2021: Západ se stal pesimistou světa
Nezodpovědné covidové sliby politiků a ceny podrývají morálku lidí vEUiUSA
Stonalo se i umíralo, ale přesto v tom byla tehdy i naděje – loni touhle dobou nám říkali, že napřesrok, tedy nyní, bude už pandemie díky vakcíně vzpomínkou. Americký covidový vševěd doktor Fauci tehdy prorokoval, že koncem roku 2021 budou už USA „vést úplně normální život“. A magazín Business Insider vyzpovídal osm expertů, kteří se tehdy shodli, že nyní „bude většina činností, jež jsme považovali za rutinu, zase bezpečná“.
Ale místo toho má Amerika právě rekordní počty nakažených za celou pandemii a například aerolinky už zrušily tisíce letů, protože mají příliš nemocných zaměstnanců.
Optimismus panoval ještě na jaře, kdy Joe Biden zaškrtl v kalendáři s dvouměsíčním předstihem 4. červenec jako „den nezávislosti na covidu“. Sám je tak nezávislý, že ho tento týden vyfotili, jak na prázdné atlantické pláži venčí v roušce své nové štěně.
Podobně v Británii vyhlásil premiér Boris Johnson 17. červenec „dnem svobody“. Ale když to datum přišlo, Johnson byl zrovna velmi nesvobodně v izolaci: virus opět ožil, přestože neměl, a čísla letěla nahoru. Teď krátce před Vánoci Johnson dokonce zavedl v Londýně a jižní Anglii lockdown, takže tam rok skončil, jak v lednu začal. Na silvestra se mají sejít nanejvýš tři rodiny.
Rekordní čísla právě mají Francii a Itálii.
Vyhlíželi jsme úlevu, ale letošek nakonec dopadl ještě hůř než rok předtím. Nebyl jen špatný, byl pro Západ jeden z nejhorších od druhé světové války, protože ke covidu se nabalily další věci, které se týkají budoucnosti. A připlížila se demoralizace.
Do peněz se zakousla inflace, ceny šplhají vzhůru, zboží má zpoždění, a do toho přišla bomba: platby za energie, protože Západ přece musí v okamžiku těžké krize ještě manifestovat světu svou uvědomělost. Třeštění se stalo programem: i ve jako by za bitvy o Británii narychlo začali budovat cyklostezky.
EU: Necelá třetina optimistů
Součet je nemilosrdný: Západ, který vždy očekával, že každý další rok se mu bude dařit lépe, je v právě zveřejněném globálním průzkumu agentury Gallup nejpesimističtější částí světa.
V Evropské unii si jen 28 procent lidí myslí, že rok 2022 přinese zlepšení. To není ani třetina. Zbytek čeká, že bude horší nebo aspoň stejný jako rok 2021, přičemž to druhé není vzhledem ke stavu letoška žádná výhra, jen smíření s prohrou.
Dokonce ani Afghánci a Iráčané nevidí příští rok tak černě, byť jen o kousek. A na jejich úroveň spadla Amerika, kde víra, že zítřek bude automaticky lepší, byla součástí národní povahy.
A podobnou nedůvěru k budoucnost má Západ i ohledně svého blahobytu. Že bude příští rok líp i po ekonomické stránce, čeká v EU jen 14 procent lidí, zatímco 53 procent jich čeká obtíže a 28 procent jich si myslí, že to bude jako letos. Opravdu skvělé skóre. S tím, že bude líp, počítá jen každý pátý Američan, což zní jako vzpomínka na 30. léta.
Lidé by chtěli po dvou letech stabilitu, konečně nějaký přístav. Ale loď se stále víc houpe a vypadá to, že ten pohyb vychází z kapitánského můstku.
Situace se nezlepšila, přestože to politici vybubnovali. Školácká chyba. Stalin, Roosevelt nebo Churchill by neoznamovali datum konce války rok dopředu. Kdyby to netrefili, zklamali by naděje a tím by podsekli morálku. Ta je potřebná, aby lidé vydrželi. A aby jim věřili.
Existuje malá omluva. Hlavní poučení roku zní, že virus si do značné míry dělá, co chce, bez ohledu na proroctví politiků.
Jeli jsme od vlny k vlně, takže bylo zbytečné vypichovat během doby státy, které na tom byly momentálně dobře a které špatně, protože covidový koloběh opisoval biblické „první budou poslední a poslední budou první“.
