Oprávněný strach Ukrajinců z Ruska

Pan Petr Drulák nemá Ukrajinu rád (MF DNES 15. 12. a 22. 12.). Především je podivné, že přejímá ruskou terminologii a má jasno o fašistech na Ukrajině. Celý spor přece vyvolala pouze nabídka EU na asociační dohodu s Ukrajinou. Co se odehrálo poté, je pouze předmětem dohadů. Nepochybně byl spor přímo na Ukrajině, ale do toho zasáhla Moskva. Kdo střílel na Majdanu, tak v tom má jasno pouze ruská propaganda a Petr Drulák. Dále, ať jsou poměry na Ukrajině jakékoliv, tak v prvé řadě je úkolem politické reprezentace zajistit národní a státní samostatnost. To, že Ukrajinci mají z Ruska strach, pouze vyplývá ze zkušenosti, které má Evropa s Ruskem. Během několika desetiletí přepadl Sovětský svaz, resp. Rusko, všechny evropské státy, se kterými sousedil. V roce 1939 Finsko a Polsko, v roce 1940 Lotyšsko, Litvu, Estonsko a Rumunsko, v roce 1956 Maďarsko a v roce 1968 Československo. V moderní době poslal vojsko do Podněstří, Gruzie a na Ukrajinu. Po druhé světové válce měl Sovětský svaz jako hlavní strůjce vítězství vysokou autoritu a sklízel vděčnost celého světa, zásluhou hloupé propagandy a falšování historie a především agrese se všechno změnilo. Jestliže se Petru Drulákovi nelíbí poměry na Ukrajině, tak má určitě stejné výhrady i k Rusku, protože Ukrajina byla periferií Sovětského svazu a lze stěží předpokládat, že v centru to bylo jiné. Standardům Evropy se určitě blíží Kyjev více než Moskva, koneckonců, záleží na vývoji a reformách, ke kterým EU tlačí.

Všechno se točí pouze kolem otázky, zda-li má obyvatelstvo jakéhokoli státu právo rozhodovat o svém osudu. V případě, že Rusko změní své chování, je požadavek Ukrajiny na vstup do NATO bezpředmětný, ale bohužel Rusko nemůže připustit demokratický stát vedle sebe, mohl by se stát nebezpečným příkladem.