Vyhazov z Plzně mi hrozil jedinkrát, tvrdí Limberský
V červnu ukončil profesionální kariéru, hraje třetí ligu. Příští týden David Limberský vydá knihu, kterou s ním napsal reportér MF DNES
Jakmile vyslovíte jeho jméno, kdekomu se zježí chlupy. David Limberský, od léta bývalý fotbalový profesionál.
Ve středu oslavil osmatřicáté narozeniny, fotbalem si dělá radost v třetiligových Domažlicích a příští týden vychází jeho autobiografie, v níž se ohlíží za kariérou i průšvihy, které ji doprovázely.
Velký fotbal vám nechybí?
Nehrát vůbec, to by byla rána, ale teď jsem spokojený. Uvidím, jestli vydržím rok nebo dva, ale třetí liga v Domažlicích mě baví. A moc si tam vážím všech kluků, jak po práci ještě tvrdě trénují a obětují se.
Vzali vás hned? Borce, který má pět titulů s Plzní a čtyřicet zápasů v reprezentaci?
Jsem rád, že ke mně nemají přehnaný respekt. Nežádám žádná privilegia. Je mi čerstvě osmatřicet, tělo je opotřebovanější, ale pořád chci být na hřišti příkladem. Na rychlosti jsem tolik neztratil a zkušeností mám na rozdávání. Myslím, že v Domažlicích jsou spokojení, že mě tam mají. (úsměv)
Co soupeři? Nadávají? Máte docela kontroverzní pověst.
Čekal jsem, že si někdo bude chtít léčit mindráky, ale nestalo se. Spíš vnímám respekt. Na hřišti jsme si všichni rovni. Fanoušci si občas zařvou, v Praze na Admiře skandovali „Limberský, ty jsi hovado“, ale s tím fakt problém nemám.
Mimo jiné jste se z kraje obrany přesunul na stopera. Úmyslně?
Na kraji už by to bylo přece jen těžší. Třetí liga je běhavá soutěž, hodně soubojová. Kvalitou sice níž než první liga, ale pořád úroveň má.
Profesionální kariéru jste v červnu ukončil. Je něco, co se vám nesplnilo?
Chtěl jsem se víc prosadit v zahraniční top lize. Ale nejlepší čas jsem strávil ve Viktorce. Po Euru 2012 sice byly dobré nabídky, ale Plzeň mě nepustila. Asi jsem byl pro ni tak důležitý, že mě nenechala jít.
Cizinu jste zkusil jako hodně mladý, ovšem v Modeně i Tottenhamu to byly jen epizody.
Špatně se to načasovalo. Bylo to po mistrovství světa dvacítek, které se mi povedlo, jenže v devatenácti jsem nebyl nachystaný hrát italskou ligu. Naštěstí se mi všechno splnilo v Plzni. Vyhrávali jsme tituly, zkusili si Ligu mistrů, Evropskou ligu. Bral jsem to tak, že působím ve skvělém evropském klubu a přitom ho mám za barákem.
Když jste se do Plzně vracel v létě 2008 po nepovedeném roce ve Spartě, asi vás nenapadlo, co bude následovat.
Když mi Adolf Šádek, tehdy ještě sportovní manažer, v malé kanceláři vykládal, jak chce hrát do tří let Pohár UEFA, jen jsem se v duchu usmíval. Vždyť Viktorka pořád balancovala mezi první a druhou ligou. Co jsme pak dokázali, je neskutečné, do konce života mám na co vzpomínat.