Bílá je dobrá, či už ne?
Stále sebevědomější Asie se snaží zbavit obdivu ke světlé barvě kůže. Jde to ztuha
UV, UV záření,“vysvětlovala mi s prstem zabodnutým do nebe thajská učitelka, proč se v poledne zahalila natolik, že jsem ji v ulicích provinčního městečka Khaen Koi téměř nepoznal. Klobouček hluboce naražený do čela a rouška jí ponechávaly na obličeji jenom úzký průzor, kterým sotva viděla na cestu. Dlouhé návleky na rukách a kalhoty zakryly všechna místa, kterých by se mohly dotknout sluneční paprsky. Se slunečníkem v ruce se úplně otřásala hrůzou při představě, že by snad její pokožka mohla zhnědnout a diskvalifikovat ji oproti místnímu ideálu krásy.
Bílá kůže rovná se úspěch
Posedlost světlou kůží sahá v Asii hluboko do minulosti. V Thajsku je zbarvení, které by potěšilo každého návštěvníka solária, spojováno s chudobou a těžkou prací na rýžových polích pod spalujícím poledním žárem. Zatímco uzavřené klimatizované kanceláře v metropoli Bangkoku udržují vzhled tamních zaměstnanců v souladu s estetickými ideály, tmavší vzezření zařazuje obyvatele severovýchodní části země na spodní příčky společenského žebříčku. Preferenci světlé pokožky posilují mediální tlak i reklama. Některé z kampaní na přípravky na bělení pleti, kladoucí rovnítko mezi úspěch a světlou barvu, dokonce vyvolaly kontroverze a byly označeny až za rasistické. Například jeden z krémů propagoval v bangkocké veřejné dopravě slogan: Zde mohou sedět pouze běloši. Tento společenský tlak se netýká jenom žen, řada produktů a služeb míří i na muže, kterým pomocí laserů a chemických látek nabízí zbělení dokonce i nejintimnějších částí těla.
Představu, že světlejší pleť je atraktivnější, upevňují různé soutěže krásy. Zdolat takto nastavené překážky není jednoduché. Jednou z výjimek se v roce 2014 stala „tmavá“Miss Thajsko Nonthawan Thonglengová. Její korunovaci někteří komentátoři uvítali jako šanci na nové definování estetických standardů. Modelka známá pod přezdívkou Maeya dodala, že by se chtěla stát vzorem pro mladou generaci Asiatů, ukázat jim, že mohou dosáhnout toho, o čem sní, a povzbudit všechny ženy, které se kvůli své tmavší pleti cítí nejistě.
Jejich zastoupení postrádají i v jiných zemích. Když se v roce 2018 Catriona Grayová jako čtvrtá Filipínka stala Miss Universe, komentovala jedna z diskutujících na sociálních sítích její úspěch slovy: „Podle západních standardů je krásná, ale ukažte mi dívky se širokým nosem, tmavší pletí a kudrnatými vlasy.“
Zase ti kolonizátoři
V Indonésii preference světlé pleti sahá až do koloniální minulosti. Po 350 let tuto zemi ovládali Nizozemci, kteří vybudovali mocenskou pyramidu s Evropany na její špici a domorodci zaujímajícími její nejnižší patra. Tento model, který posiloval nadřazenost západního světa ve všech ohledech včetně standardů krásy a upřednostňování bílé pleti a rysů, přetrvává dodnes.
Situace podobné té, kdy mě v chrámovém komplexu Prambanan na střední Jávě obklopila celá školní třída se žádostí o společné foto, zažívají západní turisté na různých místech indonéského souostroví. Přitom k téměř hvězdnému statutu jim stačí jejich výška, špičatý nos a světlá barva kůže.
„Dívky vyrůstající v Indonésii neustále slýchají, že bílá pleť znamená krásnou pleť. Myslela jsem si, že když nejsem bílá, nikdy nemůžu být krásná. Naše koloniální mentalita nás vede k přesvědčení, že cizinci jsou výjimeční a lepší než my,“uvedla Aninda Annisa, absolventka Technologického institutu v Bandungu.
Nedávno se k tomuto tématu vyjádřil i indonéský prezident Joko Widodo, podle kterého by se země slavící příští rok 77 let své nezávislosti měla svého komplexu již zbavit. „Nechci mentalitu méněcenných zakořeněnou v našem národě. Chováme se, jako by setkání s bulem (cizincem bílé pleti) bylo setkáním s někým důležitým. Přehnaně k nim vzhlížíme, přestože všichni jíme stejný druh rýže,“řekl Widodo.
Obrátit dlouhodobý trend však nebude snadný úkol. Podle průzkumu Světové zdravotnické organizace téměř čtyřicet procent žen v zemích, jako jsou Čína, Malajsie, Filipíny a Jižní Korea, pravidelně používá přípravky na zesvětlení pleti. Poptávka po těchto produktech by do roku 2024 měla dosáhnout 31,2 miliardy dolarů. Pro vzor pro překonání komplexu méněcennosti se však Asie nemusí ohlížet příliš daleko, vždyť Jižní Korea dokázala svou vlastní populární kulturou oslovit celý svět.