Lékaři mocných čelili diagnózám i represím
NOVÉ MĚSTO Mocné této země sužovaly i v nedávné historii četné tělesné neduhy. Zdravotní trápení třeba Emila Háchy, Edvarda Beneše či Klementa Gottwalda vyžadovalo péči nejlepších pražských lékařů. I jejich osudy, například profesora Josefa Charváta, Vladimíra Haškovce a dalších, jsou neméně pozoruhodné, byť leckdy pozapomenuté. Svědčí o tom například dokumenty z fondů Archivu bezpečnostních složek (ABS).
„Telefon mne volá v 6.40 ráno, okamžitě na Hrad, náhlé zhoršení stavu,“zapsal si do deníku k datu 13. března 1953 profesor Josef Charvát. Vůz internistu světové třídy z bytu v Ostrovní ulici odvezl za československým pacientem č. 1 – Klementem Gottwaldem. Na Hradě po mnoha hodinách boje o pacientův život s ostatními zdravotníky konstatoval náhlé bezvědomí, křeče a kolaps. Smrt nastala 14. března.
Na ostře sledovaném místě se ocitnout nemusel. Z pohledu komunistického režimu toho mimo nezpochybnitelné odborné erudice na Charvátovi moc pozitivního nebylo. V labyrintu sektoru V. Státní bezpečnosti (StB) na něj existoval už druhý rok svazek. V polovině dubna 1951 vznikla na lékaře estébáckou hantýrkou „ustanovka“.
„Zpráva byla získána od kádrové správy ministerstva zdravotnictví a 11 informátorů. Jejich výpovědi se v jednotlivých bodech shodovaly,“shrnul spis František Kühnel z 2. oddělení V. sektoru. Působení v lóži svobodných zednářů, činnost ve skautu, členství v předválečné agrární straně, proslulí pacienti i kontakty se známými osobnostmi – také to StB před 70 lety zajímalo. K Charvátovým pacientům například náležel jeden z mužů 28. října 1918 a lídr agrárníků Antonín Švehla. Internista se u něj nacházel i v politikových posledních okamžicích v prosinci 1933.
Smím alespoň mlčet
Gestapo Charváta v roce 1939 coby význačnou osobnost uvěznilo v roli rukojmí v koncentračních táborech Dachau a Buchenwald. Tajná policie po únoru 1948 kádrovala též jeho poválečné kontakty a pacienty, k nimž náležel prezident Edvard Beneš. „Léčil Petra Zenkla a jiné funkcionáře strany národně socialistické. Ošetřovat má nyní s. Noskovou (manželka ministra vnitra, pozn. red.) a s. Kopeckou (choť ministra informací, pozn. red.),“shrnuje zpráva. Podílel se též na léčbě štítné žlázy Gottwaldovy ženy Marty.
„Po stránce odborné je orientován na západ, k únorovým událostem choval se zcela pasivně. Mělo by se zamezit, anebo omezit ošetřování význačných činitelů, je snadno získatelný pro spolupráci s cizími mocnostmi,“zní závěrečné doporučení. V reformním roce 1968 se uvažovalo o kandidatuře Josefa Charváta na post prezidenta Československa. „Ve svém nynějším postavení smím aspoň mlčet. Pak bych musel případně hlásat vědomé nepravdy,“odmítl nominaci Josef Charvát. O rok později na několik týdnů stanul v čele Univerzity Karlovy.
Alkoholismus, nemocné srdce a syfilida – i to trápilo Gottwalda. Mezi lékaře, kteří o něj pečovali, povolali Vladimíra Haškovce – známého psychiatra, neurologa, vysokoškolského učitele, prorektora Univerzity Karlovy a přednostu Ústavu pro výzkum mozku. Lékař prezidenta léčil, ale i před ním schovával sklenky s alkoholem.
K Haškovcovým povinnostem náleželo také informovat muže číslo 2 v hiearchii KSČ, tedy Rudolfa Slánského. Čistky ve vedení partaje se staly osudné i psychiatrovi. Nejprve se dočkal vyhazovu z místa Gottwaldova lékaře, v roce 1952 ho zatkla StB. „Byly to nejhroznější pocity v mém životě,“vzpomínal Haškovec, který se rehabilitace dočkal v roce 1960, na akademickou půdu se však už nikdy vrátit nemohl.
„Zcela apatický, nechodí, neschopný výslechu. Diagnóza – arterioskleróza mozku,“zapsal doktor Josef Reim, poslední lékař Emila Háchy. O prezidenta 2. republiky a protektorátu pečoval ve vězeňské nemocnici na Pankráci, kam nemohoucího starce převezl v květnu 1945 z Lán policejní komisař Ladislav Engelmann. Reim si stěžoval i na neochotu Adolfa Maixnera, který pečoval o Tomáše G. Masaryka a Edvarda Beneše, informovat o medicínských datech. Po šesti týdnech na Pankráci Hácha zemřel, agonie trvala 36 hodin.