnou s vítězstvím kanadského hokejové týmu na mistrovství světa. Jistotu, že turista dostane v bezpečném prostředí přiměřenou dávku exotiky okořeněnou okouzlující přírodou a hinduistickou kulturou.
Nyní chce Indonésie balijský úspěch zopakovat na dalších místech. Projekt Deset nových Bali má po odeznění koronaviru ukázat návštěvníkům i jiné kouty rozsáhlého souostroví a dorovnat krok s regionální konkurencí.
Zatímco Thajsko v roce 2019 navštívilo téměř 40 milionů turistů a Malajsie si připsala více než 26 milionů, Indonésie zaznamenala něco přes 16 milionů návštěvníků, z nichž čtyřicet procent přicestovalo na Bali. Nejpopulárnější indonéská lokalita se vyvinula v natolik silný magnet, že pro řadu návštěvníků žádná jiná místa indonéského souostroví, táhnoucího se v délce více než pěti tisíc kilometrů, ani neexistovala.
Těm, kteří se vydali mimo Bali, však Indonésie nabízela osobité kouzlo průmyslem cestovního ruchu relativně nedotčeného kraje.
O co méně komfortu na turisty nepříliš připravené regiony poskytovaly, o to více jim dávaly luxusu pocitu setkání se světem, který západní civilizace pod nánosem komerce již dávno pozbyla. Možnosti dojímat se nad prostou každodenností zdánlivě šťastnějších domorodců ohnutých těžkou prací na rýžových polích nebo rybářů vyjíždějících na moře. To vše s pohodlím nikdy nezavřených dveří návratu do vlastního světa, který by přes všechny obdivné proklamace nikdy neopustili. Za všechny tento náhled popsal již na konci devatenáctého století český lékař ve službách nizozemské koloniální armády Pavel Durdík, který domorodcům ze Sumatry věnoval tato slova: „Synové přírody jsou šťastnější již tím, že nevědí o všemohoucnosti peněz. Jsou spokojeni svým prostým způsobem života a nevědí, co je burza, směnka, bankrot, továrna, všeobecná vojenská povinnost, souboj, sebevražda, syfilis.“Projekty typu Deset nových Bali tento svět definitivně odesílají do minulosti. A ne každému se to líbí.
Deset nových turistických center má v celostátním měřítku kopírovat ekonomický přínos cestovního ruchu na Bali. Noví návštěvníci Indonésie by tak neměli minout městečko Labuanbajo, které je výchozím místem k výletům za největšími ještěry světa, varany komodskými, exkluzivní potápěčskou lokalitu Wakatobi nebo úchvatné panorama vulkánu Bromo.
V koronavirové realitě se celý plán zaměřil na tři priority: ekonomickou zónu cestovního ruchu Mandalika na ostrově Lombok, buddhistickou svatyni Borobudur na střední Jávě a jezero Toba na Sumatře. Celý projekt představil indonéský prezident Joko Widodo již v roce 2016, ale samotná myšlenka je ještě staršího data. Základní kámen k ekonomické zóně Mandalika byl položen před 10 lety, ale také tomuto aktu předcházela již v roce 2008 snaha dubajských developerů o vybudování luxusního střediska na Lomboku. Následná ekonomická krize však podnikatele z Blízkého východu donutila prodat Mandaliku zpět do indonéských rukou. A právě na tuto část nových Bali směřuje největší kritika.
Zvláštní ekonomická zóna
Zvláštní ekonomická zóna Mandalika zabírá více než 1 000 hektarů jižního pobřeží ostrova Lombok, kde se rodí letovisko s luxusními hotely, obchody, restauracemi nebo mešitou pro čtyři tisíce věřících. Francouzská společnost Vinci Grand Projects zde staví čtyřkilometrový okruh, který má v příštím roce hostit mistrovství světa v motocyklových závodech MotoGP a v budoucnu i závody formule 1. Investice v ekonomické zóně dosahují tří miliard dolarů, které by svojí návštěvou měly každý rok splácet dva miliony turistů.
Mandalika sice vzniká v panenské oblasti jižního pobřeží ostrova, ale nikoliv na liduprázdném území. Právě stížnosti některých místních obyvatel na nedostatečné kompenzace za jejich půdu, kterou mají uvolnit pro potřeby projektu, stojí v centru celé kontroverze. Podle expertů OSN zde došlo k zabírání pozemků a vystěhování místních obyvatel, kteří měli být vystaveni zastrašování a zbaveni přístupu k pitné vodě. Indonéská vláda tato obvinění odmítla jako nepravdivá.
Výhrady k celému projektu, který má vytvořit 58 000 pracovních příležitostí, však vznášejí i někteří ekonomičtí experti, kteří poukazují na podle nich nevhodné propojení soukromých firem a státní kontroly, která se namísto impulzu v podobě nastartování privátních investic snaží vnutit kapitál do preferované rozvojové zóny. Podobná metoda byla použita při průkopnických začátcích cestovního ruchu na Bali. Jenže kombinace, která fungovala před padesáti lety, nemusí být nejvhodnějším návodem pro současnost.
Diskuse vedená v lombockém tropickém ráji tak znovu ukazuje, jak je složité v ekonomicky nově se rozvíjejících zemích vyvažovat hospodářský růst se sociální ohleduplností a ochranou životního prostředí. Zvláště když vše připomíná debatu finančně zabezpečeného staršího bratra, který si již svými chybami prošel a zaplatil za ně a mladšího sourozence toužícího si také naplnit vlastní peněženku. Svět budoucnosti možná nebude lepší, ale určitě bude jiný než ten, který obdivoval český lékař Pavel Durdík.