Objevili jsme nové diváky
Cítím strašnou únavu, ale jsem hrdý na své lidi, hodnotí covidové časy šéf Cirku La Putyka Rosťa Novák.
Už z domlouvání rozhovoru s Rosťou Novákem bývá obvykle cítit shon, ve kterém tento umělec žije. Tentokrát však překvapil: „Máme s La Putykou volno. Rok byl tak extrémní, že jsme si po prosincové derniéře představení Roots dali do ledna pauzu,“vysvětluje.
Proč představení končí?
V tuto dobu je pro nás celý repertoár neudržitelný a provozně strašně nákladný. Od prosince až do října proto budeme derniérovat celkem šest titulů, po Roots to budou Honey, Memories of Fools, ADHD, Batacchio a Isole.
Není vám to líto?
Přemýšlíme už trochu jinak. Jinak řešíme mobilitu i adaptabilitu představení a především letní sezonu. Divadla opouštějí své sály a musí se obejít bez technologií. Hraje se kdykoli a kdekoli. Navíc nemáme na léto nic domluvené. Odhaduji, že se to začne řešit v březnu dubnu. Podle situace. Všichni jsou strašně opatrní. Ale neberu to tragicky. Loučíme se s repertoárem i proto, že chystáme premiéry. A směřujeme k trendu, který drží zahraniční soubory: mají dva tři tituly a ty hrají, dokud je o ně zájem.
Za covidu jste rozjeli platformu #kulturunezastavis. Jak si vede?
Chceme ji udržet při životě. Ustanovili jsme ji jako spolek, který by měl vytvořit program na dva roky dopředu a dál vozit kulturu k lidem na místa, kde se na ni pozapomnělo. Součástí bude i kulturní vzdělávání dětí. Iniciativa vzešla od nás, ale rádi bychom ji šířili dál napříč žánry. Režisérovi Viktoru Taušovi se povedla fantastická věc s projektem Divadlo ve filmu. Chtěli bychom tak natočit něco z našeho repertoáru. ČT pro své i-vysílání využila 99 procent dosud natočeného materiálu. To je u projektu, který vznikl z nuly, skvělé.
Zníte optimisticky.
Nic jednoduchého nás nečeká. Už před rokem jsme se spolu bavili o tom, že současná situace bude mít v kultuře velmi dlouhý dojezd a nevyřeší se za rok. Už se nikdy nevrátíme k době před covidem. Nastavují se úplně nová pravidla: financování, plánování. A podle toho, co se děje v Evropě, nevypadá to zatím moc optimisticky.
Přesto věříte, že se diváci vrátí?
Ano, ale nejde jen o návrat. Díky covidu jsme objevili diváky, kteří na divadlo zapomněli či ho nepovažovali za důležité. To je zásadní prvek iniciativy. Lidé, kteří kulturu milují, do divadla chodí i nyní a my se o ně můžeme opřít. Hůř to odskákaly hudební kluby.
Jak hodnotíte tento rok?
Byl mnohem náročnější než předchozí. Podzim byl devastující fyzicky i psychicky. Už nás tolik neosekávala nařízení, ale covid sám. Když se nákaza dostala do blízkosti souboru a výsledky PCR chodily večer, museli jsme rušit představení i o přestávce. Permanentní stres nás donutil nyní trochu polevit.
Najdete i něco pozitivního?
Premiéru představení Cesty považuji za zázrak. Má myšlenku, hloubku a my ho čtrnáctkrát odehráli pro vyprodané šapitó. Dostává šanci i naše mladá generace, na příští rok chystá premiéru Boom. Díky své hyperaktivitě se vždy dívám do budoucnosti s optimismem a snažím se energii směřovat tam, kam mě vede intuice, živelnost, spontánnost. Jsem hrdý na své lidi, že držíme pohromadě, tvoříme a inspirujeme. Ale taky cítím strašnou únavu.