Problém byl, že politici, přestože se střílelo do tmy, měli potřebu hrát divadlo, jak mají virus i další věci pod kontrolou.
Bylo to kontraproduktivní. Ukázalo se, že vakcína nebyla kouzelnou hůlkou zbavující prokletí. Obrovsky pomáhá, zásadně chrání, je dokonce průlomem, ale není to automatická stříbrná kulka, jak byla kvůli momentálně lepším průzkumům veřejného mínění dychtivě inzerována. A tak se nejdřív vyvracelo (oblíbená nálepka: dezinformace) a pak neochotně připouštělo, že virus klidně skočí i na očkované, kteří ho mohou také roznášet. Posouvaly se i brankové tyče: druhá injekce měla být konečná, pak přišla třetí, pak se začalo mluvit o čtvrté – nejdřív to byl vtip, pak realita.
Společnost se ještě víc rozhádala, protože tohle byl doping, který dodal popíračům argumenty a víru, i když nic takového vlastně ani nepotřebovali.
Proč věří „fejsbůku“?
Bylo to stejné, jako když přišla inflace a Američané slyšeli usměvavá ujištění, že bude mít jen velmi krátký dech. Nemá.
Politici neměli plány ani ponětí, jen dělali politiku, to znamená, že předstírali, jak jsou na výši situace. Ale obvykle nebyli a často ani nemohli, protože s odstupem je vidět, že stáli proti vývoji, který neměli sílu ovlivnit.
Jejich hřích je, že přesto přijali móresy sociálních sítí, kde absenci myšlenky a dlouhodobé rozvahy simuluje rychlé slovo. Zítra se pravděpodobně ukáže, že bylo mimo terč, ale to nevadí, protože už bude stejně zaváto závějí jiných rychlých slov. A tak lze suverénně tvrdit, že inflace nebude, pak že bude jen chviličku, a když trvá, vystoupit s vševědoucím plánem na její zkrocení.
Kdekdo se tváří, že mu jde o obecné blaho, ale automaticky odstřeluje kroky těch druhých, aby jim uškodil. Tváří se, že mu jde o pandemii a lidi, ale dělá jen politiku.
Lidé se topí v záplavě křížících se informací, co se nehodí, se pro jistotu označí za dezinformaci – třeba zpětně rehabilitovaná teorie, že virus unikl z čínské laboratoře. A pak se někdo diví, že lidé v tomhle chaosu radši věří „fejsbůku“.
Pravda je lež a lež je pravda, a tak překvapená Amerika těsně před svátky slyší, jak Joe Biden děkuje Donaldu Trumpovi za bleskový vývoj vakcíny a plány distribuce, přestože dosud se pohrdlivě říkalo, že Trump neudělal nic, a pokud snad přece něco, tak to zvoral.
K zemi hleď!
V téhle době není asi náhodou, že světovým hitem se o Vánocích stal film K zemi hleď! o tom, jak se na Zemi řítí obrovská kometa, která za půl roku zničí veškerý život, ale její objevitele nikdo neposlouchá. Média to berou jen jako další z řady kuriozit a americká prezidentka to pustí z hlavy v okamžiku, kdy se na jejího kandidáta provalí, že jako student účinkoval v erotické show. Kometu rozmázne až ve chvíli, kdy má sama problém s únikem vlastní hanbaté fotky: planetární hrozba se aspoň hodí, aby to přebila.
A pak do toho vstoupí vševědoucí technologický pánbůh, jemuž jde jen o vlastní stamiliardy, což kamufluje povědomými řečmi o tom, jak krize nabízí příležitost a on zařídí, že „chudoba i znečištění planety se stanou relikty minulosti a nahé lidstvo projde do nové éry“.
Tahle alegorie asi musela něčím oslovit, když se tak chytla.
Není důležité, jak to dopadlo, protože hlavní je, jak to dopadne nám. Už opět říkají, že v roce 2022 to prý skončí a virus dostane opratě.
Uvidíme. Ale je tady ještě jedna věc, která to všechno podtrhuje. Zatímco svět nezvládal covid a předstíral opak, rozhádal se a vztahy se vyostřily, jak to v takových chvílích bývá. Najednou se mluví o studené válce s Čínou, což před dvěma lety napadlo málokoho. Pokud opravdu bude, Západ do ní vstupuje pěkně naklepaný.