„Revitalizace“. Jak zničit kouzlo oblíbeného místa

Tahle doba, těch pár dní mezi Vánocemi a silvestrem, vyloženě láká k vycházkám na klidná, nepřelidněná místa. Někam, kde si odpočinete od celoročního ruchu, podíváte se trochu do přírody, nadýchnete se... a vydýchnete. A pak se celí vymrzlí rádi vrátíte domů ke svému horkému čaji s rumem.

Problém takových míst je, že ubývají. Vždycky když je to někde zajímavé a lidi tam rádi chodí, někoho napadne, že by to mohlo být ještě lepší, kdyby se to takzvaně „revitalizovalo“.

Úmysl to je vždy dobrý. Jenže jak víme z oblíbeného rčení, cesta do pekel je dobrými úmysly dlážděna. V případě, o němž teď bude řeč, je ta cesta dlážděna kromě dobrých úmyslů obrovskými barevnými betonovými bloky.

Na samé hranici hlavního města je vrch zvaný Závist. Je zajímavý. Především tím, že tam bývalo hradiště starých Keltů, největší na našem území. Dlouhá desetiletí to tam zkoumali archeologové. Všechny ty keltské stavby pečlivě vykopali, zakreslili, popsali v knihách. Pak odešli.

Ještě na přelomu tohoto tisíciletí jste tam mohli volně procházet uličkami pradávné opevněné vesničky. Fantazie pracovala naplno – tak tady asi Keltové měli kuchyni, tady možná spali a jak se v téhle uzounké uličce vyhýbali? No byli asi hubení.

Jednoho dne s tím byl konec. Přišli jste na vršek, vykopávky nikde. Archeologové je nechali zavézt pískem a sutí, aby je uchovali pro další generace.

Návštěvníka to zamrzelo, ale chápal to – odkryté ruiny bleskurychle chátraly, kvůli počasí i kvůli lidem, kteří si odnášeli kameny z pradávného zdiva coby suvenýry. Ruiny zmizely, kouzlo místa nikoliv. Oni ti Keltové měli důvod, proč si pro hradiště vybrali právě Závist. Je to zvláštní náhorní planina s pozoruhodnou atmosférou. Z úbočí se otevírají neobvyklé výhledy do přilehlých údolí. Nahoře není nic, jen nabarvené patníky označují rozmístění nejdůležitějších keltských staveb. Je tam pár ohnišť pro výletníky i pro lidi, co tam chodí rituálně slavit slunovrat. Roste tam vysoká tráva, tu a tam keř.

Lidí tam chodí hodně, ale je to tam rozlehlé, takže si nijak nepřekážejí.

S tím bude brzy konec.

Radnice obce Dolní Břežany, pod kterou Závist patří, se rozhodla, že to tiché místo „revitalizuje“. Tedy oživí. Jako by to tam bylo nějak mrtvé či co.

Sehnala si na to, jak jinak, dotace z Evropské unie. A když už máte peníze a chcete „revitalizovat“, postavíte co? Postavíte samozřejmě rozhlednu! Každá česká vesnice přece potřebuje rozhlednu, je to snad ještě důležitější než vodojem. Na Závisti už roste.

Břežany ovšem nejsou jen tak nějaká vesnice, mají tam i laserové výzkumné centrum. Proto si najaly známého architekta Josefa Pleskota, aby jim Závist nějak moderně pojednal.

Architekt sedl a přemýšlel. A vymyslel něco, proti čemu v petici protestuje už deset tisíc lidí. Ano, deset tisíc!

Pláň pokryjí veliké betonové bloky, které budou imitovat dávné keltské stavby.

A aby to bylo jaksi veselé a hravé, budou ty bloky barevné – jasně žluté, bledě modré, zelené, rudé. A co nebude zabetonované, zasype se štěrkem.

Deseti tisícům petentů držíme palce, aby dolnobřežanská radnice nad svým plánem ještě popřemýšlela.

Jenže Závist je jen jeden případ z mnoha. Takových „revitalizací“je v republice spousta. Kdyby to totiž mělo být opravdu pro lidi, na mnoha těch hezkých místech by bylo nejlepší jen jedno.

Nedělat tam nic.