USK fandí i v Atlétiku
Pražské basketbalistky řídí Teja Oblaková, sestra Jana Oblaka.
Zpozice rozehrávačky diriguje vítěznou mašinu jménem USK Praha, která v dosavadním průběhu sezony nastřádala bilanci 19:2. Slovinka Teja Oblaková není mozkem týmu jen na hřišti, hlavní slovo má coby kapitánka i v kabině.
Jméno sympatické basketbalistky vám nezní povědomě náhodou, její bratr Jan Oblak patří mezi nejlepší fotbalové brankáře světa.
Na rozdíl od gólmana Atlétika Madrid, který má v popisu práce úspěšné akce likvidovat, Oblaková stojí na jejich začátku.
„Snažím se hru organizovat a neberu tolik balonů na sebe, protože vím, že ostatní je potřebují víc. Nejdřív přemýšlím nad tím, co je nejlepší pro celý tým,“popisuje svou roli jedenatřicetiletá basketbalistka.
„Teja je jasný lídr týmu, velmi dobře si rozumíme a víme, co od sebe chceme,“chválí svou kapitánku trenérka USK Natália Hejková.
A při práci s ní velmi oceňuje ještě další přínos.
Jelikož Oblaková hovoří slovensky s českými slovíčky, zahraniční soupeřky nemohou komunikaci trenérky s hráčkou rozšifrovat.
„Mluvit česky je těžké, ale myslím, že mi všichni rozumějí, i když všechno neříkám správně,“usmívá se rozehrávačka. Má pravdu a musíte dlouze pátrat, abyste nějakou drobnou chybičku odhalili.
Oblaková působí v USK už čtvrtou sezonu, takže se řeči stihla přizpůsobit. A ještě předtím hrála tři roky na Slovensku.
Právě díky dlouholeté příslušnosti do rodiny Pražanek a znalosti jazyka jí Hejková v létě svěřila roli kapitánky, kterou předtím zastávala Kateřina Elhotová.
Mezinárodní sestava
„Mám dost zkušeností a věřím, že to dělám dobře,“doufá Slovinka. „Někdy musím nad věcmi trochu víc přemýšlet, ale není to tak, že bych toho měla na starosti spoustu. Všechny si pomáháme navzájem, takže je to O. K.“
Pod slůvkem „všechny“si představte hráčky z pestré směsice zemí. Američanky Jonesovou a Thomasovou, Španělku Condeovou, Srbku Stankovičovou, Slovenku Bálintovou a Češky Voráčkovou a Vyoralovou.
„Dobře se známe, jsme spolu už dlouho, takže je o hodně jednodušší trénovat i hrát zápasy,“přibližuje Oblaková, která nad spoluhráčkami drží pomyslnou stráž a stmeluje jejich dovednosti ve fungující stroj na vítězství.
A v čem tedy spočívá hlavní přednost sestavy USK?
„Máme hráčky, které nás dělají proti jiným týmům speciální,“všímá si Španělka Condeová. „Dobře běháme, což možná zní vtipně, ale když hrajete dobrou a agresivní obranu, dáte hodně snadných košů,“přidává Oblaková.
„Máme taky dobrou střelu za tři body, podkošovou hru a velmi dobrý balanc. Všechny hrajeme jedna pro druhou, není to tak, že někdo chce být hvězda.“
Trenérka Hejková přednosti shrnuje a říká: „Je vidět, že všechny hráčky si vyhovují, umějí se najít a jako tým hrají fakt dobře.“
Motivovat se v Česku je těžké
Díky této výbušné směsi mají basketbalistky USK euroligovou bilanci 8:2 a jistý postup do čtvrtfinále, v domácí soutěži pak suverénně kráčí za dvanáctým titulem v řadě.
Na obou frontách soupeřky nemilosrdně deklasují.
Na mezinárodní scéně běžně vítězí o třicet bodů, na domácí před Vánoci smetly celek SBŠ Ostrava hrozivým skóre 118:36.
Není tedy divu, že Pražanky téměř po každém duelu čelí otázkám, jestli je taková dominance baví a jak se do utkání proti výrazně slabším protivnicím hecují.
„V Eurolize musíme jít do každého zápasu koncentrovaně, ale je jasné, že když vedeme o dvacet bodů, koncentrace může spadnout a je to pak i vidět. Ale nakonec je důležitá výhra,“ví Oblaková.
„No a v české lize? Tam je těžké se motivovat. Vyhráváme o tolik, že jde spíš o to, abychom zápas dohrály a soustředily se, aby se žádná z nás nezranila.“
Oblaková přirozeně doufá, že USK bude v krasojízdě pokračovat. Vánoce strávila ve Slovinsku, doma se potkala i s bratrem Janem.
„Máme velmi dobrý vztah, po zápasech si píšeme a navzájem gratulujeme,“ujistila.
Pražské basketbalistky tak svým řáděním baví i fandy v Madridu.