Jak vyzrát na sňatek z rozumu Ruska a Číny?
Dilema USA: Peking a Moskva se čím dál víc sbližují i vojensky
Čím dál tvrdší americká kritika Číny a také Ruska (ne, že by nebyla oprávněná) už přinesla přinejmenším jeden pozorovatelný efekt. Bohužel nechtěný a nezamýšlený: obě autoritářské země tlačí víc a víc do houfu.
Týká se to zejména prohlubující se vojenské spolupráce Číny a Ruska, tedy něčeho, co Američanům nehraje ani trochu do karet. V době zjitřeného mezinárodního napětí, kdy se čím dál častěji hovoří o „nevyhnutelnosti“vzájemného střetu, představuje tato situace další z řady výzev americké moci.
Zprvu to vypadalo, že si Moskva a Peking jen tak účelově přihrávají, spíše jen pro vnější efekt, než aby měly nějaké hlubší vzájemné úmysly. To už ale nejspíš neplatí.
Čína a Rusko si jsou stále blíž. V době, kdy je ve světě zaděláno na další regionální konflikty, početné ruské síly stojí na ukrajinských hranicích, Moskva žádá stažení NATO z některých členských států a Peking stále hlasitěji vykřikuje odhodlání dobýt silou Tchaj-wan, to pro západní svět zrovna nevypadá jako výhra v loterii. Právě naopak.
Protichůdné zájmy
Přitom Čína a Rusko, jež spolu sdílejí přes 3 000 kilometrů dlouhou hranici, zdaleka nejsou přirozenými spojenci, jak by se snad mohlo zdát. Jejich vazby byly historicky poznamenané ostražitou nedůvěrou a dokonce konflikty, dodnes mají spoustu protichůdných zájmů, namátkou ve Střední Asii či Arktidě, nebo „nesladěných“přístupů, třeba k Indii (čínský rival, jehož je Rusko hlavním dodavatelem zbraní), Vietnamu, Ukrajině a koneckonců i vůči Evropské unii. Rusku také příliš „nevoní“čínská strategická iniciativa Pásu a stezky, která se mu spíše vyhnula a navíc koliduje s jeho plány na Euroasijskou hospodářskou unii.
Jak už bylo uvedeno výše, v posledních letech čínsko-ruské vztahy sílí. Není to záležitost srdce, ale zjevný sňatek z rozumu. Platí zde ono okřídlené nepřítel mého nepřítele je můj přítel.
Čím dál častější společná vojenská cvičení, sdílení technologií a společný vývoj zbraňových systémů, včetně hypersonických, protiraketového systému včasného varování a také prý nového typu ponorek, to vše je oběma stranami evidentně pokládáno za vhodné nástroje k omezení americké moci ve světě. Námluvy vyvrcholily listopadovým podpisem rozsáhlé dohody o prohloubení vojenských vazeb. Prezidenti Putin a Si Ťin-pching se v posledních šesti letech sešli dobře třicetkrát.
Jak tohle celé číst?
Výše uvedené ukazuje na pevnější uspořádání vazeb čínské a ruské armády, než bývalo zvykem. Jistě, na rozdíl od zemí NATO nejsou čínské a ruské obranné systémy široce kompatibilní, což účinnost společného velení omezuje, ale i tak si lze představit, že v Pentagonu z toho nemají dobré spaní. Přesto, že určit konkrétní úroveň vojenské spolupráce obou režimů je podle analytiků obtížné.
Spolu proti hegemonismu
Odtajněná zpráva americké zpravodajské komunity z roku 2019, jež označila společný postup Číny a Ruska za hrozbu, byla prvním zřetelným varováním. „Předpokládáme, že budou spolupracovat proti americkým cílům a záměrům,“uvedla zpráva.
Na vzájemné sbližování údajně více tlačí Čína, podle níž Spojené státy ztratily globální důvěryhodnost. „Užší spolupráce mezi Pekingem a Moskvou vytvoří neotřesitelnou frontu proti zahraničnímu hegemonismu,“uvedl nedávno čínský ministr zahraničí Wang I. „Tento hegemonismus je také hrozbou pro Rusko,“dodal.
Americká rozvědka hlásí, že Peking a Moskva jsou nyní více propojeny než kdykoliv předtím za posledních šedesát let.
Rusko je největším dodavatelem zbraní do Číny, čínské peníze hrají stále důležitější roli v ruských energetických a infrastrukturních projektech. Čínský vývoj pokročilých počítačových čipů pak Rusku nabídl cestu k novým vojenským technologiím a prolomil tak omezení západními sankcemi.
Kvalitativní náskok Ameriky v oboru sofistikovaných zbraní se pomalu tenčí, v oblasti hypersonických zbraní ji už její rivalové dokonce předběhli.
Zatímco američtí politici byli dlouho skeptičtí vůči představě hlubšího společného postupu Ruska a Číny, nyní názor mění. Administrativa Joea Bidena tuto hrozbu bedlivě sleduje, zároveň však převládá přesvědčení, že spolupráce se nepřeklopí do kompletní vojenské aliance.
Podle řady tamních analytiků je zatím obtížně odhadnutelné, co mají obě agresivní mocnosti skutečně za lubem, zda pouze blufují, nebo hodlají zajít tak daleko jako ještě nikdy předtím.
Jisté je to, že jak Čína, tak Rusko touží omezit vliv a vojenskou a finanční sílu Spojených států a nejspíš považují za pravděpodobnější, že se to může podařit, když budou postupovat v tandemu.
Čínsko-ruské námluvy a čím dál zřetelnější vzájemná koordinace jsou účinnou pákou, kterou oba státy využívají proti Americe. Ta se tak nemůže koncentrovat na problémy s Čínou v Pacifiku. „Rusko spolu s Íránem jsou země, které takovou koncentraci téměř vylučují,“soudí ruský expert na Čínu Vasilij Kašin.
Jak z toho ven? To je otázka za bilion dolarů. Někteří američtí stratégové navrhují pokusit se vrazit mezi Rusko a Čínu klín. Za pokus to jistě stojí, ale ruku na srdce, může něco takového za současné situace přinést své ovoce?