Rady si hned zapisuji

V Montrealu si ho piplají pro NHL. Teď útočník Jan Myšák potáhne českou dvacítku na mistrovství světa.

Ještě s košíkem kmital na juniorském šampionátu v napěchované vítkovické hale. Loni v majestátní, ale liduprázdné aréně v Edmontonu už týmu velel jako kapitán. Na stejném místě na konci vánočních svátků proti domácí Kanadě vstoupí už do třetího mistrovství světa do 20 let.

„Strašně se těším, v hlavě už to mám dlouho,“poví Jan Myšák.

V ní si jeden z lídrů reprezentační dvacítky hýčká i vzdálenější cíl – dostat se do NHL, k níž ho předurčují netuctová čísla.

16 let mu bylo, když začal střílet góly v extralize za Litvínov.

48. místo obsadil na draftu, což je nejvýše zvolený našinec za poslední tři roky.

17+14 je jeho bilance po 25 letošních startech v juniorské OHL, kde hraje za Hamilton Bulldogs. Mimochodem, ve stejné kabině sedával i Tomáš Plekanec, než se stal legendou Montrealu. „Často se tu o něm bavíme,“vykládá devatenáctiletá naděje Canadiens.

Vážně?

Troufnu si říct, že jeho příběh v klubu znají všichni. Tomáš Plekanec je pro nás mladé hráče symbol, důkaz, že tvrdá práce se vyplácí. Hodně nám ho dávají za příklad. Trpělivě a dlouho makal na farmě, než se usadil v hlavním týmu, v NHL nakonec odehrál tisíc zápasů. Co k tomu říct?

Vy byste dokázal jako on tři sezony vyčkávat těsně pod NHL?

Oni ho občas povolali nahoru, což mohlo být asi ještě psychicky těžší. Ale řeknu, že určitě dokázal! Nebo to povím v tuhle chvíli, ale kdo ví, jak se změní okolnosti. Může to být nakonec jinak, ale mám obrovský sen se probojovat do NHL.

Minulý covidový ročník jste odehrál na farmě, teď jste v juniorce. Nevzdálila se vám NHL?

Myslím, že ne. Bavili jsme se o tom dřív s vedením Montrealu i agentem, že pokud to bude možné, budu v Hamiltonu. Mám tu super pozici, hraju hodně a věřím, že všechno má svůj čas a je to pro mě správný krok.

Váš agent Michal Sivek líčil, že jste pořád v jedné fabrice.

(usměje se) Je zajímavé, že než se farma Montrealu přesunula do Lavalu, bývala v Hamiltonu. Někteří lidi z klubu tu pořád pracují, zůstaly tu i staré plakáty. Poznám na nich Careyho Price, našel jsem i Tomáše Plekance.

Jaký je rozdíl hrát s dospělými a juniory?

Pořád stejný. Dospělí jsou silnější, rychlejší, celkově vyspělejší. Na farmě jsme měli i důkladnější přípravy, ale pořád to je takový kanadsko-americký hokej.

Jak na vás dohlížejí Canadiens?

Myslím, že hodně. V organizaci se spousta lidí stará o rozvoj hráčů, hodně z nich jezdí na naše zápase, po kterých nám volají, co si myslí a na čem bych mohl zapracovat. Rozebírají i se mnou, jak jsem to viděl já. Jsem rád, že dostávám zpětnou vazbu. I v Hamiltonu s trenéry sedíme u videa, což je taky pecka.

Co vám kladou na srdce?

Hlavně se bavíme o tom, aby moje hra zůstala dynamická. Musím kopat nohama. Abych byl úspěšný, musím pořád být v pohybu a bruslit. Rozebíráme, jak reagovat na některé situace. V zápase jich vzniká strašně moc, a když je vidíte znova, nacházíte prostor pro zlepšení. Debatuje se o spoustě maličkostí, které v součtu mohou přinést lepší výsledek.

Tehdy naposledy získali čeští mladíci na MS medaili. Loni byli sedmí.

Na farmě bývaly porady třeba o nájezdech. Zaměřovali jsme se, jak reaguje gólman a jaký pohyb udělá. Jsem navíc typ, který je rád za každou zpětnou vazbu. Často si i rady zapisuju.

A doma si je opakujete?

Jasně, často používám mobil. Mám ale i nějaké zápisníky a papíry. Mám to docela přehledné, v klidu si to projíždím znovu. Vždycky jsem rád, když najdu věc, ve které se můžu zlepšovat.

Koukáte i na Canadiens?

Nejvíc sleduju kluky, se kterými jsem hrával minulou sezonu na farmě. Můj kamarád Jesse Ylonen teď dával gól, hned jsem mu psal a blahopřál. Pozoruju taky hráče, od kterých se můžu něco naučit. Hodně se mi líbí Nick Suzuki.

Pochytil jste, co pro Kanadu znamená hokej?

Asi ano. Stačí si zapnout televizi, před Vánoci snad na každé stanici je nějaké zmínka o mistrovství světa juniorů. Hokej je tady sport číslo jedna. V klubu mi přáli všichni hodně štěstí na turnaji, jen mi zakázali, abychom porazili Kanadu.

Dá se hokejové nadšení srovnat s Litvínovem?

A víte, že ano? Litvínov je specifický. Menší město, kde se nic jiného neřeší. Atmosféru tady cítím podobnou.

Chybí mi kamarádi, známí, rodina. Jednou týdně si zavoláme, ale není to ono. Brácha se vracel na Vánoce, alespoň jeden z nás bude přes svátky doma.

V zámoří se starším bratrem Josefem nejste daleko od sebe, ne?

Brácha studuje a hraje za Niagarskou univerzitu. Odhaduju, že nás dělí asi 50 minut cesty autem, jen je to přes hranice. I kvůli covidu ale setkání nevyšlo.

Ani zamávat jste na sebe nemohli?

(směje se) To jsme nezkoušeli. Nevím, jestli by to fungovalo.

Jak se těší těšíte na reprezentaci?

Už dlouho to mám v hlavě. Těším se na turnaj i kamarády! Jen co vyšla nominace na dvacítky, s klukama jsme si psali, jsme natěšení. S některými z kanadských juniorek jsme už letěli společně do Edmontonu a celé čtyři hodiny jsme prokecali.

S čím byste byl na turnaji spokojený?

(přemýšlí) Přeju si, ať dopadne co nejlíp. Pojedeme zápas od zápasu, jak říká náš trenér Mlejnek. Uvidíme.

Tomáš Plekanec je důkazem, že se tvrdá práce vyplácí. Dávají nám ho za příklad.